Mučedníci a oběti pro Krista

Nejpřesvědčivějšími svědky naděje nám jsou mučedníci, kteří se díky své pevné víře ve zmrtvýchvstalého Krista dokázali vzdát samotného života zde na zemi, aby nezradili svého Pána. Je zapotřebí, abychom střežili jejich svědectví, a tím umožnili, aby naše naděje byla plodná. (papež František - Spes non confundit)





BAIER CÖLESTIN *8.7. 1877, Kaile (Kyje) + 20.7. 1945, Teplice nad Metují
Narodil se v Podkrkonoší v německojazyčném regionu, jenž tehdy existoval mezi Trutnovem a Dvorem Králové nad Labem. Pocházel z početné selské rodiny žijící v obci Kyje (Kaile), která je nyní částí Hajnice (dříve Deutsch –Prausnitz, Německá Brusnice) a nachází se asi 10 km jižně od Trutnova. Po gymnaziálních studiích v chlapeckém (menším) semináři litoměřické diecéze v Bohosudově (Mariachein) u Teplic vstoupil roku 1897 do biskupského kněžského semináře v Hradci Králové. Na zdejším bohovědném učilišti absolvoval v letech 1897-1901 teologická studia a 25.7. 1901 byl vysvěcen na kněze.

Jako novokněz nastoupil na kaplanské místo do farnosti Zdoňov (Merkelsdorf), ležící blízko Dolního Adršpachu. V březnu 1906 se stal zdejším administrátorem a koncem srpna 1906 farářem, později byl jmenován osobním děkanem a pověřen úřadem biskupského vikáře v broumovském vikariátu. P. Baier rád vykonával fyzickou zemědělskou práci, která při jeho kněžském působení a často unavujících duchovních a pastoračních povinnostech pro něho představovala vítanou změnu.

Ve zdoňovské farnosti působil Cölestin Baier celý svůj kněžský život, tedy téměř čtyřiačtyřicet let. V naprosté většině zde převažovalo obyvatelstvo německé národnosti; v roce 1932 z celkového počtu 1241 obyvatel Zdoňova bylo 1215 Němců. Byl známý jako realistický venkovský kněz, postavou i povahou robustní venkovan, který se dokonale sžil se svými farníky a rozuměl stylu jejich života. Byl vynikajícím kazatelem a ve své pastorační činnosti, přesahující tradiční měřítka, uměl zcela praktickým způsobem povzbuzovat jejich náboženský a duchovní život. V sobotu večer chodíval do místního hostince a při kartách se dozvídal o starostech a těžkostech svých farníků. Pro svůj prostý a přitom osobitý způsob jednání si u většiny obyvatel získal velkou důvěru a jako člověk, jehož život byl ve shodě se slovy, měl přirozenou autoritu i respekt. Dokázal každému, kdo o to stál, moudře poradit v nejrůznějších životních situacích, přispět praktickou pomocí, ale rovněž ho i důrazně napomenout.

Poté, co bylo v říjnu 1938 odtržené pohraničí českých zemí připojeno k nacistické Říši, stal se její součástí i celý broumovský region. Zdoňovská farnost, patřící do vikariátu Broumov, spadala nyní pod správu Generálního vikariátu pro sudetskou část královéhradecké diecéze se sídlem v Trutnově. Farář Baier nadšení většiny zdejších obyvatel, které projevovali při příjezdu německé armády, nesdílel. Navíc ho velmi rozhořčilo, když se dodatečně dozvěděl, že v kritických zářijových dnech zdoňovští příslušníci Freikorpsu bez jeho vědomí ukryli v kostele zbraně. Jeho bývalý farník z Libné (Liebenou) Josef Nosse (1912-1974), v té době již kněz v sousední farnosti Teplice nad Metují (Wekelsdorf), vzpomínal na jeho návštěvu v listopadu 1938, kdy mu řekl:Moji Zdoňovští mně ale vyvedli kousek, který jsem si věru nezasloužil. Představ si, oni ukryli zbraně v kostele!



Konec války v květnu 1945 přinesl osvobození českých zemí a návrat všech odtržených pohraničních oblastí do obnoveného Československa. Nové československé orgány národní správy, policejní i vojenské složky se museli v pohraničí postarat o základní podmínky pro fungování života obyvatel a zajistit bezpečnost, ale nastal rovněž čas účtování a potrestání viníků. Ve zjitřené poválečné atmosféře to ale probíhalo v kontextu všeobecné nedůvěry a silné averze vůči Němcům, kdy vedle skutečně provinilých byli postiženi i nevinní. Ve zdoňovské farnosti se farář Baier stal jednou z mála osobností, která díky své autoritě mohla přispívat k uklidnění napětí. V tomto čase na jaře a na počátku léta 1945 získala Kristova slova: „Milujte se navzájem!“, která již dříve ve svých kázáních a promluvách často zdůrazňoval, zcela nový rozměr. A počátkem července v posledním nedělním kázání s poukazem na nevinně trpícího Krista vystrašené farníky úpěnlivě vyzýval: „Ať nikdo druhému neškodí slovem ani skutkem.“

Současně se snažil intervenovat u místní správní komise jak přímluvou tak podáním vysvětlení, a takto konkrétně pomáhat obviněným zdoňovským obyvatelům. Tím se ovšem dostal do zorného pole radikálních osob v řadách československé správy. Když došlo k šetření událostí ze září 1938, byl farář Baier vyzván, aby uvedl jména iniciátorů tehdejších protistátních akcí a ukrytí zbraní v kostele. On se však rozhodl mlčet, aby v dané chvíli nepřispěl k ohrožení jejich životů.

V úterý 10.7. 1945 provedli československé policejní a vojenské složky domovní prohlídku na zdoňovské faře a ve všech objektech, které k ní patřily. V seníku nad farní budovou byla objevena lovecká puška, kterou si tam bez vědomí faráře ukryl klempíř Robert Rücker ze Zdoňova, jež měl stodolu dlouhodobě pronajatou. Při důkladné prohlídce samotné fary mělo být podle československých orgánů objeveno několik dalších loveckých zbraní, vojenský bodák a údajně také pancéřová pěst (to svědci z německé strany odmítají). Naopak kromě jednoho kalichu se přitom ztratily všechny cenné bohoslužebné věci a již nikdy nebyly vráceny. Farář Baier i jeho farní hospodyně Theresia Prochasková byli toho dne zatčeni a noc strávili v obecním vězení. Druhého dne byl farář pod silnou stráží veden přes obec do internačního tábora v blízkém Dolním Adršpachu, kde proběhly první výslechy. Již 12.7. byl poledním vlakem převezen do vězení v Teplicích nad Metují. Podařilo se mu na malém lístku informovat teplického faráře Nosseho, který mu pak do vězení posílal jídlo a prádlo. Současně hledal možnosti, jak ve prospěch zdoňovského spolubratra intervenovat. Vstřícný postoj nalezl u vězeňského lékaře, který mu však po několika dnech sdělil, že „důstojný pán mlčí“; odmítal totiž vypovídat ke všemu, co by mohlo druhému uškodit.

Po týdnu tvrdých výslechů bylo pro „neuposlechnutí“ vyhlášky o zbraních, kterou v květnu 1945 vydal velitel 6. roty Hraničářského praporu operujícího v náchodském úseku, rozhodnuto o popravě několika osob ze Zdoňova. V polovině července totiž příslušníci SNB z Horního Adršpachu zatkli také Roberta Rückera, jeho syna Wenzela, protože neoznámil držení pistole a nábojů, a jeho ženu Antonii, která o tom měla vědět. Čtyři ze zatčených, určeni k popravě (dva muži a dvě ženy), byli 20.7. 1945 v 19:00 hodin odvedeni z vězeňských cel do ženského pracovního tábora ležícího poblíž kostela Panny Marie Pomocné (nyní je to na území městské části Kamenec), kde nejspíše proběhl poslední tvrdý výslech. Asi za hodinu byla tato čtveřice vedena dále do svahu ve směru ke Kraví hoře a na jejím úpatí na malé výšině byli ve 20:35 hodin zastřeleni –nejprve farní hospodyně Theresia Prochasková, Antonia Rücker(ová) a zřejmě i její tchán Robert Rückera krátce na to i farář Cölestin Baier, který musel nejprve jejich těla uložit do hromadného hrobu. Později ústřední správa potvrzovala, že oběťmi této exekuce byly čtyři osoby ze Zdoňova (Wenzel Rücker zůstal ve vazbě na jiném místě). Mezi bývalými německými obyvateli Zdoňova je farář Cölestin Baier považován za martyra blíženecké lásky, který přinesl oběť pro svou farní obec, neboť svým mlčením některé farníky uchránil před vězněním či jim dokonce zachránil život.



K uctění jeho památky byla péčí obce i farnosti na kostele ve Zdoňově umístěna pamětní deska, kterou 11.8. 2016 požehnal královéhradecký biskup Jan Vokál.