Bylo mi 12 let a bylo to právě o Vánocích. Byla jsem s matkou v kuchyni a připravovaly jsme sváteční jídlo. „Mami, proč jsem ochrnutá?“ Matka se na mne podívala a řekla: „Chceš to opravdu vědět?“ A to bylo poprvé, co mi to otevřeně řekla; ptala jsem se jí na to tolikrát, a pokaždé mi odpověděla, že se to stalo při porodu.
Moji rodiče mi již dříve řekli, že mě jako malou adoptovali. Ale tentokrát to bylo jiné. Teď jsem zpozorovala v hlasu zvláštní tón. Něco viselo ve vzduchu. Matka řekla: „Tvoje tělesná matka měla 17 let.“ A v okamžiku, kdy mi chtěla říct, že podstoupila potrat, řekla jsem jí sama: „Byla jsem potracena, že?“
Pravda byla na světě. Moje matka, ani já jsme nemohly pochopit, jak jsem to tak vytušila, a to právě o Vánocích. Vzpomínám si ještě na ten den, jako by to bylo včera. Matka byla šokovaná. Já jsem do té doby o tom sama neměla potuchy. Neptejte se mě, jak jsem na to tak náhle přišla. Teď vím, že mi Bůh dal, abych to prohlédla. Připravoval moje srdce na to, abych to byla schopna přijmout.
Giannina diagnóza zní: Přežila potrat prováděný pomocí solného roztoku. Potrat byl prováděn v malé klinice v Jižní Kalifornii. Nikdo však nevěděl, kdo ji zachránil z rukou potratového lékaře, přemístil do nemocnice, kde byla s pečlivostí ošetřena. „Byl to jeden velký zázrak,“ říká Gianna dnes. „Normálně se takové děti nechají zemřít.“
Ale někdo zaslechl její dětský křik a přišel zachránit dítě odsouzené k smrti. Když už nemocnice nemohla pro ni nic udělat a její zdravotní stav byl dobrý, až na její psychické poškození, byla předána do péče jedné rodiny. Tam ji pečovatelka naučila, jak by mohla sedět, lézt a snad i chodit. Její dcera se nakonec rozhodla, že bude Giannu adoptovat. Lékaři záhy zjistili, že Gianna bude ochrnutá v důsledku poškození centrální nervové soustavy. To bylo způsobeno poškozením mozku těsně před porodem a při porodu. Bylo naprosto jasné, že bezprostřední příčinou je násilný potrat. Gianna to blíže vysvětluje:
„Vím, že když můj mozek posílá stimuly mým nohám, není tomu jako u vás. Je to složitější.“
Když bylo Gianně 10 let, provedli jí lékaři těžkou operaci páteře. Otevřeli její páteř a spojili nervy, aby Gianna mohla chodit. Cesta k zlepšení stavu byla velmi namáhavá. Ale babička-pečovatelka byla stále k dispozici a výsledky byly udivující.
Když člověk vyrůstá s vědomím, že byl adoptován, je to jedna věc, ale když ví, že byl potracen, druhá.
Nejdříve chtěla Gianna nalézt svou tělesnou matku. Ale po mnoha slzách a za podpory své rodiny se toho nakonec vzdala.
„Když jsem později vyrostla a vyšlo najevo, že jsem přežila potrat, myslela jsem si, toto je nyní tvoje rodina. Proč máš myslet na svou minulost a trápit se tím?“
A po tom všem by to nakonec mohlo být ještě tvrdší. „Co by se stalo, kdyby moje matka nikomu neřekla, že mě potratila? Co by se stalo, kdybych za ní přišla a její muž mi otevřel dveře? Co by se stalo, kdybych potom řekla: „Já jsem tělesná dcera vaší ženy?“ To by mohlo zbourat celý její další život!
Místo toho se Gianna snaží přiblížit k matce jiným způsobem. Modlí se za ni. „Modlím se za svou tělesnou matku, aby ji můj potrat netraumatizoval anebo psychicky nepoškodil.“
V dnešní době, kdy se na lékařských procesech tolik vydělává, mohla by odřít příslušného lékaře a jeho personál o poslední košili. Ale to není Giannina cesta. Je tak hluboce zakořeněna ve víře, že překonala všechny negativní pocity vůči onomu lékaři. „Vím, že mnoho lidí si myslí, že ho nenávidím. Ale to není pravda. Nevím, jak bych zareagovala, kdybych seděla vedle něho, ale myslím si, že je to ubohý člověk, a já bych nemohla sedět vedle něho, aniž bych mu odpustila. Vím, že Bůh mu odpustí, když bude litovat, a tak i já mu mohu odpustit.“
Důvěra v Boha dala Gianně možnosti, o kterých se jí dříve ani nesnilo. Má překrásný hlas a právě dohotovila své první album. Svými písněmi a svou nadějí pro mladé i staré se vydala na turné po Spojených státech, Španělsku, Venezuele a Kostarice. Letos se chystá do Indie. Bude pořádat koncerty a psát písně pro misie.
Když cestuje, je její poselství jasné a prosté: „Říkám každému, že potrat není žádné řešení, že skutečný život je v lůně matky. Vyprávím jim svůj příběh a o tom, že jsou lidé, kteří se dokážou postarat o dítě. Neexistuje vůbec žádný důvod pro potrat.“
Vypráví mladým lidem také o své víře v Boha a o roli, jakou Bůh hraje v jejím životě. „Je součástí mého života, to nemohu zakrývat.“
Gianna přežila. Je svědectvím o tom, že handicapované děti nemusí být žádnou přítěží pro společnost, jen když se jim dá šance k životu. A svou hudbou a svým optimismem oslovuje mladé lidi. „Víme, že svět není vždy kouzelný, ale máme dost důvodů k naději. Bůh stále působí díla, která nás s ním sbližují.“ Gianna Jessonová je toho živoucím důkazem.
Převzato z časopisu Světlo 20/1996
