Každý rok si Církev 24. září připomíná Pannu Marii Milosrdnou (Nuestra Señora de la Merced), titul, který zdůrazňuje její neomezený soucit a mateřskou lásku ke všem lidem. Tento svátek nám připomíná, že Maria, Matka Kristova, se stále přimlouvá za své děti, prosí u svého Syna o milosrdenství, ochranu a pomoc.
Úcta k Panně Marii Milosrdné vznikla v jednom z nejtemnějších období křesťanských dějin. Podél středomořských pobřeží muslimští nájezdníci často zajímali křesťany a prodávali je do otroctví v Africe. Rodiny byly roztrhány, vesnice zpustošeny a nespočet duší upadalo do zoufalství. Mnozí zajatci, zdeptaní utrpením, opouštěli svou víru, protože věřili, že je Bůh opustil.
Do této krize vstoupil svatý Petr Nolasko, bohatý křesťanský obchodník, který pocítil pohnutí Božího milosrdenství. Místo aby svůj majetek využil pro vlastní prospěch, vložil jej do vykupování otroků. V hluboké víře si připomínal Kristova slova:
„
Shromažďujte si však poklady v nebi, kde je ani mol, ani rez nekazí a kam se zloději nemohou prokopat a krást.“ (Mt 6,20)
Zjevení Panny Marie sv. Petrovi Nolaskovi
Podle tradice se Panna Maria zjevila v noci z 1. na 2. srpna roku 1218 nejen sv. Petrovi Nolaskovi, ale také sv. Rajmundovi z Peñafortu a králi Jakubovi I. Aragonskému. Každému z nich sdělila totéž poselství:
aby byl založen řád, který se zasvětí vykupování křesťanských zajatců. Tato trojí shoda – zjevení dané zakladateli, duchovnímu rádci i panovníkovi – byla chápána jako jasné potvrzení Boží vůle.
Prameny mercedariánské tradice popisují, že
Maria se ukázala jako Matka milosrdenství, která žádá, aby její děti nenechávaly bratry a sestry v okovech, ale aby jim přinesly svobodu. Tento mariánský zásah se stal duchovním základem řádu a vysvětluje, proč
mercedariáni od počátku nesli jméno „
Řád Panny Marie Milosrdné“.
Tato zkušenost modlitby a vnitřního zápasu vedla roku 1218 k založení Řádu Panny Marie Milosrdné (
Ordo Beatae Mariae de Mercede Redemptionis Captivorum). Řád vznikl pod zvláštní ochranou Panny Marie a jeho posláním bylo nejen vykupovat křesťany z otroctví, ale také svědčit o Kristově lásce až do krajnosti.
Mercedariáni přijali čtyři sliby:
1. Chudoba – vzdát se osobního vlastnictví a žít prostě.
2. Čistota – zasvětit svůj život Bohu v celibátu.
3. Poslušnost – podřídit se autoritě představených a vůli Církve.
4. Vykupování zajatců – pokud by to bylo nutné, nabídnout vlastní život jako rukojmí výměnou za zotročené křesťany.
Tento čtvrtý slib byl jedinečný a činil z mercedariánů radikální svědky evangelia. Jejich život se stal živým naplněním Kristových slov:
„
Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život.“ (Jan 15,13)
Úcta k Panně Marii Milosrdné se začala šířit nejprve ve Španělsku, kde vznikl řád a kde byly zakládány první „domy milosrdenství“ (
casas de la Merced). Již roku 1249 byl v Barceloně postaven první velký kostel zasvěcený Panně Marii Milosrdné.
Z Katalánska a Aragonského království se úcta postupně rozšířila do celé Pyrenejské oblasti a odtud do Francie a Itálie. Mercedariánské kláštery se stávaly centry mariánské zbožnosti a
lidé začali Pannu Marii vzývat jako ochránkyni vězňů, utlačovaných a všech, kdo byli v nebezpečí ztráty víry.
Od 15. století, s expanzí Španělska do Nového světa, přinesli mercedariáni tuto úctu i do Latinské Ameriky. Tam se hluboce zakořenila a dodnes patří mezi nejrozšířenější mariánské tituly – například
v Peru je Panna Maria Milosrdná (
Virgen de la Merced)
národní patronkou.
Na univerzální úrovni byla památka Panny Marie Milosrdné oficiálně rozšířena na celou Církev v 17. století.
Papež Inocenc XII. roku 1696 ustanovil 24. září jako den jejího liturgického slavení pro Celou církev.
Tento historický vývoj ukazuje, že úcta k Panně Marii Milosrdné není jen lokální španělskou tradicí, ale univerzálním poselstvím Církve.
Maria je Matkou, která se přimlouvá za ty, kdo jsou v zajetí – ať už fyzickém, nebo duchovním. Její přímluva a příklad mercedariánů nás vybízejí, abychom i dnes stáli na straně trpících, zotročených a marginalizovaných.
Památka Panny Marie Milosrdné nás
vybízí, abychom žili milosrdenství v každodenním životě. Tak jako se Maria s láskou přimlouvá za nás, i my jsme povoláni prokazovat laskavost a dobročinnost druhým. Milosrdenství se může projevit v malých skutcích – nasloucháním člověku v bolesti, odpuštěním těm, kdo nám ublížili, nebo pomocí chudým a zranitelným.
Ačkoli se povaha zajetí od 13. století změnila, moderní podoby otroctví, chudoby, obchodování s lidmi a útlaku stále volají po vysvobození. Mariino mateřské srdce nás inspiruje k dílům soucitu, spravedlnosti a osvobození.
Modlitba k Panně Marii Milosrdné:
Ó nejslitovnější Matko, Panno Maria Milosrdná,
ty, která jsi inspirovala svatého Petra Nolaska
k osvobozování zajatců,
pohlédni se soucitem na pouta hříchu,
strachu a utrpení, která dnes svazují tvé děti.
Přimlouvej se za nás, abychom se naučili
milovat, jak miluje Ježíš,
odpouštět, jak On odpouští
a žít jako praví učedníci milosrdenství.
Amen.
Zdroj :
The Divine Mercy
Převzato z 24. 9. 2025
Salvator Mundi, salva nos ,
článek naleznete
zde.
