Nádherné svědectví manželky, která milovala svého muže a pomohla mu v boji za jeho duši, za spásu, za osvobození od alkoholismu..... Možná i vás bude inspirovat....., sdílejte pro jiné....
PBJK otče Marcine
Slíbila jsem Vám své svědectví, tak se ho pokusím sepsat. Dosud jsem tak neučinila, protože jsem nechtěla poskvrnit památku na manžela. Lidé, přátelé a rodina ho znali jako velmi dobrého člověka a takového si ho uchovávám i ve svém srdci.
Oba pocházíme z Oravy, z katolických rodin a vzali jsme se z velké lásky. Ale postupně jsem zjistila, že v jeho rodině je velmi používaný alkohol. Tři sourozenci v mladém věku zemřeli na cirhozu jater a odumření mozku.
Můj muž byl dobrý manžel, ale u nás se to střídalo, když pil, rodinu neznal. Potom prosil o odpuštění a i měsíc nepil. Přišly děti, máme dvě dcery a syna. Jak roky ubíhaly, jeho závislost se stupňovala, bylo více dní s alkoholem.
Navzdory všemu jsme si koupili dům, ale museli jsme si vzít velkou půjčku s úrokem. Manžel se snažil, byl to i jeho sen, dělal kolem domu. Jednou když chtěl postavit kurník pro slepice, stala se mu nehoda a odřezal si prsty na levé ruce.
Přišel o práci a šlo to s ním dolů vodou. Můžu říct, že spadl na úlné dno, stal se velmi závislý, dokázal vypít všechno, kde bylo alespoň trochu alkoholu. Když pil, neznal děti ani mě. Nic nejedl, jen se coural po vesnici a za alkohol dělal drobné práce, nebo si půjčoval.
Když už byl na dně, tak šel i na léčení, ale vydržel velmi krátce. Já jsem ho prosila, domlouvala mu, zlobila se, hádala, denně modlila, ale nešlo to nijak. Odráželo se to na mém zdraví. Mám imunitně-revmatické onemocnění a jako 38letá jsem zůstala v plném invalidním důchodu. Nevěděla jsem jak dál, rozvod jsem odmítala, byl to otec mých dětí, i když ony to také velmi těžko braly.
Navzdory všemu se mě nikdy fyzicky nedotkl. Je pravda, že věděl, že já jsem povaha, která si ublížit nedá.
Ale nikdy jsem se nepustila Pána Boha, moc jsem prosila při každé mši svaté a kromě našeho kostela, jsem chodívala i do „domečku“. Je to dům ve Zvolenu, který darovali Kozlíkovi a vysvětil ho na kapli biskup Galis. Slouží tam mše pan farář Kocian, už v důchodu. Mše jsou spojeny s chválami a adoracemi.
Jednou, když jsem byla na této mši svaté, bylo evangelium „
Já jsem cesta, pravda a život“. Během obětování jsem se modlila a ptala: "
Pane, jaká je moje cesta, Ty víš jak je to u nás. Co mám dělat?"
Přestala jsem vnímat a slyšet lidi kolem sebe, ale zaslechla jsem hlas, který mi říkal: "
Miluj ho takového, jaký je, i já tě miluji takovou, jaká jsi" V tom jsem se probrala a ohlédla se, kdo mi to řekl, ale lidé kolem se modlili a já jsem si to neuměla vysvětlit. Šla jsem domů a říkala si asi týden,
co to Bože ode mě chceš, Ty to nevidíš? Jak ho můžu milovat? Tehdy velmi pil a mnohokrát v noci nepřišel domů.
Za dva týdny jsem šla na mši do „domečku“ znovu a opět jsem při obětování rozmyslela nad tím, co jsem slyšela a děkovala Bohu, že mě miluje. Ale jak, když jsem hříšná?
Přestala jsem vnímat dění kolem a viděla jsem rány, neviděla jsem žádnou osobu, jen rány, jak měl náš Pán od vrchu hlavy po trnech a mnoho, mnoho po bičování. A já jsem cítila, že to jsou moje hříchy a velmi mi tekly slzy.
Postupně ty rány mizely. Na to jsem procitla a nevěděla bych, že se to stalo, nos jsem měla prázdný, ne jako u pláči, ale svetr, co jsem měla oblečený, byl mokrý, jako bych se polila vodou. Cítila jsem se jako po dobré zpovědi, měla jsem pocit, že mi Pán všechno odpustil a tak jsem v té chvíli odpustila i já.
Bůh mi řekl, že mě miluje takovou jaká jsem, co všechno jsem v životě porobila. Jak úžasné je, že jsem dostala takové ujištění a tak jsem změnila svůj přístup k manželovi. Tehdy ho vyhodili z další práce, už z desáté.
Začala jsem mu každý den říkat, že i přesto ho miluji. Manžel mě najednou poprosil, abych mu pomohla. Znovu absolvoval léčení a skutečně přestal pít. Našel si práci ve strážní službě, kde ho velmi chválili, dokonce dostal i ocenění nejlepšího pracovníka. A my jsme měli doma milujícího manžela a otce. Začal chodívat pravidelně do kostela, ke zpovědím, zapsal se do růžencového bratrstva, do společenství Božského srdce.
Nepil už dva roky, když jsme měli 25 výročí svatby. Oslavu jsem nechtěla, ale plánovali jsme jet spolu do Medžugorje. Proto nám děti připravily tajně oslavu i vybavili mši svatou na den našeho výročí 21.11. a pozvali naši rodinu.
Manžela však nečekaně poslali jako SBS do Bratislavy, byl právě na zastávce MHD, když dostal silné bolesti břicha. Zavolal svému šéfovi a ten ho odvezl na Kramáre do nemocnice.
Odtud mi volali, že manžel má silný zánět slinivky břišní a nedávají mu moc nadějí na přežití, 90% lidí v tomto stadiu umírá.
Velmi jsem plakala a prosila Pána, že ne teď, když jsme si opět našli k sobě cestu a žili šťastný život. Manžel to přežil, po třech týdnech na infuzích ho pustili domů. Přestože držel přísnou dietu, nic nemohl sníst, z každého jídla měl bolesti.
Přicházel květen a chtěli jsme jet spolu do Krakowa na pouť s rádiem Lumen. Ale před tím ho doktor poslal na CT vyšetření a tam mu zjistili, že na slinivce břišní má cystu. Nesměl tedy nikam cestovat a hned ho objednali na operaci, která měla být v úterý po víkendu, kdy byla zmiňovaná pouť.
Na pouť jsem tedy jela sama a velmi jsem prosila Boží Milosrdenství a také svatou Faustinu o pomoc. Byla tam i taková možnost, napsat svou prosbu na lístek a řeholní sestřičky se za to budou modlit.
Manžel podstoupil v úterý operaci a já hned po ní šla za doktorem, abych se dozvěděla, jak dopadla operace. Lékař mi řekl: "
Víte, kdybych já osobně nedělal to CT, tak neuvěřím. Podle CT vyšetření měl cystu velkou jako pomeranč na 2 cm orgánu slinivky břišní, ale během operace jsme žádnou nenašli, manželovi jsme rozřízli i žaludek , ale po cystě nezůstala dokonce ani jizva, která zůstává, když se cysta sama vstřebá. Já si to neumím vysvětlit a manžela jsme zbytečně operovali.“
Manžela pustili domů, obrovská jizva po zákroku se postupně zahojila a dokonce i stravovat se začal normálně. Brzy manžel oslavil 50 let, dělali jsme dvě svatby, synovi pomáhal při stavbě domu, narodila se nám první vnučka, jezdili jsme na dovolené a dostali jsme se i do Medžugorie.
Dokázal žít bez alkoholu, pracoval v kolektivu prodavaček a ty ho vždy chválily, jakého mám úžasného manžela.
Měl však ještě jeden zlozvyk, hodně kouřil. Trápilo ho to, tak se přihlásil na odvykací kúru.
31.10. 2011 jsme měli 30 výročí civilního sňatku a protože 1.11. měl jít do práce a 2.11. na tu zmiňovanou kúru, tak jsme se rozhodli jít spolu v předvečer svátou Všech svatých na mši do Zvolena k Dominikánům.
Zavedl mě na chór, že si mám zapamatovat, že tam mě on své místo a podal mi do ruky svatý obrázek, kde bylo Božské srdce a bylo tam zaznamenáno devět jeho prvních pátků.
Po mši jsme šli do Lidlu a jeho kolegyně se divily, proč přišel, tak jim říkal, že je chtěl jen vidět. Nato říká, že jdeme ještě k synovi na návštěvu, dokonce veselý šel pozdravit i nevěstinu babičku a až tak jsme se vrátili domů. Šťastný mi děkoval, že jsem mu pomohla od alkoholu i když to bylo obtížné. Dělal jsi plány, jak ještě nejmladší dceři uděláme svatbu a my si budeme spolu šťastně užívat.
V tu noc jsem se vzbudila za 5 minut půlnoc po tom, co se prudce posadil na posteli, že mě bolesti v žaludku a na zádech a nemůže spát. Společně jsme přešli do kuchyně a dala jsem mu léky, které užíval při bolestech slinivky břišní. Jak zapil tu pilulku, sklenice mu vypadla z ruky a odpadl. Záchranka mu nedokázala pomoci. Tak mi po půl noci na svátek Všech svatých zemřel v náruči na infarkt.
Měl 53 let. Pán mi ho nechal 5 let, jak jsem prosila o jeho život a 7 let nepil. Velice děkuji Bohu za ty krásné roky, děti mají vzpomínku na dobrého otce, já na milujícího manžela.
Na všechno špatné jsme zapomněli a odpustili.
A on dostal tu milost k návratu k Bohu, po zpovědi a svatém přijímání, tak jak to Boží milosrdenství slíbilo si jej Pán povolal k sobě. Věřím, že není zatracen. Děkuji i za ta špatná léta, naše děti byly skromně vychovány, našli si dobré partnery, žiji ve svátostném manželství a já se těším už na osmé vnouče.
Takové je mé svědectví o Boží lásce a nekonečné milosti. PBZ.
Převzato z
Marta Durániková, článek e 17. 9. 2025 naleznete
zde.
