Mučedníci a oběti pro Krista

Nejpřesvědčivějšími svědky naděje nám jsou mučedníci, kteří se díky své pevné víře ve zmrtvýchvstalého Krista dokázali vzdát samotného života zde na zemi, aby nezradili svého Pána. Je zapotřebí, abychom střežili jejich svědectví, a tím umožnili, aby naše naděje byla plodná. (papež František - Spes non confundit)

OMÁČKA ADOLF *17.6. 1894, Smíchov (nyní Praha 5 – Smíchov) +15.6. 1963, Senohraby
Narodil se na Smíchově, tehdejším předměstí Prahy, do rodiny truhláře Vavřince Omáčky pocházejícího z Berouna a jeho manželky Karolíny, rozené Vedralové z Pacova. Dne 19.6.1894 byl ve Smíchovském kostele sv. Václava pokřtěn. Byl druhorozený (starší bratr zemřel rok po narození) a měl ještě dva mladší sourozence – sestru a bratra. Koncem devadesátých let se rodina přestěhovala do Mladé Vožice, kde otec nalezl zaměstnání jako domovník (vrátný) v zámku hraběte Vincence z Küenburgu. Po pěti letech obecné školy absolvoval dvě třídy měšťanské školy a v roce 1907 začal studovat na gymnáziu v Táboře. Od školního roku 1909/1910 Adolf Omáčka přestoupil na České gymnázium v Českých Budějovicích, které v roce 1914 ukončil maturitou. Poté vstoupil do biskupského semináře v Českých Budějovicích a na diecézním bohosloveckém institutu absolvoval teologická studia. V českobudějovické katedrále sv. Mikuláše byl 3.11. 1918 vysvěcen na kněze.

Svoji kněžskou službu zahájil již 13.11. jako prozatímní kaplan ve Lhenicích na Prachaticku, přičemž od počátku listopadu 1919 do konce dubna 1920 tuto farnost spravoval jako administrátor. K 1.9. 1920 přešel na kaplanské místo do Bavorova (u Vodňan) a již v prosinci 1920 byl ustanoven zdejším katechetou. Nakonec od počátku září 1924 nastoupil jako prozatímní profesor náboženství na reálné gymnázium v Pelhřimově. Po roce byl 1.9.1925 propuštěn do pražské arcidiecéze a stal se profesorem náboženství a němčiny na reálném gymnáziu v Kolíně. Jako na svého učitele na něho vzpomínal Jan Opasek, pozdější opat Anastáz benediktínského kláštera v Břevnově, který se s ním koncem padesátých let sešel na kněžském oddělení leopoldské věznice. Na kolínském gymnáziu působil P. omáčka až do roku 1949, kdy ze zdravotních důvodů odešel do předčasného důchodu.



Dne 3.11. 1956 Adolfa Omáčku spolu s bývalým podplukovníkem Čs. Armády Linhartem Mikolášem zatkla Státní bezpečnost. Byli obviněni, že na podzim 1955 vytvořili na Kolínsku protistátní organizaci, která měla v „případě nepokojů, nebo provedení tzv. svobodných voleb pod patronací některé z armád západních kapitalistických států převzít moc v okrese Kolín.“ Pro její činnost měli získávat další členy v důležitých úřadech, přičemž vedoucí skupiny Adolf Omáčka vedl také její „civilní sekci“ a pplk. Mikolášek „vojenskou sekci“. Ve vyšetřovací vazbě v Praze – Ruzyni byl P. Omáčka po mnoho týdnů až do počátku roku 1957 vyslýchán, mnohdy po celou noc. Po vznesení obžaloby z 19.2. 1957 byl nakonec postaven do čela sedmnáctičlenné skupiny, nazvané „Adolf Omáčka a spol.“. Hlavní přelíčení s touto skupinou probíhalo ve dnech 25.-27.4. 1957 u Krajského soudu v Praze, který patera Omáčku odsoudil pro velezradu na 12 let vězení, ke ztrátě čestných občanských práv na tři roky a k propadnutí celého majetku.

Poté, co Nejvyšší soud v Praze 21.9. 1957 rozsudek potvrdil, strávil ještě Adolf Omáčka ještě dva měsíce v ruzyňské věznici a 29.11. byl k výkonu trestu převezen na Mírov. Zde ale již po týdnu musel být pro vážné onemocnění umístěn do tamní vězeňské nemocnice. Jeho výstižnou charakteristiku z té doby podal náčelník věznice v posudku z prosince 1957, podle něhož svého trestného činu nelituje a necítí se vůbec vinen: Na otázku, jak se dívá na naše zřízení, odpověděl, že se u nás mnoho změnilo ve prospěch pracujících, ale že jsou na vedoucích místech kariéristé a lidé povahově a morálně špatní. O útočné politice imperalistů nechce nic vědět… Dne 18.9. 1958 byl přemístěn do Leopoldova, avšak ze zdravotních důvodů byl trvale neschopen práce, takže již počátkem prosince 1958 se vrátil do mírovské věznice. Jako těžce nemocný byl při amnestii 10.5. 1960 propuštěn. Zemřel 15.6. 1963 v domově důchodců pro přestárlé a nemocné kněze v Senohrabech, ležících nedaleko Čerčan.



P. Adolf Omáčka byl usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 4.4. 1991 v plném rozsahu rehabilitován.