V tomto článku se autor zabývá postavou Ježíše Krista, který je Bohem a současně opravdovým člověkem. Kdyby nebyl Bůh, nemohli bychom se mu klanět, vzdávat mu božskou úctu, kdyby nebyl člověkem, nebylo by možné ho následovat. Jakým člověkem byl Ježíš, popisuje Karol Dučák ve svém článku. Vychází také z vědeckých poznatků Turínského plátna.
Dotazník našeho Spasitele Ježíše Krista
Jak vypadal Ježíš Kristus?
Existoval vůbec Bohočlověk Ježíš Kristus, Bůh i člověk v jedné osobě tak, jak učí naše Katolická církev? Někomu by se taková otázka mohla zdát nesmyslnou, ale stále existuje na tomto světě, ba i u nás, nemálo lidí, kteří o tom pochybují. A přesto věda poskytuje stále více seriózních důkazů existence Bohočlověka Ježíše Krista, tedy Boha i člověka v jedné osobě. Vědci už dokonce dokázali poměrně přesně vymodelovat i 3D reprodukce těla našeho Spasitele z Turínského plátna, takže známe poměrně přesně skutečnou tělesnou podobu Ježíše Krista. Jakým člověkem byl tedy Ježíš Kristus? Jak vypadal?
Po staletí lidstvo jen tápalo ve snaze poznat skutečnou podobu našeho Spasitele, protože Ježíš Kristus vystoupil na nebesa i se svým pozemským tělem, takže nám zde nezanechal své tělesné pozůstatky, které by nám umožnily získat spolehlivější poznatky o jeho fyzickém vzhledu. Lidi vždy toužili poznat i více faktů z pozemského života Ježíše Krista, ale Bible a oficiální dokumenty Církve podávají o našem Spasiteli velice stručnou zprávu, na základě které není možné získat odpovědi na všechny položené otázky. Rozvoj lidské vědy a techniky však přinesl pokrok i v tomto směru a tak mnohé poznatky získali vědci o Ježíši vědeckým výzkumem Turínského plátna, šátku z Ovieda, šátku z Manopella, či jiných předmětů, které nesou stopy Ježíšova těla a krve.
Nejcennějším zdrojem informací je Turínské plátno, nebo i Sacra Sindone (Svaté plátno), tato lněná pohřební plachta našeho Spasitele, která má délku 437 cm, šířku 113 cm a hmotnost přibližně 2,5 kg. Do tohoto posmrtného rubáše, který je po celém světě znám jako Turínské plátno, zavinuli Ježíšovo tělo s rukama zkříženýma přes intimní partie, pak ho zavázali jako kuklu a uložili do hrobu, přičemž mu na hlavu položili Sudárium z Ovieda a drahocenný šátek z byssusového neboli mořského hedvábí, který je známy jako šátek z Manopella. Na Turínském plátně je zachycen neobyčejně přesný trojrozměrný obraz Ježíšova mrtvého těla ve fotografickém negativu.
Nemáme historicky doložené zprávy o dalším putování Turínského plátna od zmrtvýchvstání Ježíše Krista v neděli 5. dubna roku 33 našeho letopočtu až do roku 1357. Podle všeho bylo plátno uchováváno nejprve v Jeruzalémě, poté v Byzanci. První spolehlivé, historicky doložené informace jsou z roku 1357 a pocházejí z Francie, z obce Lirey v regionu Champagne, kde se plátno stalo předmětem kultu. Jeho majitelkou byla v té době Jeanne de Vergy, vdova po rytíři Geoffroyovi de Charny, zakladateli kolegiátního kostela v Lirey.
Od té doby je další putování plátna spolehlivě zdokumentováno. V roce 1452 odkoupil Turínské plátno Ludvík Savojský, který jej uchovával ve francouzském městě Chambéry. Tam došlo k poškození plátna při požáru v roce 1532. Plátno restaurovali klarisky, které přišily záplaty na poškozená místa.
Savojský rod přenesl v roce 1563 své hlavní sídlo z francouzského Chambéry do italského Turína a v roce 1578 byla do Turína slavnostně přenesena i vzácná relikvie posmrtného rubáše našeho Spasitele. Dodnes je Turínské plátno uloženo v kapli s názvem Cappella della Sacra Sindone (Kaple Svatého plátna), která byla postavena u Katedrály svatého Jana Křtitele v Turíně. Proto je tato relikvie označována také jako Turínské plátno. Savojská dynastie vlastnila tuto vzácnou relikvii celá dlouhá staletí, avšak v roce 1983 italský exilový král Umberto II. Savojský zanechal Turínské plátno Svatému stolci.
Předmětem zájmu vědců začalo být Kristovo pohřební plátno v roce 1898. V uvedeném roce byl turínský právník a vášnivý fotograf Secondo Pia při příležitosti výstavy požádán, aby pohřební plátno poprvé vyfotografoval. Při vyvolávání svých fotodesek v noci ve své laboratoři zažil Secondo Pia skutečný šok: na fotografickém negativu spatřil podobiznu Ježíše Krista po ukřižování jako neuvěřitelně realistický obraz v pozitivu. Secondo Pia se později vyjádřil, že když zahlédl Ježíšovu podobiznu, téměř se mu zastavilo srdce a fotodeska mu málem vypadla z ruky. Tedy samotné plátno je vlastně fotografickým negativem! Neméně ohromující byly i další objevy. Ukázalo se, že na Turínském plátně je zachycen trojrozměrný obraz Ježíšova mrtvého těla ve fotografickém negativu. Tato trojrozměrnost se nikdy předtím neobjevila na žádné malbě ani na fotografii.
Vědce dodnes udivuje anatomická dokonalost obrazu na plátně. Jsou na něm viditelná zranění, způsobená bičováním, bitím holí, korunováním trním, nesením kříže, atp. Přitom právě na Turínském plátně má Kristus rány po hřebech na zápěstích rukou, tedy tak, jak to bylo ve skutečnosti. Na všech středověkých vyobrazeních má Ježíš probodnuté dlaně, což je z anatomického hlediska nesprávné, protože v dlaních nejsou opěrné kosti jako v zápěstích rukou. Mnohé experimenty s mrtvými těly dokázaly, že pokud bylo mrtvé lidské tělo při experimentech zavěšeno na kříž tak, že byly přibity hřeby přes dlaně, tělo se zřítilo dolů.
Italský vědec Giulio Fanti, profesor mechanických a tepelných měření na univerzitě v Padově, který zkoumal Turínské plátno, se vyjádřil, že podle studií byl Ježíš muž výjimečné krásy, který byl vysoký 180 cm (podle jiných zdrojů 181 cm), štíhlý, ale svalnatý, a měl královský vzhled. V tehdejší době byl Ježíš nadprůměrně vysoký, protože průměrná výška jeho současníků byla zhruba 165 cm. Ježíš tedy převyšoval většinu svých současníků, ale nebyl to žádný obr.
Ježíš Kristus měl bradu a dlouhé vlasy, svázané vzadu. Profesor Giulio Fanti napočítal na přední a zadní části Ježíšova těla 370 zranění, která zanechala krvavé stopy na Turínském plátně. Nemohl však započítat rány na bocích, protože Ježíš byl v plátně zabalen tak, že plátno neobepínalo jeho boky, a kvůli tomu plátno neodhalilo rány na Kristových bocích. Po zvážení všech uvedených skutečností profesor vyslovil odhad, že na celém těle, včetně boků Ježíše, mohlo být až kolem 600 tělesných zranění.
Z výzkumů Turínského plátna také vyplývá, že Ježíš měl urostlou, dobře stavěnou postavu, zocelenou tvrdou truhlářskou a tesařskou prací. Vážil asi 77 kg, byl svalnatý, ale nebyl to žádný kulturista ve smyslu současných představ. Neměl ochablé tělo člověka vyrůstajícího v pohodlí, ale svalnatou postavu dělníka, který si v potu tváře vydělával na svůj denní chléb.
Vědci také zjistili, že Ježíš byl nositelem krevní skupiny AB negativní. Tuto krevní skupinu má podle různých zdrojů jen asi 3-5 % světové populace, ale častěji se vyskytuje u sefardských Židů – až u 18 %. Tuto krevní skupinu nacházíme i na šátku z Ovieda a dokonce i na krvi, vylité při eucharistických zázracích. Krvavé skvrny na plátně obsahují hemoglobin a byl u nich zaznamenán pozitivní test na sérový albumin. Pod krvavými skvrnami není žádný obraz. Podobizna Krista na plátně tedy vznikla až po vytvoření krvavých skvrn. Kromě krvavých skvrn je plátno na některých místech pokryto kreatininem a feritinem. V lidském organismu k tomu dochází pouze v případě velkého traumatu, zasahujícího současně více orgánů. Ježíš tedy skutečně podstoupil nesmírná muka prakticky na celém svém těle.
Mezi skeptiky se často objevují pochybnosti o tom, zda muž, který byl zabalen do Turínského plátna, byl skutečně Ježíš Kristus. Vždyť v té době bylo ukřižování běžným trestem, kterým bylo potrestáno mnoho lidí. Jenže jen jeden jediný muž byl ukřižován s trnovou korunou na hlavě. Tím člověkem byl Ježíš Kristus. A vědecký výzkum Turínského plátna jednoznačně dokázal, že byl v něm zabalen muž s trnovou korunou na hlavě. Historie nezaznamenala žádný jiný případ použití trnové koruny u lidí, kteří byli ukřižováni!
Celkově lze konstatovat, že kombinace neobvyklých zranění muže na Turínském plátně - rána v pravém boku, nepolámané kosti, rány způsobené bičováním, korunováním trním a nesením těžkého kříže - přesně potvrzuje shodu s ukřižováním Ježíše Krista, jak je popsané v Písmu svatém.
V Listu Židům se píše: „
Víra je podstata toho, v co doufáme, je přesvědčení o věcech, které nevidíme.“ (Žid 11, 1) Základem toho, v co doufáme, je zmrtvýchvstání Ježíše Krista, i když jsme ho neviděli na vlastní oči. Pro lidi, kteří věří v pravost Turínského plátna jako posmrtného rubáše Ježíše Krista, je právě Turínské plátno základem toho, v co doufají, a důkazem toho, co neviděli. Toto plátno je uctíváno již celá staletí a v úctě ho měli a mají i papežové.
Mnoho skeptiků po celá desetiletí zpochybňuje pravost Turínského plátna, však věda přináší stále více důkazů, které naopak nezpochybnitelně potvrzují pravost Turínského plátna.
Plátno bylo zkoumáno spektroskopií, rentgenovou fluorescencí, termografií a mnoha jinými vědeckými metodami, ba postupem času se dokonce rozvinula samostatná vědecká disciplína – sindologie, zabývající se naukou o Turínském plátně.
Na základě všech výzkumů vědci konstatovali, že obraz těla na plátně není ani namalován, ani vytištěn, a že to není lidský výtvor. Na plátně se nenacházejí žádné stopy po barvách. To znamená, že podobizna Krista není dílem malíře. Pokud malíř namaluje obraz na plátno, barva pronikne do hloubky plátna. V případě Turínského plátna však vyobrazení ukřižovaného muže pokrývá pouze mikroskopicky tenký film na povrchu plátna. Hloubka vyobrazení je jen 0,2 mikrometru. Jelikož 1 mikrometr je tisícina milimetru, obraz pronikl do Turínského plátna jen do hloubky 2 desetitisícin milimetru.
Italští vědci z Národní agentury pro nové technologie, energetiku a udržitelnost hospodářského rozvoje ENEA z Centra jaderného výzkumu ve Frascati nedaleko Říma dospěli na základě několikaletých výzkumů k závěru, že
podobizna na plátně vznikla mimořádně krátkým a intenzivním zábleskem ultrafialového záření, které způsobilo oxidaci a dehydrataci celulózy lněných vláken Turínského plátna. Tyto procesy vytvářejí dvojité vazby C=C a C=O, které po spojení konjugovanými vazbami odpovídají za žlutou barvu.
Vědci vypočítali, že tento záblesk ultrafialového záření trval méně než jednu čtyřicetimiliardtinu vteřiny a záření mělo intenzitu 34 bilionů wattů vakuového ultrafialového záření. Ani současná moderní věda nemá zařízení k tomu, aby dokázala znovu vytvořit obraz člověka na plátně stejným způsobem, jakým byl vytvořen obraz Krista na Turínském plátně. Dnešní vědci mají k dispozici jenom zařízení, které dokáže produkovat vakuové ultrafialové záření s intenzitou pouze několik miliard wattů, tedy méně než jednu tisícinu požadované intenzity.
A kdy došlo k tomu záblesku, při kterém vzniklo vyobrazení Ježíše na Turínském plátně? Evidentně při Ježíšově zmrtvýchvstání. V Matoušově evangeliu se píše: „
Po sobotě, na úsvitu prvního dne v týdnu, přišla Marie Magdalská a druhá Marie podívat se na hrob. Vtom nastalo velké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil z nebe, přistoupil, odvalil kámen a posadil se na něj. Jeho zjev byl jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh. Strachem z něho se strážci zděsili a klesli jako mrtví.“ (Mt 28, 1-4)
Logickou dedukcí přijdeme na to, že právě toto sestoupení anděla Páně z nebe a zmrtvýchvstání Ježíše, provázené zemětřesením a bleskem, byl onen okamžik vytvoření obrazu Ježíše Krista na jeho posmrtném rubáši.
Turínské plátno, tato nejznámější pohřební plachta v dějinách lidstva, je skutečným zázrakem, který neustále šokuje vědce stále novými objevy. V loňském roce italští vědci z Národní vědecké rady (CRN) zkoumali Turínské plátno pomocí metody širokoúhlého rozptylu rentgenového záření (WAXS), aby mohli zjistit skutečný věk tohoto pohřebního plátna.
Metoda WAXS umožňuje měřit přirozené stárnutí lněné celulózy a přepočítávat jej na čas od jeho výroby. Tým zkoumal osm malých vzorků tkaniny z Turínského plátna a podrobil je rentgenovému záření, aby odhalil drobné detaily struktury plátna a vzorků celulózy. Výsledky šokovaly celý svět a potvrdily, že Turínské plátno skutečně pochází z dob Ježíše Krista. Data, získaná při tomto výzkumu, jsou totiž podle následně vypracované vědecké studie „
kompatibilní s hypotézou, že Turínské plátno je 2000 let starý relikt“.
Ve studii, kterou zveřejnil časopis Heritage, se mimo jiné píše: „
Profily údajů byly plně kompatibilní s analogickými měřeními získanými na vzorku plátna, nalezeného v izraelské Masadě, které je podle výzkumů historiků datováno do let 55 – 77 našeho letopočtu.“
Výzkum italských vědců zároveň zpochybnil nesprávné výsledky předchozích měření, získaných v roce 1988 radiouhlíkovou metodou 14C, které chybně datovaly vznik plátna do let 1260 – 1390.
Novější měření naopak jednoznačně dokazují, že Turínské plátno skutečně pochází z dob Ježíše Krista.
Tkanina, z níž bylo Turínské plátno zhotoveno, se shoduje s tkaninami, typickými pro Izrael 1. století. Je to lněná látka s jemným vzorem rybí kosti, která musela být mimořádně drahá v té době. Vědecký výzkum fragmentů látky, odebraných z Turínského plátna, odhalil, že len, z něhož byl posmrtný rubáš vyroben, pochází ze západní Levanty, tedy oblasti, zahrnující i dnešní území Izraela.
Avinoam Danin, uznávaný židovský odborník na palestinskou flóru z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě, zjistil, že kombinace rostlin, jejichž stopy se zachytily na pohřební plachtě, se vyskytuje v jediné oblasti na světě: v okolí Jeruzaléma. Podle něj „důkazy jasně poukazují na skupinu květin z oblasti kolem Jeruzaléma.“
Avinoam Danin zjistil na plátně taky přítomnost pylových zrníček ostnité jednoleté byliny
Gundelia tournefortii. Zajímavé v této souvislosti je, že tato pylová zrníčka byla objevena i na šátku z Ovieda. Tato relikvie, považována za pohřební šátek Ježíše Krista, je uložena od osmého století v oviedské katedrále.
Ubi Baruch, další vědec, konstatoval, že kombinace květinového pylu, který byl zachycen na Turínském plátně, se vyskytuje jen v Jeruzalémě v krátkém období roku, přesněji v měsících březen a duben. A jiní vědci dokázali, že Ježíš Kristus byl opravdu ukřižován v dubnu. Podle výsledků výzkumu vědců byl Ježíš ukřižován v pátek 3. dubna roku 33 našeho letopočtu.
Na Turínském plátně našli vědci i zbytky myrhy a aloe, což také potvrzuje shodu s Písmem svatým. V Jánově evangeliu se píše: „
Josef z Arimatie, který byl Ježíšovým učedníkem, ale ze strachu před židy jen tajným, požádal potom Piláta, aby směl sejmout Ježíšovo mrtvé tělo, a Pilát mu to dovolil. Přišel tedy a sňal jeho tělo. Dostavil se tam i Nikodém, ten, který k němu přišel jednou v noci, a měl s sebou směs myrhy a aloe, asi sto liber. Vzali tedy Ježíšovo tělo a zavinuli ho s těmi vonnými věcmi do (pruhů) plátna, jak mají židé ve zvyku pohřbívat.“ (Jn 19, 38-40)
Vědci našli na Turínském plátně i stopy špíny z ulice v oblasti pravé paty a kolena Spasitele. Tyto zbytky nečistoty obsahovaly aragonit, vzácný druh vápence, který se našel při vykopávkách v Jeruzalémě.
Na zvětšenině Ježíšovy tváře objevili experti na pravém oku a později i nad levým obočím otisky mincí. Obě mince byly prokazatelně dány do oběhu v době Ježíšova života. Podle tehdejšího zvyku se totiž vkládaly mrtvolám před pohřbením mince do očí.
Forenzní odborníci zjistili další zajímavou skutečnost, která potvrzuje nadpřirozený původ vzniku obrazu na Turínském plátně. Nenašli totiž na posmrtném rubáši žádné stopy po odtržení mikroskopických částic z těla mrtvého, nebo stopy po poškození plátna.
Pokud totiž někdo zabalí do lněného plátna zakrvácenou mrtvolu člověka, plátno se přilepí a pak přischne na zakrvácené části mrtvoly. Chce-li někdo vybalit mrtvolu z plátna, musí násilím odtrhnout plátno od těla mrtvého. Přitom nezbytně dojde k poškození buď plátna, nebo krevních sraženin na těle mrtvoly. Jenže na Turínském plátně není ani stopy po násilném odtrhávání plátna od těla. To znamená, že nikdo neodstranil pohřební plachtu z Ježíšova těla.
Ježíš se z ní dostal, aniž by musel někdo rozvázat jeho posmrtný rubáš a strhnout zaschlou pohřební plachtu z Ježíšova těla. Jak je to možné? Vysvětlení je jednoznačné. Ježíš Kristus byl nejen člověk, ale také Bůh, který měl nadpřirozenou moc dělat zázraky.
Ježíš měl přece schopnost levitace a neviditelného přemisťování v prostoru. Zmínky o tom nacházíme v Písmu svatém. V Lukášově evangeliu se píše o setkání zmrtvýchvstalého Krista s učedníky na cestě do Emauz a pak o zjevení Pána učedníkům. Jsou tam i tato slova:
„
Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, pronesl nad ním požehnání, rozlámal ho a podával jim. (Vtom) se jim otevřely oči a poznali ho. On jim však zmizel. Tu si mezi sebou řekli: ‘Což nám nehořelo srdce, když k nám na cestě mluvil a odhaloval smysl Písma?’ Ještě tu hodinu se vydali na cestu a vrátili se do Jeruzaléma. Tam našli pohromadě jedenáct (apoštolů) i jejich druhy. Ti řekli: ‘Pán skutečně vstal a zjevil se Šimonovi.’ Oni sami pak vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak ho poznali při lámání chleba. Když o tom mluvili, stál on sám uprostřed nich a řekl jim: ‘Pokoj vám!’ Zděsili se a ve strachu se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: ‘Proč jste rozrušeni a proč vám v mysli vyvstávají pochybnosti? Podívejte se na mé ruce a na mé nohy: vždyť jsem to já sám! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jak to vidíte na mně.’ A po těch slovech jim ukázal ruce a nohy.“ (Lk 24, 30-40)
Ježíš tedy dokázal zmizet a zjevit se na jiném místě. Proto také dokázal opustit i Turínské plátno, aniž by se ho jen dotkl.
Shrňme si tedy nejzákladnější poznatky o pozemském životě našeho Spasitele Ježíše Krista, které zjistili vědci svým vědeckým bádáním, a uspořádejme ho do jakéhosi krátkého, neformálního, osobního dotazníku Ježíše Krista:
KRÁTKÝ, NEFORMÁLNÍ OSOBNÍ
DOTAZNÍK JEŽÍŠE KRISTA.
Jméno: Ježíš Nazaretský, později taky Ježíš Kristus.
Datum narození: Půlnoc ze soboty 24. na neděli 25. prosince roku 1 před n. l.
Místo narození: Betlém.
Pravý otec: Bůh Otec Nebeský.
Adoptivní otec: Josef Jakubův z Betléma, truhlář a tesař v Nazaretu.
Matka: Panna Marie.
Národnost: Židovská.
Rodný jazyk: Aramejština.
Výška: 1,80 – 1,81 m.
Hmotnost: 77 kilogramů.
Krevní skupina: AB negativní.
Původní povolání: Truhlař a tesař v dílně svého adoptivního otce Josefa v Nazaretu.
Pravé povolání: Spasitel světa a zakladatel Katolické církve.
Datum smrti: Pátek 3. dubna roku 33 našeho letopočtu.
Datum zmrtvýchvstání: Neděle 5. dubna roku 33 našeho letopočtu.
Turínské plátno nám však podává zprávu nejen o tom, jak Ježíš vypadal jako člověk, ale přináší nám také četné informace o bestiálním mučení našeho Spasitele před jeho smrtí na kříži. Na jeho těle lze rozeznat velký počet otoků, tržných ran či pohmožděnin, způsobených bičováním, tvrdými údery holí či nekontrolovanými pády muže, který nesl těžký kříž po cestě až k místu popravy. O tom, že Ježíš pod křížem padal, svědčí i vzorky špíny z ulice, které našli vědci na špičce nosu Spasitele. Na hlavě Ježíše jsou viditelné četné rány, které způsobily hluboké vpichy trnové koruny.
Obzvlášť znetvořená byla Ježíšova tvář. Jako kdyby právě tato tvář a pohled nevinných očí Spasitele nesnesitelně dráždily jeho mučitele. Celá tvář byla oteklá k nepoznání, je na ní vidět množství tržných ran a pohmožděnin. Na pravém líci a na nose, který mučitelé Kristu zlomili, jsou stopy po tvrdých úderech holí. Ježíš přišel i o levé oko a na pravém oku je vidět velkou krevní podlitinu. Silné otoky je vidět na levém líci a pod levým okem. Pod rtem na levé straně byla vytržena brada.
Velká muka způsobilo Ježíšovi i přibíjení na kříž. Hřeby, které se používaly na ukřižování, byly dlouhé 20 – 25 cm. Když Ježíšovi přibíjeli na kříž zápěstí rukou, došlo k poškození mediálního nervu (nervus medianus), který přechází karpálním tunelem zápěstí rukou a inervuje palec, prostředník, ukazováček a zčásti i prsteník. Poranění mediálního nervu způsobilo Ježíšovi hrozné bolesti a ochrnutí palce, který se reflexně stáhl do dlaně. Nohy Ježíšovi přeložily jednu přes druhou tak, že levá noha byla přeložena přes pravou. Hřeb prorážel obě nohy mezi druhým a třetím prstem. Kvůli hrozným bolestem, způsobeným přibitím na kříž, upadal Ježíš do mdlob.
Nesnesitelné bolesti způsobilo Spasiteli i následné pomalé umírání na kříži. Když Ježíš visel na kříži, měl problémy s dýcháním. Když se už začal dusit, nadzvedl se tak, že se opřel na hřeb, kterým byl přibitý na nohou. Taková poloha mu usnadnila dýchání, ale udržet se v takové poloze bylo pro Ježíše nesmírně namáhavé a bolestivé, a tak se znovu zavěsil na ruce.
Jenže toto mu znovu ztěžovalo dýchání a tak se musel znovu a znovu nadzvedat. Když už se Ježíš nezvládal nadzvednout, dýchal stále slaběji, až nakonec úplně přestal dýchat.
Ježíš musel trpět za všechny hříchy celého lidstva a člověk ani nedokáže pochopit, jak velké bylo to utrpení Páně před jeho smrtí na kříži. Katolická církev ani nežádá, aby věřící pochopil, jak velice trpěl Spasitel před svým umučením. Nežádá ani, aby katolík uvěřil tomu, že v Turínském plátně byl pohřben po svém umučení náš Spasitel Ježíš Kristus, který byl vysoký 1,80 nebo 1,81 m, měl hmotnost 77 kilogramů, atp. A nežádá ani to, aby kdokoli uvěřil údajům, jako je přesné datum narození, úmrtí, nebo zmrtvýchvstání našeho Spasitele. Toto není podstatné pro naši spásu.
Katolická církev, kterou Pán Ježíš Kristus založil pro spásu lidstva, žádá od každého člověka, aby uvěřil Božímu zjevení, které se opírá o dva prameny: Písmo sv. a posvátnou Tradici (t.j. neomylnou nauku Církve). Důležité pro naši spásu je uvěřit Božímu zjevení a usilovat o spásu našich duší. Spasen může být tedy i katolík, který neuvěří tomu, že Turínské plátno je posmrtným rubášem Ježíše Krista, do kterého byl náš Spasitel uložen do hrobu po svém umučení, i když nám věda poskytuje dostatek spolehlivých důkazů o tom.
Člověk je zvláštní tvor. Když nám věda poskytne informaci, že nejhlubší místo na světě je Mariánský příkop v jihozápadním Tichém oceánu, ve kterém vědci naměřili hloubku 11 034 metrů pod hladinou Pacifiku, téměř každý člověk tomu bez problémů uvěří, i když to neviděl na vlastní oči. Nebo když nám věda poskytne informaci, že na odvrácené straně Měsíce, kterou my ze zemského povrchu nikdy nevidíme, se nachází velký impaktní kráter Apollo, také tomu lidé bez problémů uvěří, i když tento kráter neviděli na vlastní oči.
Když nám však vědci poskytnou spolehlivé vědecké důkazy o tom, že v Turínském plátně byl pohřben náš Spasitel Ježíš Kristus, mnozí lidé tomu odmítají uvěřit, protože se o tom nemohou přesvědčit na vlastní oči. Člověk je prostě nevyzpytatelný tvor.
Nabízí se otázka, zda je tedy důležité věnovat Turínskému plátnu tak mnoho pozornosti. Odpověď zní: určitě ano! Těch argumentů ve prospěch zvýšené propagace Turínského plátna je více. Jedním z nejvýznamnějších je fakt, že Turínské plátno oslovilo mnoho lidí na celém světě a mnohé z nich přivedlo i ke konverzi na katolickou víru. Dokonce i někteří vědci díky výzkumu Turínského plátna našli hlubokou víru v Ježíše Krista.
Jedním z nich je agnostický lékař Dr. August Accetta, který v dětství vyrůstal jako katolík v jižní Kalifornii, ale později se během studia medicíny na univerzitě dostal do racionalistického a agnostického prostředí, které ho přivedlo k přesvědčení, že víra a věda jsou neslučitelné. Vzdal se proto své katolické víry a žil bez Boha, ale vše se změnilo po několikaletém zkoumání Turínského plátna očima vědce. Intenzivní studium ho definitivně přesvědčilo, že v Turínském plátně se skutečně nacházelo tělo Ježíše Krista. „Věda mě přivedla zpět k Bohu,“ vyjádřil se Dr. Accetta po své konverzi.
Skeptický vědec Bill Lauto vyrůstal v Brooklynu v New Yorku v katolickém prostředí, ale v mladém věku začal pochybovat o existenci Boha. „Byl jsem 14letý mladý muž, který vstoupil do oblasti vědy, a zpochybňoval jsem možnost, že Bůh existuje,“ řekl později Lauto.
Intenzivní studium Turínského plátna ho však přivedlo zpátky k Bohu a dnes je z něj věřící katolík.
I britský filmař David Rolfe, bývalý ateista, se snažil dokázat, že Turínské plátno je falešné. Podle jeho vlastních slov začal jako ateista, poté se stal agnostikem, ale studium Turínského plátna ho přivedlo k víře v Boha. Rozhodl se natočit dokument o Turínském plátně. A takto bychom mohli pokračovat dál.
Je velmi důležité, že věda, která ještě v nedávné minulosti často zpochybňovala učení Katolické církve, se v současnosti vlastně zapojuje do evangelizace poskytováním vědeckých důkazů, které potvrzují to, co je uvedeno v Písmu svatém a posvátné Tradici. I proto je důležité neustále se zabývat Turínským plátnem a rozjímat o utrpení našeho Pána Ježíše Krista, který z bezmezné lásky k nám v nesmírných mukách obětoval na kříži svůj život, aby spasil celý svět. Je to naše morální povinnost.
Karol Dučák
Použité zdroje:
1. Astronómovia upresňujú čas ukrižovania a vzkriesenia Ježiša. In: Tlačová kancelária Konferencie biskupov Slovenska. Dostupné z:
https://www.tkkbs.sk/view.php?cisloclanku=2003051415.
2. Benkovičová, K.: Prelomový rok vo výskume Mesiaca. Čína plánuje doviezť vzorky z jeho odvrátenej strany. In: Veda na dosah. Dostupné z:
https://vedanadosah.cvtisr.sk/priroda/vesmir/prelomovy-rok-vo-vyskume-mesiaca-cina-planuje-doviezt-vzorky-z-jeho-odvratenej-strany/.
3. Bux, N.: Ježíš se narodil 25. prosince roku 1 před n.l. In: Rádio Vaticana. Dostupné z:
https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=15695.
4. Čižiková, T.: Je to „fotografia samotného Ježiša“. Vedec sa obrátil po preskúmaní Turínskeho plátna. In: DoKostola.sk. Dostupné z:
https://www.dokostola.sk/clanky/je-to-fotografia-samotneho-jezisa-vedec-sa-obratil-po-preskumani-turinskeho-platna.
5. Fumaneri, E.: Il medico agnostico convertito dalla Sindone: «La scienza mi ha riportato a Dio» (VIDEO). In: Aleteia. Dostupné z:
https://www.aleteia.org/it/2023/01/20/il-medico-agnostico-convertito-dalla-sindone-la-scienza-mi-ha-riportato-a-dio-video.
6. Jendrzejczak, M.: Turínske plátno – svedok umučenia a zmŕtvychvstania. Nové zistenia. In: Christianitas. Dostupné z:
https://christianitas.sk/turinske-platno-svedok-umucenia-a-zmrtvychvstania-nove-zistenia/.
7. Jolly, B.: Atheist who tried to prove Shroud of Turin was fake becomes Christian after alarming evidence. In: The Mirror.
Dostupné z:
https://www.mirror.co.uk/news/world-news/athiest-who-set-out-prove-33507055.
8. LA FISICA E LA SINDONE. In: Sindone.it. Dostupné z:
https://www.sindone.it/_files/ugd/6a2f2b_0bbd9d4cb208415ba540ed4932274913.pdf?index=true.
9. Martinengo, M. T.: Una statua restituisce le fattezze dell’uomo della Sindone. In: La Stampa. Dostupné z:
https://www.lastampa.it/torino/2018/03/21/news/una-statua-restituisce-le-fattezze-dell-uomo-della-sindone-1.33994503/#google_vignette.
10. Nové dôkazy o tom, že Turínske plátno pochádza zo Svätej zeme a nie je podvrhom. In: Christianitas. Dostupné z:
https://christianitas.sk/nove-dokazy-o-tom-ze-turinske-platno-pochadza-zo-svatej-zeme-a-nie-je-podvrhom/.
11. Piotrowski, M.: Centrálna udalosť ľudských dejín. In: Ostaňte v láske. Dostupné z:
https://ostantevlaske.sk/centralna-udalost-ludskych-dejin/.
12. Sowa, T.: Tajemnica Całunu Turyńskiego. In: Ciekawostki Historyczne. Dostupné z:
https://ciekawostkihistoryczne.pl/2022/08/02/tajemnica-calunu-turynskiego/.
13. Turínske plátno. In: Víťazstvo Srdca. PRESVÄTÁ TVÁR. Rodina Panny Márie. 2010 (V)/č. 76. Dostupné z:
https://www.familiemariens.info/pdf/sk/2010-5.pdf, s. 2-7.
14. Turínske plátno - najnovšie dôkazy o jeho pravosti dvíhajú skeptikov zo stoliček. In: LifeNews Slovakia.
Dostupné z:
https://lifenews.sk/15490/turinske-platno-najnovsie-dokazy-o-jeho-pravosti-dvihaju-skeptikov-zo-stoliciek.
15. Turínske plátno: Tento týždeň zverejnené výskumy potvrdzujú, že pochádza z 1. storočia
a je teda pravdepodobne autentickým pohrebným rubášom Spasiteľa. In: Christianitas.
Dostupné z:
https://christianitas.sk/turinske-platno-tento-tyzden-zverejnene-vyskumy-potvrdzuju-ze-pochadza-z-1-storocia-a-je-teda-pravdepodobne-autentickym-pohrebnym-rubasom-spasitela/.
