Historie vzniku Pompejské novény (+ odkazy na svědectví)
Panna Maria slíbila: "Kdokoli touží dostat nějakou milost, ať se na mou počest pomodlí tuto novénu." A skutečně se její slova naplnila, svědčí o tom ohromné množství milostí ale i zázračných uzdravení. Není to záležitost minulosti, i v současnosti existuje mnoho svědectví a důkazů mocné přímluvy Panny Marie. Jak vznikla tato novéna?
Ve východní Itálii leží místo, které milovníci antiky určitě znají. Každý rok sem přijíždějí tisíce turistů, aby si prohlédli ruiny starověkých Pompejí, které vysloveně pohřbil výbuch sopky Vesuv v roce 79. Zůstala po nich jen silná vrstva popela.
Mnohem později, ve druhé polovině 19. století nemělo okolí Pompejí moc dobrou pověst. Okolní vesničky se proslavily kriminalitou a celkovým úpadkem mravů. A přestože byla Itálie vždy považována za katolickou zemi, mnozí obyvatelé pompejského okolí neznali ani základní pravdy katolické víry. Věřili pověrám a pod maskou katolíka se prožívalo pohanství. K obvyklému řešení problémů se používala zaklínadla a pomoc nejrůznějších čarodějnic.
Do této situace přišel v květnu 1872 mladý advokát blahoslavený
Bartolo Longo, někdejší spiritista a satanista, nyní obrácený na víru a velký ctitel Panny Marie. V duši mu začala klíčit bezútěšnost, ba až sklíčenost, když uslyšel vnitřní hlas: "Když chceš být zachráněný, udělej něco pro rozšíření růžence." Bylo to zaslíbení, která dala Boží Rodička svatému Dominikovi. Myšlenka, že když bude rozšiřovat růženec, bude zachráněn, přišla jako záblesk do tmavé noci.
Bartolo ve velkém vzrušení obrátil tvář k nebi, pozvedl ruce a oslovil Pannu Marii slovy: "Jestli je to pravda, co jsi slíbila svatému Dominikovi, že ten, kdo bude šířit tvůj růženec se snadno stane blahoslaveným, tak zachráním svou duši a neodejdu z této krajiny aniž bych zde nezavedl růženec.“ Hned na to slyšel zvonit na Anděl Páně. Padl na kolena a modlil se.
Zanedlouho po této události se při pohledu na morální bídu kraje rozhodl chodit od domu k domu a vyprávět lidem o víře. S růžencem v ruce je jednoduchým způsobem přesvědčoval o kráse modlitby růžence, který jim daroval a také medailky. Neměl to lehké, protože lidé byli nevědomí a mnozí ani neuměli Zdrávas Maria. Po třech letech působení mezi těmito lidmi viděl jen drobečky ovoce své námahy.
Bartolo si uvědomoval, že je třeba udělat víc, je potřebná trvalá duchovní formace a svátosti. 13. února 1876 se mu podařilo zavést Bratrstvo svatého růžence, ale tamní kostelík, ve kterém chtěl vybudovat růžencový oltář, byl velmi malý a biskup z Noly, který měl farnost ve svém obvodu ho prosil, aby postavil lidem nový kostel a slíbil mu 500 franků.
Zpovědník Bartola Longa koupil u vetešníka v Benátkách obraz Panny Marie Růžencové za 3,40 lir a daroval ho jedné terciářce v Neapoli, která ho pak darovala Longovi. Místní duchovní nejprve odmítali tento obraz vystavit, protože byl poškozený a podepsaný časem, ale po zrestaurování vyzařoval obraz neobvyklou nebeskou krásu, která Bartola a jiné lidi přesvědčila, že nemůže pocházet jen z lidských rukou. V den založení Bratrstva byl vystaven k úctě v malém kostele a 8. května 1876 byl položený základní kámen nového velkého kostela. Tehdy ještě nikdo netušil, že je to nejen začátek velkého díla, ale že zde jednou bude stát jeden z největších kostelů Panny Marie na světě.
Pro tento účel začal sbírat Longo příspěvky a přestože se vyskytly velké překážky, Panna Maria mu přišla na pomoc. V Neapoli se náhle uzdravila nemocná dívka poté, co Matce Boží slíbila dát příspěvek na nový růžencový kostel ve Valle di Pompei. Tento zázrak se stal v den, kdy tam bylo zřízeno Růžencové bratrstvo a celý Neapol byl ze zázraku v úžasu.
Brzy na to se stal jiný zázrak nemocnému poté, co slíbil obětovat něco pro nový kostel. Takto se stala mnohá vyslyšení modliteb, když někdo slíbil dar pro tento kostel. Tímto způsobem seslala nebeská Královna Bartolu Longovi dostatek financí a tak v květnu 1891 tento nový růžencový kostel vysvětil kardinál Monaco La Valetta za přítomnosti 74 biskupů, arcibiskupů a kardinálů.
Bartolo Longo si byl vědom, že tato bazilika byla vybudována z obětí věřících a tak ji 13. března 1894 daroval Svatému Otci Lvovi XIII., který obdaroval svatyni odpustky a privilegiemi, jaké nemá žádný jiný kostel na světě. Zakladatele Bartola Longa papež uctil nádherným dopisem a přijal ho na audienci, aby mu tak před celým světem udělil své schválení. Dnes je kostel majetkem Apoštolského stolce.
Jedním z největších a nejobdivuhodnějších uzdravení Královny růžence v Pompejích je vyléčení Fortuny Agrelliové z Neapole. Její muka byla tak velká, že sousedé více než rok poslouchali její bolestné nářky, které vyvolávaly dlouhotrvající a bolestivé křeče. Kdo se na ni podíval, uviděl na její tváři viditelné stopy strašného utrpení a tělo měla navíc úplně zkřivené. Nejslavnější lékaři její léčbu vzdali.
16. února 1884 jí dal jeden podporovatel tehdy probíhající stavby Pompejské svatyně medaili a knížku novény ke Královně růžence. Fortuna a její příbuzní se hned začali tuto novénu modlit. 3. března ji opět jako obvykle přepadly bolestivé křeče, ze kterých upadla do mdlob. Kolem 15-té hodiny na chvíli procitla a tehdy uviděla Královnu růžence z Pompejí, blahoslavenou Pannu Marii. Při jejím zjevení udělala znamení křížem.
Panna Maria měla na klíně Božské dítě, v ruce růženec a seděla na vysokém trůně, obklopená světelnými bytostmi, které byly oblečené v oděvech vyšívaných zlatem. Boží Rodička byla doprovázena svatým Dominikem a svatou Kateřinou ze Sieny a na hlavě měla korunu, která zářila drahými kameny. Trůn byl bohatě ozdobený květinami a Mariina krása se ani nedá popsat.
S mateřskou něžností se podívala na nemocnou Fortunu, která ji pozdravila slovy: "Královno posvátného růžence z Pompejí, skloň se ke mně, uzdrav mě, už jsem se na tebe obrátila novénou, ale tvou pomoc jsem ještě nedostala. Ó Maria! Tak ráda bych byla zdravá!"
Tehdy k ní Panna Maria promluvila: „Dítě, volala jsi mě pod různými tituly a vždy jsi ode mě dostala milosti. Teď, když jsi mě zavolala pod titulem Královny posvátného růžence, mně tak příjemným, nemůžu ti dále odpírat vyprošovanou milost, protože toto jméno mi je před všemi jinými milé a drahé. Vykonej tři devítidenní pobožnosti a dostaneš všechno."
Královna růžence se ještě jednou zjevila Fortuně a řekla: "Kdo chce ode mne získat nové milosti, ať vykoná tři novény s modlitbou růžence a tři novény ke vzdávání díků."
8. května 1884 řekla nemocná Fortuna své sestře: "Dnes mi dá Matka Boží určitě milost. Vždyť jsem četla, že Královna růžence z Pompejí uděluje tohoto dne mnoho milostí." A Fortuna se v tento den skutečně uzdravila a 18. června přijela už zdravá do Valle di Pompei, aby Královně růžence poděkovala.
Tak vznikla Pompejská novéna, která svůj název dostala ze dvou důvodů - zázraku uzdravení Fortuny Agrelli z Neapole a pro samotná slova Panny Marie, jako Královny posvátného růžence z Pompejí. I neobvyklá délka novény pochází od samotné Panny Marie. Díky zázračnému uzdravení Fortuny se nována začala rychle šířit. Slib, obsažený v novéně, dával novou naději nemocným a trpícím. Toto se děje i dnes - po celém světě je ohromné množství důkazů o moci modlitby a této růžencové novény.
Modlitba Pompejské novény trvá 54 dní. Každý den se modlíme radostný, bolestný a slavný růženec a modlitba růžence světla je volitelná, protože tento růženec v době vzniku Pompejské novény ještě neexistoval, zavedl jej až papež svatý Jan Pavel II. Prvních 27 dní se modlíme prosebnou modlitbu a dalších 27 dní děkovnou modlitbu.
Dnes utíká čas příliš rychle, mnohým se zdá modlitba už jen jednoho růžence velmi dlouhá a možná i nezáživná. Kdo však chce něco dostat, musí také něco dát. Během modlitby je důležité se úplně odevzdávat Pánu Ježíši skrze Pannu Marii a svěřit své srdce uzdravujícímu působení Boží milosti. Svěřujeme Bohu všechny své problémy, starosti, pochybnosti a strachy a zůstáváme v objetí naší matky Marie. Je třeba připomenout, že pro dobrou modlitbu je nutné nemít žádnou zálibu v hříchu a pravidelně se zpovídat.
Pán Ježíš nás vyzývá ke každodennímu sebezáporu. Zapřít sám sebe znamená nehledat v modlitbě jen to, co nám přináší radost a nadšení, ale znamená to přijímat s vděčností všechno, co Bůh dává.
Není třeba se nechat odradit od modlitby ani v době celkové vyprahlosti a ztráty naděje, neboť skutečná modlitba nezávisí na pocitech, ale na vůli!
Potvrzuje nám to ve svém Deníčku i svatá Faustinka: „Když prosíme o milost, Bůh ji dá, ale musíme ji chtít přijmout. Abychom ji uměli přijmout, je třeba se zapřít. Láska nespočívá ve slovech ani v citech, ale ve skutcích. Je to úkon vůle, je to dar neboli darování. Rozum, vůli i srdce – tyto tři síly musíme cvičit během modlitby.“ (392)
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak. Používáme phpRS - redakční systém zdarma.
