Zamyšlení nad patnáctou nedělí v mezidobí - cyklus C
Jeden znalec Zákona povstal, aby přivedl Ježíše do úzkých, a zeptal se ho: "Mistře, co mám dělat, abych dostal věčný život?" Ježíš mu řekl: "Co je psáno v Zákoně? Jak tam čteš?" On odpověděl: " Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i celou svou myslí, a svého bližního jako sám sebe." Řekl mu: "Správně jsi odpověděl. To dělej a budeš žít." Ale on se chtěl ospravedlnit, a proto se Ježíše zeptal: "A kdo je můj bližní?" Ježíš se ujal slova a řekl: "Jeden člověk sestupoval z Jeruzaléma do Jericha a octl se mezi lupiči. Ti ho o všechno obrali, zbili, nechali napolo mrtvého a odešli. Náhodou šel tou cestou nějaký kněz; viděl ho, ale vyhnul se mu. Stejně i jeden levita přišel k tomu místu; viděl ho, ale vyhnul se mu. Také jeden Samaritán přišel na své cestě k němu, viděl ho a bylo mu ho líto. Přistoupil k němu, nalil mu do ran oleje a vína, obvázal je, vysadil ho na svého soumara, dopravil do hostince a staral se o něho. Druhého dne vytáhl dva denáry a dal je hostinskému se slovy: `Starej se o něho, a co vynaložíš navíc, já ti doplatím, až se budu vracet.' Co myslíš, kdo z těch tří se zachoval jako bližní k tomu, který se octl mezi lupiči?" On odpověděl: "Ten, kdo mu prokázal milosrdenství." A Ježíš mu řekl: "Jdi a stejně jednej i ty!" (Lk 10,25-37)
Tak dnes mluví Pán Ježíš v podobenství o milosrdném Samaritánovi.
Amerického senátora Humpbreje se jednou ptali, co soudí o milosrdenství v politice.
Senátor vzal do ruky tužku, takovou tu, co má na konci pryž na gumování a řekl: “Podívejte se: tužka je takhle dlouhá, gumy je jen malý kousíček. Guma se používá jen když se pisatel splete. Podstatou dnešní politiky je mocenský boj. Milosrdenství je jen kousíček pryže na konci - na vymazání křiklavých omylů.”
“Blahoslavení milosrdní”, řekl Ježíš před dvěma tisíci lety. Zastaral už tento příkaz milosrdné lásky k bližnímu? Platí ještě morálka blahoslavenství - Horského kázání - nebo to dnes platí jak v politice, tak v životě spíš na opak? Neplatí dnes spíš: “Blahoslavení lidé tvrdého srdce, ti to dotáhnou v životě vysoko. - Běda těm, kteří si nezajistí protekci - ti zůstanou dole. Blahoslavení, kteří mají bezohlednou náturu a ostré lokty - ti se proderou dopředu. - Běda těm, kdo jsou slušní dobráci, těch budou všichni zneužívat.” -
To je otázka po člověčenství naší generace: Hodí se ještě do naší doby morálka Kristova evangelia?
Stále kolem sebe vidíme, že se na zásady evangelia nedbá - to je pravda. Stále vidíme, že většina lidí kolem nás je přesvědčena, že moc získají, když budou bezohlední jako politici, když budou násilní a tvrdí jako pohané. Ale stejně tak stále zřetelněji vidíme, co tahle žraločí morálka dělá s celým lidstvem.
Když se za časů našich babiček stal někde nějaký mordor, byla to taková událost, že se o tom skládaly písničky.
Když se za časů mého dětství udála někde vražda, byla to tak mimořádná událost, že my kluci jsme si ještě dlouho potom hráli na mordýře a četníky. Jménem vrahů Leciána a Grázla maminky strašily děti.
Dnes slyšíme o vraždách a násilí den co den.
Žije se nám líp? Cítíme se bezpečnější?
Je Kristovo učení o lásce k bližnímu zaostalé - nebo je dnes tím víc potřebné? Přestane církev v kostele předčítat evangelium o milosrdném Samaritánu - a zavede místo toho kurs jak přelstít konkurenta, jak se vyhnout zodpovědnosti?
Vy víte, že křesťanská morálka nezná módy, že se nemění podle dobových nálad.
I dnes stojí v katechismu pro dospělé kapitola nadepsaná: Můj bližní je ten, kdo potřebuje mou pomoc. A pod ní text:
Uvědomil sis už, že člověk může svou blízkostí bližního zabíjet nebo uzdravovat?
Uvědomil sis už, že můžeš bližnímu ublížit nebo prospět?
Uvědomil sis už, můžeš bližního rozveselit nebo zarmoutit?
Uvědomil sis už, že tvůj hlas může způsobit, aby ten, kdo je všem hluchý, najednou slyšel?
Uvědomil sis už, že tvůj pohled může způsobit, že zaslepený prohlédne?
Uvědomil sis už, jak ovlivňuješ život svých bližních, ať chceš nebo nechceš?
Jestli dosud ne - teď to víš - jdi a buď bližním všem, komu můžeš pomoci.”
