Mučedníci a oběti pro Krista

Nejpřesvědčivějšími svědky naděje nám jsou mučedníci, kteří se díky své pevné víře ve zmrtvýchvstalého Krista dokázali vzdát samotného života zde na zemi, aby nezradili svého Pána. Je zapotřebí, abychom střežili jejich svědectví, a tím umožnili, aby naše naděje byla plodná. (papež František - Spes non confundit)





ZAVADIL EMIL * 20.10. 1910, Zdounky + 7.12. 1944, Breslau, nyní Wroclaw, Polsko
Narodil se v obci Zdounky na Kroměřížsku jako nejstarší ze tří synů obchodníka Emila Zavadila a jeho manželky Františky, rozené Zdráhalové. Čtvrtý den 23.10. 1910 byl pokřtěn jako Emil Bedřich ve farním kostele Nejsvětější Trojice. V lednu 1924 se rodina přestěhovala do Přerova, kde otec nalezl zaměstnání v tiskárně. Emil Zavadil v červnu 1929 absolvoval zdejší státní reálné gymnázium a od podzimu 1929 pak studoval v Praze na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. V době univerzitních studií se významně angažoval ve vysokoškolském katolickém hnutí a na sjezdu Ústředí katolického studenstva československého v Opavě byl 23.8. 1931 zvolen jeho předsedou pro rok 1931/32. Právnická studia završil 26.1. 1934, kdy byl prohlášen doktorem obojího práva (JUDr.).

Po skončení studií se vrátil na rodnou Moravu a v Přerově získával praktické zkušenosti jako advokátní koncipient. V říjnu 1935 se dr. Emil Zavadil oženil s přerovskou rodačkou Zdeňkou Kozákovou (*1913) a narodily se jim dvě děti – syn Emil (*1936) a dcera Jana (*1939). V lednu 1938 se s rodinou přestěhoval do Olomouce a nastoupil jako právník na městském magistrátu, kde nakonec dosáhl postavení vrchního komisaře. Jako velmi angažovaný katolický laik působil v Čs. straně lidové a zastával funkci starosty Čs. Orla v Olomouci. Úzce spolupracoval s olomouckými dominikány a v jejich řadě životopisů světců a Božích služebníků Vítězové vydal koncem třicátých let dvě brožury: Matt Talbot, dělník – apoštol a Karel Bouchard, apoštol trpících. Jeh další publikace Mimoškolní branná výchova se týkala brannosti, na níž se v době zvýšeného ohrožení republiky koncem třicátých let Čs. Orel významně podílel.

Po okupaci českých zemí se dr. Zavadil jako úředník olomouckého magistrátu a krajský vedoucí Mládeže Národního souručenství již od června 1939 zapojil do protinacistického odboje v Obraně národa. Olomoucké gestapo ho pro tuto „Říši nepřátelskou činnost“ poprvé zatklo 31.1. 1940. Coby zaměstnance městského magistrátu v Olomouci byl okamžitě suspendován, přičemž jeho služební požitky mu byly postupně zkráceny až na 50%. Po téměř jedenácti měsících ve vazbě byl pro nedostatek důkazů 17.12. 1940 propuštěn, koncem ledna 1941 se vrátil na olomoucký magistrát a byl pověřen právní kontrolou nadačních a fondových záležitostí.



Poté, co se od konce roku 1942 na území protektorátu začala obnovovat rozsáhlejší odbojová struktura v podobě přípravného revolučního národního výboru (PRNV), oživovaly se odbojové aktivity i v jednotlivých regionech. S PRNV úzce souvisela činnost poměrně rozsáhlé ilegální organizace tzv. národních výborů, která se na Olomoucku začala vytvářet na konci jara 1943. V Olomouci (stejně jako v Ostravě a Brně)vzniklo župní vedení, které mělo obsáhnout celou střední Moravu a opíralo se především o příslušníky protektorátní policie, četnictva a městské policie, o vyšší státní úředníky, inteligenci i české živnostníky. Cílem této ilegální organizace, personálně i formami činnosti výrazně navazující na původní Obranu národa, bylo připravovat převzetí moci na konci války a obsazení jednotlivých úřadů a institucí. Dr. Emila Zavadila do této ilegální sítě v létě 1943 zapojil její župní vedoucí Adolf Cingroš, úředník pojišťovny v Olomouci, a poté úzce spolupracoval s vrchním policejním strážmistrem Jindřichem Pulpánem a kriminálním komisařem dr. Rudolfem Uhrem. Při župním vedení vznikly také „odborné skupiny“, jež měly v kompetenci jednotlivé oblasti veřejného života, JUDr. Zavadil jako úředník olomouckého magistrátu měl zajistit převzetí městské správy. Díky bydlišti v Přerově zprostředkoval přes tamního úředníka Karla Brožka rovněž spojení na odbojáře z Přerovska a Hranicka.

Gestapo zachytilo stopu této organizace a v prosinci 1943 a krátce na to zahájilo rozsáhlou zatýkací akci v okruhu olomouckého župního vedení „Národního výboru“, přičemž od února do června 1944 zatklo 62 osob, mezi nimi hned 16.2. i dr. Zavadila (počet zatčených nakonec dosáhl 182 osob). Po pěti měsících vyšetřovací vazby v Brně byl 23.7. 1944 převezen do soudní vazby ve Vratislavi (Breslau). Represe proti zatčeným byly brutální, přičemž nacistické tribunály v několika procesech, konaných ve Vratislavi a v Berlíně, vynesly velký počet rozsudků smrti (popraveno bylo kolem 50 osob).

JUDr. Emila Zavadila odsoudil 4. senát Lidového soudního dvora ve Vratislavi „pro přípravu velezrady a napomáhání nepříteli“ 26.9. 1944 k trestu smrti. Na tamním popravišti byl rozudek vykonán 7.12. 1944.