Mučedníci a oběti pro Krista

Nejpřesvědčivějšími svědky naděje nám jsou mučedníci, kteří se díky své pevné víře ve zmrtvýchvstalého Krista dokázali vzdát samotného života zde na zemi, aby nezradili svého Pána. Je zapotřebí, abychom střežili jejich svědectví, a tím umožnili, aby naše naděje byla plodná. (papež František - Spes non confundit)

PULKRÁBEK FRANTIŠEK MIROSLAV CSsR *15.7. 1906, Náchod u Tábora +30.7. 1952, vodní nádrž Klíčava (u Zbečna)
Narodil se v obci Náchod u Tábora jako nejmladší ze tří synů nádeníka Jana Pulkrábka a jeho ženy Anny, rodem Klejnové. Vyučil se krejčím a na počátku třicátých let vstoupil do Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele (Congregacio Sanctissimi Redemptoris, CSsR), známé jako redemptoristé. Noviciát absolvoval v letec 1933-1934 v Českých Budějovicích, první sliby (profese) složil 2.8. 1934 a přijal řeholní jméno Miroslav – zůstal trvale laickým bratrem (fráterem). Působil jako kuchař nejprve v klášterech redemptoristů na východním Slovensku (společně s řeckokatolickými spolubratry) – v letech 1934-1937 ve Stropkově, od roku 1938 v Michalovcích. Po rozpadu Československa se v roce 1939 vrátil do Čech a znovu coby kuchař sloužil v Obořišti (u Dobříše) a od roku 1940 ve Staré Boleslavi. Po válce přešel na Moravu do Červenky (u Litovle) a nakonec působil v klášteře u sv. Václava v Moravské Ostravě.

Při akci K, kdy v noci ze 13. na 14.4.1950 došlo k obsazení většiny mužských klášterů bezpečnostními složkami komunistického režimu, byl fr. Miroslav Pulkrábek s dalšími 227 spolubratry redemptoristy z 15 domů převezen do jejich kláštera v Králíkách, kde vzniklo jedno z centralizačních středisek. Zde spolu s řeholníky z dalších řádů a kongregací vykonávali nucené práce, zejména v zemědělství a lesích.



Dne 27.2. 1951 byl s dalšími 13 redemptoristy převezen z Králík na brigádu na Velehrad a po jejím skončení měli být umístěni do centralizačního kláštera v Oseku. V srpnu 1951 bylo několik set mladých řeholníků z různých centralizačních středisek – mezi nimi i fr. Pulkrábek – posláno na stavbu přehradní hráze pro vodní nádrž Klíčava. Toto vodní dílo, budované v křivoklátských lesích tři kilometry severně od Zbečna, mělo zásobovat pitnou vodou Kladno a jeho okolí. Řeholníci byli ubytování v provizorních dřevěných barácích, postavených v údolí potoka Klíčava mezi přehradou a Zbečnem. Při tomto nuceném pracovním nasazení, trvajícím čtyři roky, museli vykonávat fyzicky velmi těžké a nebezpečné práce, pro něž neměli žádnou kvalifikaci. Šlo především o betonování přehradní hráze, práce ve dva kilometry vzdáleném kamenolomu a dopravu veškerého materiálu, zvláště cementu, z nádrží ve Zbečně. Pracovali ve třech směnách, ale po práci měli již volnější režim, mj. směli v neděli chodit na mši svatou do kostela sv. Martina ve Zbečně, kde se setkávali se vzácným knězem, místním farářem Františkem Sykou.

Fráter Miroslav Pulkrábek, byl zařazen na pracoviště přípravy betonu, kdy cement z pytlů se sypal do zásobníku a z něho se pak spodním otvorem vypouštěl do míchaček. Občas se stalo, že se cement navršil a tvořil stěnu. K tomu došlo také při noční směně ve středu 30.7. 1952, kdy navzdory bezpečnostním předpisům kdosi fr. Pulkrábkova poslal do zásobníku, aby vzniklou stěnu strhnul. Masa cementu se však náhle uvolnila a zasypaný fr. Miroslav se pod jeho silnou vrstvou udusil.

Podle vzpomínky františkána Benedikta Holoty se fr. Pulkrábek, jako by měl nějaké tušení, v té době připravoval na životní zpověď, kterou neděli předcházející této tragické události vykonal. Pochování jeho těla na pohřebišti redemptoristů na vyšehradském hřbitově v Praze bylo vedením stavby zamítnuto a tak fráter Miroslav Pulkrábek odpočívá na hřbitově ve Zbečně.