Přinášíme promluvu z děkovné mše svatá v Nepomucenu v Římě, kde ve středu doputovali pěší poutníci ze Znojemska a okolí, v rámci jubilejního roku. Promluva jistě povzbudí i nepoutníka, najde v ní totiž mnoho praktického k využití, jak urovnat hrbolce ve své životní cestě ve stále běžícím svatém roce.
Milí spolubratři kněží, milí spolubratři a spolusestry poutníci,
protože všichni jsme poutníky, ať jsme sem přišli nebo přijeli, nezáleží na věku ani na tom, kolik procent trasy jsme ušlapali. Opravdu každý z nás na této zemi poutníkem je k věčnosti. Proto nás může těšit že před sebou vidíte České nebe s našimi národními světci. Oni už jdou v cíli všech našich cest a my děkujeme za dosažení cíle. Letošní. Jubilejní pouti především za kněze, ale i za církev za vlast, za mír, za nemocné, všechny potřebné, a také za všechny naše dobrodince a samozřejmě i za duše v očistci.
Když jsme sem připutovali před 25 roky, přešli jsme devatero řek. Letos to bylo desetkrát méně kilometru, řeka jen jedna, ale těch hor bylo nejméně devatero, možná i dvacatero. Nahoru a dolů, tak už to v životě chodí, musíme s tím počítat. Šťastní jsme se setkali se Svatým otcem, nešťastní jsme, pak čekali, až nám vrátí odtažené auto s našimi věcmi. Tak to chodí. Platí zákon vlnění. I v dopravě. Zvláště jsme to viděli na těch italských silnicích, na které jsme se dívali jednou shora a podruhé zespodu, jednou na tunel pod námi, a pak na most nad námi, protože zde dělají rádi i mosty nad polí osady. Mohlo by to připomenout to biblické Každé údolí ať je zarovnáno, každá hora ať je snížena. A to dá práce! Obdivujeme Římany i Italy a všechny další stavitele cest.
A když se ohlédneme za sebou, jakoby na svou životní cestu, musíme upřímně přiznat kolik je tam údolí, propadlých možností, třeba i pádu a dokonce jam, a jak tam trčí někdy skutečně kopce naší bezohlednosti, sobectví, možná i pyšného vyvyšování. Dá se to nějak urovnat, jak nás k tomu vyzývá Písmo. Sami to nezvládneme, už je pozdě, jsme jen slabí lidé.
K urovnání všeho nám církev nabízí odpustky. Víme, že toto slovo nám bylo často vyčítáno, že odpustky byly nadužívány a někdy dokonce zneužívány, ale můžeme je brát jako možnost něco ve svém životě dodatečně srovnat anebo aspoň po sobě zamést nepořádek, který zbyl a který je nepříjemný, někdy i protivný. I to zametání dá práci natož vyrovnávání cest zejména těch životních. Proto k získání odpustků, úklidu v duši v dějinách duše patří námaha. Více modliteb, kající skutky, poutě. Může to být i putováním k nemocnému nebo jinak potřebnému člověku, jak napsal papež v bule. Může to být i pěší pouť, namáhavá právě v kopcích kolem Rieti v červnových vedrech.
Díky Bohu jsme došli a jej prosíme o to duchovní ovoce, o odpustky, o urovnání toho všeho hrbolatého v našem životě, v životě církve i v dějinách světa. Za to co se podařilo poděkujme a za to ovoce Jubilejního roku prosíme.
