Z Římova do Říma. Dva z pěších poutníků do Říma, vyšli v květnu z Římova směrem Řím. O jejich poutí v souvislosti s poutí do Říma vypráví Mons. Peňáz
Poutnici si mezi sebou říkali bratři a sestry. Ti, kdo poutě vedli měli titul: Starší bratr. Ti, kdo vodili poutníky do Marizell byli Otcové celenských poutníků, německy Mariazellpilgervste, zkráceně Celfotri. Existují však takzvaní předchůdci.
Ten nejznámější Jan Křtitel měl zrovna nedávno svátek. I jsme měli své předchůdce, kteří se pěšky vypravili z Římova, poutního místa jižně od Českých Budějovic do Říma s tím, že z Rieti budeme pokračovat společně, což se nám podařilo. Poutnici Dalibor a Josef, první z Moravy, druhý z Čech, vyšli z jižních Čech od Panny Marie Římovské v půli května přes samé svaté obce - Sankt Veit, Sankt Ulrich (Vít a Oldřich) směrem do Itálie. Po krátké přestávce vynucené zdravotními důvody pokračovali s doprovodným vozidlem dále na Jih. Řídila je Josefova sestra, která je poctivě vykrmovala, přesto že měla jen skromné kuchařské pomůcky. V Gubbiu se napojili na cestu sv. Františka z Assisi, která je dovedla až do Rieti, kam přišli o den dříve než přijeli ostatní poutníci svými auty. Těmto to trvalo zhruba 15 hodin, Dalibor a Josef 15 dní, ale dvakrát za sebou. Přišli došli do Rieti spokojeni, i když pochopitelně trochu unavení. Pak už šli s námi až do Říma. Putovali s mnoha děkovnyými a prosebnými úmysly. Dalibor si vzal i úmysl kající podle žalmu. Oba děkuji za dosažení cíle Panu Bohu, jeho andělům a svatým. A my stovkaři se k nim přidáváme.
Foto od poutnice Moniky Vackové
