V životě se setkáváme s různými náročnými situacemi, mnohdy přijdou i pohromy. I když člověk ví, že takové pohromy mohou přijít, vždy zůstane překvapený a rychle uvažuje, co nejdůležitějšího si má s sebou zabalit. O tomto tématu, jakož i o našem skutečném vztahu k Bohu, bude rozmlouvat o. Kostrzewa.
SHROMAŽĎUJME DUCHOVNÍ POKLADY
Den Syna člověka přijde nečekaně, nikdo ho nebude očekávat. Jsme připraveni na to, aby tento den přišel? Když přijdou situace ohrožení, ukáže se, že lidé mají v povaze zachraňovat to, co je pro ně nejdůležitější.
Kdyby by nám někdo řekl, že máme minutu na to, abychom se evakuovali, co bychom si s sebou vzali? Co je pro nás nejcennější? Pán Ježíš říká, abychom s sebou nebrali nic.
To, co si s sebou máme vzít, je to, na čem pracujeme celý svůj život – duchovní poklady, které jako jediné budou zachráněny. Jimi se budeme moci pochlubit před Bohem a ony budou klíčem do nebe. Otázka zní: „Co duchovního jsme si „vydělali“, když jsme byli na této zemi?“ Co je náš duchovní poklad?
„Všemohoucí, milosrdný Bože, vzdal od nás, laskavě, všechna neštěstí, abychom, svobodní od nebezpečí duše a těla, mohli jsme ti takto sloužit.“
Ježíš prosí každého z nás jménem, abychom Mu takto svobodně sloužili. Ať v našem životě není nic, co nás znepokojuje a ztěžuje nám vztah s Bohem i vykonávání našeho poslání. Naším největším povoláním je být křesťanem a mít vztah s Bohem – s Kristem a takto si hromadit poklady v nebi.
„BEZE MĚ NEMŮŽETE NIC DĚLAT“
Když něco útočí na naše duše a těla, způsobuje to, že nejsme schopni Bohu sloužit v naprosté svobodě. První, který to koná, je satan – zlý duch, který nám podsouvá jiné věci, aby se jimi zabývala naše mysl, smysly, psychika, myšlenky a tělo. To se stává naším pokladem, který chceme zachránit, dokonce, i když víme, že náš život může skončit každou chvíli. Je to velká bída, protože zapomínáme na duchovní poklad a raději se soustředíme na to, co se týká těla.
Obě oblasti – duše i tělo jsou důležité, neboť i duší i tělem sloužíme Bohu. Zakoušíme však pokušení, abychom se více soustředili na to, co se týká těla. Sloužit tělem se dá například těžkou prací, abychom vydělali na obživu pro sebe i pro svou rodinu. Ale když zapomeneme na to, co můžeme udělat naší duší – modlitbou a trávením času před Pánem, pak je zbytečná všechna naše námaha a běhání za každodenním chlebem a penězi.
Máme rovnováhu v tom, kolik času trávíme na modlitbách a kolik času věnujeme jiným věcem? Jak často se vzdáváme modlitby doma a ještě častěji rezignujeme ze setkání s Bohem na mši svaté, či na soukromé adoraci! Není divu, že se potom hroutí naše domy, kariéry a všechno, co jsme si vysnili, podobně jako za časů Noeho (srov. Lk 17, 26-27).
Cesta naší duchovní práce je jistota, která přežije všechno. Je to práce, která se koná duší, ne tělem. Dáváme málo ze svého času na soukromou modlitbu - adoraci Nejsvětější Svátosti Oltářní. Ženy, muži, otcové, matky, Pán Ježíš mluví k našemu srdci a dává odpovědi, proč se v našem životě, manželství, či rodině sesypalo tak mnoho věcí. Málo času jsme trávili soukromě s Bohem a stavěli jsme všechno na sobě.
Mnoho lidí zapomíná, že jsou povoláni být především s Ježíšem, být v Jeho přítomnosti a mít s Ním důvěrné přátelství. Nenajdou si čas být v tichu Ježíšovy přítomnosti a neposlouchají, co chce Jeho srdce říct jejich srdcím. Pán někdy zničí to, co vybudujeme svýma rukama, protože jsme nevybudovali něco důležitějšího svojí modlitbou a svou duší. Spěcháme, pracujeme, zajišťujeme, jezdíme. Ale když nám bude chybět čas s Pánem Ježíšem, nic z toho nebudeme mít. Neboť bez Božího požehnání je marná naše námaha. Bůh musí zbourat naše snahy, aby s námi zatřásl, aby nám ukázal, že bez Něho se nedá vybudovat štěstí na zemi.
NAVŠTIVME JEŽÍŠE VE SVÁTOSTI JEHO LÁSKY
Mnohokrát máme dostatečné zabezpečení ve všech oblastech, ale chybí nám láska, radost a štěstí – chybí nám Ježíš. Čas setkání se s Ježíšem je nejzákladnějším základem.
Když budeme hledat Ježíšovu tvář a toužit spočinout na Jeho srdci, uvidíme úžasné věci. Zlý duch chce, abychom všechno, co Ježíš stvořil, viděli ponořené do temnoty a ztuhlé zlem. Ale, Ježíš je Světlo. Ti, kteří k Němu přicházejí ve Svátosti Jeho Lásky, se v Něm stanou světlem a ohněm. Milujme a nechme se láskou podnítit k tomu, abychom Ho navštívili ve Svátosti Jeho Lásky.
Jednou hodinou adorace uděláme více dobra než za 100 dní kázání a apoštolské práce.
Když jsme s Ježíšem, on pracuje pro nás. Čas strávený v Ježíšově přítomnosti není promarněný čas. Adorace je znásobení našeho času a našich omezených sil Ježíšovou mocí. Prostřednictvím adorace v nás bude Ježíš konat velké věci.
Přijďme k Ježíšovi na adoraci. Dejme Mu hodinu svého času a On se o všechno postará. Častokrát přemýšlíme nad tím, co všechno ještě můžeme udělat. Nicméně, neuvědomujeme si, že my nic nemůžeme udělat. To jen Ježíš dokáže konat v našich životech. Bůh může všechno. Stačí mu dát svůj čas a všechny problémy se vyřeší.
Přicházejme k Ježíšovi tam, kde je přítomen, modleme se za své rodiny, za zemi, ve které žijeme, za celý svůj život. Je třeba využít čas, který nám dává Ježíš. Odkrývejme Boží přítomnost, která je uprostřed nás, sílu naší modlitby a duchovních možností. Adorace je lékem.
o. Slawomir Kostrzewa
VIDEO: (celá promluva)
Najväčší poklad - Adorácia - o.Slawomir Kostrzewa
1. Jaké naše aktivity nás budou doprovázet do nebe?
2. Na co zapomínají někteří kněží a proč se jejich aktivismus neudělá ohněm a světlem pro věřící?
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak. Používáme phpRS - redakční systém zdarma.