Poselství ze dne 25. července 2025
"
Drahé děti! V tomto milostivém čase, kdy mi Všemohoucí dovoluje, abych vás milovala a vedla cestou svatosti, satan vás chce spoutat provazem nepokoje a nenávisti. Děti moje, nedovolte mu, aby vás přemohl, ale bojujte za svatost každého života! Děkuji vám, že jste přijaly moje pozvání.
1.
„V této milostivé době, kdy mi Všemohoucí dovoluje,
abych vás milovala a vedla cestou svatosti,
satan vás chce spoutat provazem nepokoje a nenávisti.“
Víme, že Medžugorje je škola Panny Marie, ve které nás učí, jak žít evangelium. V tomto poselství nám Panna Maria připomíná, abychom nezapomněli, že čas, ve kterém žijeme, je milostivý. Přestože prožíváme těžké a napjaté období plné konfliktů a válek, přece je to čas milosti, protože Bůh dovolil Panně Marii, aby nás milovala a vedla po cestě svatosti. Kdo si uvědomuje, že toto je milostivý čas, ten ho nepromarní a nedovolí, aby jen tak prošel mimo něj, ale bude se ho snažit intenzivně prožít.
Stejně jako Adama, Evu a Ježíše, i nás se satan pokouší oddělit od Boha a svést na svou stranu. Dnes má obzvlášť v úmyslu nás svázat provazem nepokoje a nenávisti. V okolí Medžugorje se o někom, kdo má sklony lhát, říká: „
Co to splétá!“ Satan je otec lži, on je ten, kdo všechno zamotává.
Každý, kdo někdy pracoval s provazem, ví, jak snadno se může zamotat. Právě tento obraz používá Panna Maria, aby nám otevřela oči a ukázala,
co s námi zamýšlí satan. Chce nás „zamotat“, abychom ztratili schopnost rozlišovat, co je dobré a co špatné, co je správné a co ne, co je pravá cesta a co falešná. Satan nás může až tak „zamotat“ a zaslepit, že si ani neuvědomíme, že jsme zamotaní. Mnozí lidé si dnes myslí, že jsou svobodní, ale ve skutečnosti jsou zamotaní do zla a zaslepeni zlem.
Jak to satan dělá? Nepokojem a nenávistí.
Když je v člověku nepokoj, například proto, že byl zraněný, zamotá se. V takovém stavu není schopen rozlišit, co je pravda a co je jeho domýšlivost či lež. Ještě horší je,
když se v něm usídlí nenávist, která ho zaslepuje natolik, že se úplně zamotá do zla. Potom už zkresleně vnímá druhé a je slepý vůči vlastnímu vnitřnímu stavu.
2.
"Nedovolte mu, aby vás přemohl,
ale bojujte za svatost každého života!
Děkuji vám, že jste přijali mé pozvání."
Panna Maria nám neříká, abychom zabránili satanovi vládnout. Říká nám však, abychom mu nedovolili převládnout, protože dobře ví, že jsme jen slabí lidé a že satan je záludný.
Nemůžeme zcela zabránit tomu, aby satan působil ve světě, ale přece můžeme něco udělat. Nedovolit mu, aby převládl v nás a mezi námi. Satan se tedy bude vždy snažit a nikdy nebudeme zcela chráněni před jeho pokušeními, ale můžeme mu nedovolit, aby převládl.
Konkrétně,
když mě někdo zraní nebo mi ublíží, rozruším se a rozzlobím. To je lidské. Ale právě tehdy si musím dávat pozor, aby satan této situace a mojí bolest nevyužil a nenakazil mě nenávistí a nepřátelstvím. Jestliže se mu to povede, zvítězil. Cítit se zraněný, je normální, ale pokud nedovolím satanovi a zlu, aby mě porazili, aby mě přitáhli na svou stranu a abych i já začal nenávidět, ale místo toho v modlitbě usiluji o vnitřní uzdravení a svobodu, tehdy satan nezvítězil.
Jak toho dosáhneme? Bojem. Boj znamená nenechat se unášet proudem tam, kam chce, ale vzdorovat. Víme, že pouze živá ryba plave proti proudu. Bojovat znamená, že přece jen můžeme něco změnit, že nesmíme být pasivní. Existují dva druhy boje.
Můžeme bojovat proti nebo bojovat za něco nebo někoho. Panna Maria chce, abychom bojovali za – za svatost života, a to každého života.
Jaký je rozdíl mezi jedním a druhým bojem? Nanebevzatou Pannu Marii umělci obvykle zobrazují
s tváří a očima upřenýma do nebe, s překříženýma rukama na hrudi, s hadem pod nohama. To je Mariin boj. Když šlape po hadovi, nezdá se, že by na něj cíleně šlapala. Působí to, jako by to dělala nezaujatě, bez námahy, bez snahy ho rozšlapat a porazit. Ale přece ho šlape. Přece vítězí.
Proč Maria takto přistupuje k ďáblovi? Neměla by se více snažit, aby ho rozdrtila a dala nám příklad boje proti zlu a zlému? Možná se nám to zdá zvláštní, ale
způsob, jakým Maria vítězí nad ďáblem, je naprosto opačný než boj. Maria se nezabývá hadem. Had tam sice je, ale pro Marii jako by neexistoval. Její pohled není upřený na hada, ale na Boha. Celé její bytí, tvář, oči, ruce touží po Bohu. Úplně se mu odevzdala. Všechno mu svěřila a úplně se k němu obrací.
Jedině Bůh je pro ni důležitý. Nikdo a nic ji nemůže od něho odvrátit.
Maria nebojuje proti ďáblu, ale žije pro Boha. Otevření se Bohu a úplné odevzdání se mu je její jedinou touhou a starostí. A právě to je vítězství nad zlem, protože zlý si nepřeje nic jiného než boj. „
Sestup z kříže!“ – volali na Ježíše. Sejdi, postav se na odpor, bojuj, odpověz na to, co se ti děje!
Zlý svou mazaností chce vtáhnout člověka do boje, aby přebral jeho pravidla hry a začal jednat podle logiky oko za oko, zub za zub. Když na to člověk přistoupí, zlo se šíří a ďábel se raduje. Jak moc se těšil, když Petr vytasil meč a chtěl bránit Ježíše!
Nanebevzatá Maria nechce, abychom bojovali proti satanovi, ale
abychom se rozhodli pro Boha a postavili ho na první místo ve svém životě. Volá nás ke svatosti, a právě to je boj proti satanovi. To je ten pravý způsob, jak mu odolat. Na rozdíl od satana, který chce válku a nenávist, nás Maria zve, abychom se modlili a postili srdcem, abychom se otevírali a úplně se odevzdali Bohu.
V boji proti satanovi, který ničí všechno krásné a dobré v člověku, jsou kříž a růženec jediné zbraně, které věřící může mít. Zlo se totiž nepřemáhá sevřenými pěstmi, ale otevřenýma rukama v modlitbě, nikoli vedením války z trůnu, ale umíráním na kříži.
Válku nelze zastavit válkou, nenávist nelze porazit nenávistí. Jedině láskou.
Toto poselství v sobě nese mnoho.
Co znamená svatost každého života? Nejprve si však řekněme, co svatost vlastně je.
Je snad svatost odpovědí na Ježíšovu výzvu: „
Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec!“ (Mt 5,48)?
Robert Lax, přítel Thomase Mertona, se ho jednou zeptal:
„
Tomasi, co chceš od života?“
A Merton odpověděl:
„
Předpokládám, že chci být dobrý katolík.“
Lax mu na to řekl:
"
Ne, ne, to nestačí. Měl bys chtít být světec."
Je Ježíš přísný k línému sluhovi proto, že zakopal svěřený talent a tím zabránil jeho růstu?
Zdá se, že mnozí křesťané nechtějí být svatí, jako by jim stačilo být jen průměrnými.
A
co znamená „svatost každého života“?
V první řadě to znamená bojovat za svatost vlastního života, ale také za svatost života lidí, se kterými žijeme a pracujeme. Panna Maria je pro nás vzorem a příkladem, jak za tuto svatost bojovat. Už 44 let za nás bojuje, žije pro nás, dělá všechno, aby nám pomohla. To je láska. To je smysl jejích slov: „
Bůh mi dovolil, abych vás milovala.“¨
Ale „každý život“ v sobě zahrnuje ještě něco víc. I příroda je živá. A právě
příroda je dnes ohrožena. Kdo ji ohrožuje? Člověk. Bůh svěřil člověku tento svět, aby ho vedl a budoval dál. Dal mu schopnosti a dary. Ale z historické zkušenosti víme, že člověk se stává nebezpečným pro sebe i pro svět, když zapomene na jednu důležitou věc. A to je to, že není stvořitel, ale stvořený, a že nad ním stojí Stvořitel.
Proto je Boží slovo pro nás tak důležité. „
Pamatuj, Izraeli!“ To je trvalá Boží výzva. Kniha Genesis nás učí, že
člověkovy schopnosti a morální zralost musí jít ruku v ruce. Díky svým schopnostem, jako jsou například poznatky z genetiky, umělá inteligence a podobně, se člověk někdy považuje za stvořitele. Ale víme, že když zůstane sám, bez vědomí o Stvořiteli, překročí hranice a stává se tím, kdo ničí. V Bibli, v knize Genesis, v příběhu o stromu poznání dobra a zla, nás učí, že
člověkovy možnosti, poznání a technologické schopnosti musí být doprovázeny morální zodpovědností. Pokud člověk neroste v morální schopnosti, stává se nebezpečným pro sebe i pro přírodu.
Co je to morální zákon v nás?
Například jsem v přírodě a slyším výkřik „
Pomoc!“. Někdo je v nebezpečí. V té chvíli v sobě pocítím dvě touhy:
a) pomoci mu (což lze připsat instinktu stáda. I zvířata si navzájem pomáhají),
b) nepomoci, neboť se bojím o sebe (instinkt sebezáchovy).
Avšak kromě těchto dvou impulsů se ve mně objeví ještě jeden:
c) vnitřní volání, ŽE BYCH MĚL, dokonce že MUSÍM pomoci člověku v nebezpečí; tedy, že mám následovat ten první impuls a překonat ten druhý, který mě vybízí vyhnout se situaci.
Jsou Boží slovo a kritický hlas Církve snahou omezit svobodu vědy, bránit technologickému pokroku nebo spíše obranou Boží svobody a důstojnosti člověka?
Boží slovo a modlitba mohou zachránit člověka před ním samým a spolu s ním i přírodu. Jeden vědec řekl, že každá vědecká laboratoř by měla mít kapli s Eucharistií, aby vědec nejprve vstoupil do kaple a teprve potom do laboratoře.
Je pravda, že člověk je schopný rozumem vykonat zázračné věci. Například vytvořit atomovou bombu. Zázrak, že? Záleží však na tom, z jaké perspektivy se na to díváme. Můžeme se na to dívat z pohledu toho, kdo ji shazuje z letadla a sleduje, co se děje pod ním, nebo z pohledu toho, na koho ta bomba padá.
Bere-li se za jedinou normu rozum, výsledkem bývá často nerozumné jednání. Například znečišťování a ničení přírody. Odhaduje se, že do roku 2050 bude v oceánech více plastu než ryb.
Člověk může ztratit morální schopnost, ztratit cit pro dobro a zlo. Svědomí může otupět nebo být překroucené. Člověk si nemusí uvědomit, že je „zapleten“ do zla a že ho satan spoutal uzlem neklidu a nenávisti.
Zde je však naše šance odpovědět na výzvu Matky! Každému z nás je daný milostivý okamžik – příležitost bojovat za svatost! Můžeme si vybrat. Jaká je to milost!
Převzato z
,
článek z 12. 8. 2025 naleznete
zde.
