To je otázka, která se dotýká samého jádra naší víry.
Neboť člověk může být fyzicky přítomný v kostele, a přece být srdcem daleko.
Může klečet, a přece prožívat duchovní chlad.
Může si „splnit povinnost“, ale nesetkat se s Bohem.
Když jdeš jen proto, že „je to třeba“:
• srdce mlčí,
• mysl se rozptyluje,
• duše necítí oheň.
A Ježíš... čeká.
Ne na tvou fyzickou přítomnost - ale na tvou lásku.
Když jdeš z lásky:
• nechceš zmeškat setkání s Tím, který za tebe zemřel,
• neumíš si představit neděli bez Božího slova a pokrmu života,
• tvé srdce říká:
„Nemusím, JÁ TOUŽÍM!“
Eucharistie není povinnnost. Je to:
• oběť kříže, ve které Ježíš říká: „
Toto je moje tělo, které se obětuje za tebe.“
• zmrtvýchvstalý Kristus, který tě sytí sebou samým,
• nebe na zemi, na kterém se už nyní můžeš podílet,
• vrchol lásky, na který jsi zván každou neděli – a dokonce každý den!
Citáty k rozjímání:
• sv. Jan Maria Vianney:
„
Kdybychom opravdu poznali hodnotu mše svaté, zemřeli bychom láskou.“
• Ježíš svaté Faustině:
"
Toužím po duších a chci je sytit svou láskou. A ony ke Mně přicházejí lhostejně, jako kdyby šli k něčemu mrtvému."
• Katechismus Katolické církve (
2181):
Nedělní eucharistická oběť je základem a stvrzením celého křesťanova jednání. Proto jsou věřící povinni účastnit se eucharistie v zasvěcené dny, ledaže jsou z vážných důvodů omluvení (např. nemoc, péče o kojence), anebo jsou od ní svým farářem zproštěni (dispenzováni). Ti, kteří o tuto povinnost vědomě nedbají, dopouštějí se těžkého hříchu.
Modlitba:
Ježíši, prosím Tě, vezmi ze mě ducha náboženské povinnosti
a vlej do mého srdce oheň lásky.
Chci jít na mši svatou ne proto, že musím,
ale proto, že bez Tebe nemůžu žít.
Učiň mé srdce živou monstrancí -
ať je každé moje slavení Eucharistie
tichým „miluji Tě“ šeptaným mou duší.
Maria, přiveď mě k Synu.
Ať se neděle stane setkáním se Životem,
a ne jen splněním povinnosti. Amen.
Převzato z
FC - Marta Durániková,
článek z 20. 7. 2025 naleznete
zde.
