Z přednášky o. Dominika Chmielewského - Nesuď a nebudeš souzený - 2. část (+ video)
Kristus nás učí, abychom se více zabývali vlastním obrácením než souzením druhých. „Nesuďte, abyste nebyli souzeni“ (Mt 7,1), varuje nás v Evangeliu. Pohrdání, pomluvy a posuzování bližních uzavírá naše srdce před Boží milostí a brání nám v duchovním růstu. Chceme-li kráčet cestou svatosti, musíme se nejprve naučit vnímat vlastní nedostatky, oplakávat své hříchy a neodvracet se od těch, kteří zápasí se slabostmi.
Příklad svatých nás učí, že skutečná svatost spočívá v milosrdenství, v touze zachránit duše a přivádět je blíže k Bohu, který jediný má právo spravedlivě soudit.
„Nic tak nehněvá Boha a nic nedělá člověka tak nahým a opuštěným, jako pomlouvání, posuzování a pohrdání vůči bližnímu.“ sv. Dorotej
ODPUŠTĚNÍ OSVOBOZUJE
Nemůžeme zlehčovat hříchy pomluvy, posuzování nebo odsuzování, protože takovýmto způsobem přestáváme vidět vlastní hříchy a o bližních začínáme dělat „pletky“. Nejbolestnější a nejvíce pokořující pokání, které Bůh dopouští, je takové, že po čase začínáme dělat přesně ty věci, ze kterých jsme jiné soudili, odsuzovali, nebo je pomlouvali. Když někoho velmi posuzujeme nebo dokonce odsuzujeme, dříve či později to nějakým způsobem bude ovlivňovat nás samotné. Dokud se nerozhodneme upřímně a z hloubky srdce modlit za uzdravení či odpuštění, nebudeme svobodní. Teprve potom můžeme nově budovat vztahy s druhými lidmi.
PROMĚNIT SE V MILOSRDENSTVÍ
"Kdo neuvažuje o vlastních hříších a nepláče nad nimi, už se nedokáže napravit, ale stále se bude zabývat hříchy bližních." sv. Dorotej
Když David spáchal hřích cizoložství s Betsabe a později zavraždil jejího muže, stále měl tento hřích před sebou (srov. Ž 51). Ježíš během své křížové cesty říká zástupu žen: „Dcery jeruzalémské, neplačte nade mnou, ale plačte samy nad sebou a nad svými dětmi.“ (Lk 23,28)
Církevní otcové, pouštní otcové a svatí neustále směřovali svůj zrak na vlastní hřích, aby ho oplakali a z celého srdce litovali. Svaté charakterizoval velmi pevný boj se svým hříchem, zároveň byli plni milosrdenství a jemnosti vůči boji s hříchy svých bližních. Svatí nejsou slepí, oni vidí hřích a také ho nenávidí, ale neodvracejí se od toho, kdo hřeší. Místo toho s ním spolucítí, poučují ho, utěšují, léčí a dělají všechno pro to, aby ho zachránili.
POUZE BŮH MŮŽE SOUDIT
Svatý Dorotej píše:
"Soudit je možná strašnější, než páchat všechny jiné hříchy. Proč neposuzujeme raději sami sebe a své hříchy, které dokonale známe, a za které se budeme zodpovídat před Bohem? Proč si přivlastňujeme Boží soud? Soudit přísluší pouze Bohu. Bůh zná vnitřní nastavení každého člověka, jeho sílu, historii a milosti, které mu byly dané.
Jinak Bůh soudí biskupa a jinak kněze. Jinak představeného a jinak učně. Jinak starce a jinak mládence. Jinak nemocného a jinak zdravého. Pouze Bůh dokáže všechno pojmout a pouze On může všechno spravedlivě soudit.“
Samotný Ježíš byl odsouzen na základě falešných výpovědí vypovězených falešnými svědky. I prvnomučedník sv. Štefan byl odsouzený na základě výpovědí falešných svědků.
Ďábel žalobce na nás dnem i nocí žaluje před Bohem (srov. Zjv 12,10). Pokud se někomu dokáže vina za pomoci spravedlivého procesu, ať je spravedlnosti zadostiučiněno, ale je připraveno mnoho falešných výpovědí a falešných svědků, kteří mají zničit morální autoritu Církve.
„ANI JÁ TĚ NEODSUZUJI: JDI A UŽ NEHŘEŠ!“ (srov. Jan 8,11)
Svatý Dorotej dále píše: „A kdyby i tamten spáchal nějaký hřích, odkud ty víš, jak bojoval předtím, než zhřešil?“
Bůh vidí naše boje a utrpení, jakými si musíme projít, než zhřešíme. Ale slituje se nad námi a odpustí nám. Když Bůh odpouští, ale my druhého stále obviňujeme, přivádíme k záhubě vlastní duši. Nemůžeme vidět, kolik slz vylil člověk, který zhřešil, při pokání před Bohem. Hřích spatříme, ale pokání si často nevšimneme.
"Ti, kteří se touží spasit, se vůbec nezabývají vinou bližního, ale pouze svou vlastní. Pouze tehdy postupují v ctnosti." sv. Dorotej
LÁSKA ZAKRÝVÁ MNOŽSTVÍ HŘÍCHŮ
Svatý Dorotej pokračuje:
"My, nešťastní, bezmyslně soudíme, máme odpor, pohrdáme. Když jen cokoli postřehneme, slyšíme, nebo někoho podezříváme za něco špatného, nejhorší je to, že se u toho nezastavíme, ale běžíme jinému člověku říct, co těmto udělal ten nebo tamten.
Tímto způsobem škodíme i tomu, komu tyto věci říkáme, protože mu do srdce sejeme hřích posuzování. Děláme práci ďábla žalobce. Kdybychom měli lásku a spolusoucit, toužili bychom nedívat se na provinění bližního, neboť je psáno: 'Láska zakrývá množství hříchů. Láska si nepamatuje na špatné a všechno snáší a vydrží.'“ (srov. 1 Pt 4,8; 1 Kor 13,4-8).
NAPOMÍNEJME S POKOJEM V SRDCI
Svatý don Bosco - vychovatel a učitel mládeže - stále upozorňoval:
"Napomínat je třeba nejprve mezi čtyřma očima, potom si zavolat svědka a teprve potom jít, aby Církev vyřkla stanovisko. Ale říkám, nikdy nemůžeš napomínat, když máš jakékoli negativní pocity k tomuto člověku nebo k někomu jinému. Nikdy druhého člověka
v neklidném stavu duše, neboť ho ještě více zraníš, posoudíš a odsoudíš. Až když situaci promodlíš a v srdci budeš mít hluboký pokoj, budeš připraven s láskou, citem a dobrotou druhého napomenout.“
„Dopomoz mi k tomu, ó Pane, aby mé oči byly milosrdné, abych nikdy nepodezřívala a nesoudila podle vnějšího vzezření, ale viděla, co je krásné v duších bližních a přinášela jim pomoc.“ sv. Faustina Kowalska
Modlitba sv. Faustiny Kowalské o přeměnu v milosrdenství
„Pane, celá se chci přeměnit na tvé milosrdenství
a být tak živým obrazem tebe,
ať k mým bližním proudí skrze mé srdce a duši
tvé nepochopitelné milosrdenství.
Pomoz mi, Pane, aby byly mé oči milosrdné,
abych nikoho nepodezřívala a nesoudila podle vnějšího zdání,
ale hledala to, co je v duších mých bližních hezké
a spěchala jim na pomoc.
Pomoz mi, aby byl můj sluch milosrdný,
abych byla nakloněna k potřebám svých bližních,
aby mé uši nebyly lhostejné vůči jejich bolestem a stonání.
Pomoz mi, Pane, aby byl můj jazyk milosrdný,
abych nikdy nemluvila špatně o svých bližních,
ale pro každého měla slovo útěchy a odpuštění.
Pomoz mi, aby byly mé ruce milosrdné a plné dobrých skutků,
abych svému bližnímu dělala jen dobře
a sama přebírala těžší, namáhavější práce.
Pomoz mi, Pane, aby byly mé nohy milosrdné,
abych navzdory vlastní únavě a vyčerpanosti
vždy spěchala svým bližním na pomoc.
Pomoz mi, Pane, aby bylo mé srdce milosrdné,
abych uměla spolucítit s každým utrpením svých bližních.
Své srdce nechci před nikým zavírat,
ani před těmi, kdo zneužívají moji dobrotu.
O vlastních utrpeních chci mlčet a ponořit se do tvého nejsvětějšího srdce.
Kéž bych se stala místem odpočinku pro tvé milosrdenství.“
Dominik Chmielewski - Nesúď a nebudeš súdený - č. 2
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak. Používáme phpRS - redakční systém zdarma.
