Znáte svatého Hadriána z Nikomédie? Stal se mučedníkem za vlády Diokleciána okolo r. 303. Byl popraven spolu s 23 jinými křesťany.
Hadriánovy ostatky byly přineseny nejdříve do Byzance. Odtud se úcta
k němu rozšířila do Říma, později také
do Francie. „Legenda aurea“ se postupně šířila do mnoha zemí, a tak bylo uctívání svatého Hadriána známé v mnoha
končinách.
Když tetrarcha Maximián obětoval
v městě Nikomédii modlám, vydal příkaz,
aby vyhledávali křesťany. Tu šli někteří
kvůli slíbené odměně, jiní ze strachu před
trestem a přiváděli křesťany před soudce.
Sousedé obžalovávali své sousedy a jiní
své spolubydlící. Potom, co kníže přijal
jejich vyznání, dal je mučit a spoutané
v řetězech uvrhl do vězení.
Když teď Hadrián, nejvyšší hejtman
vojáků, viděl jejich nepoddajnost a statečnost, řekl: „Zapřísahám vás při vašem
Bohu, řekněte mi, jak snášíte mučení.“ Tu
mu křesťané řekli: „Žádné oko nevidělo
a žádné ucho neslyšelo a žádnému člověku na srdce nepřišlo, co připravil Pán
těm, kteří ho dokonale milují.“ Tenkrát
skočil Hadrián mezi ně a zvolal: „Zapište
mě k nim, protože já jsem také křesťan!“
Když Natálie, jeho mladá manželka,
uslyšela, že je uvězněn, roztrhla své šaty
a velmi plakala. Jakmile se ale dověděla,
že je uvězněn kvůli své víře, zaradovalo se
její srdce a běžela k vězení a líbala pouta
jeho a ostatních křesťanů, protože ona sama byla už dlouho křesťankou, avšak kvůli pronásledování zůstávala v utajení. Dodávala jim odvahu, povzbuzovala ve víře
a pak se vrátila domů.
Když se Hadrián dověděl, že se blíží
den jeho umučení, sdělil to své ženě, protože jí to slíbil, aby mohla být přítomna
jeho boji. Natálie zůstala po sedm dní,
kdy byli křesťané mučeni, s nimi ve vězení, převlečena do mužských šatů, ošetřovala jejich rány a obvazovala je drahými
plátny. Potom přišel den, kdy měli zemřít.
Následkem mnohých útrap nemohli už sami chodit a museli být na místo popravy
dovlečeni jako zvířata.
Hadrián, hejtman, je následoval se
spoutanýma rukama a musel sám nést
svůj skřipec. Natálie doprovázela svého
manžela a říkala: „Nesmíš být malomyslný, můj milý muži, vždyť tu trpíš jenom
krátký čas, pak budeš s anděly ve věčné
radosti.“
Hadrián měl v té době 28 let,
byl to jemný a krásný mladý muž. Potom,
co ho čtyři silní muži mlátili, viděla Natálie Hadriána ležet na zádech, položila svoji ruku pod jeho hlavu a posilovala
ho: „Blažený jsi, světlo mých očí, že jsi
trpěl pro toho, který trpěl pro tebe. Odejdi tam, moje potěšení, abys mohl uvidět
svoji slávu.“
Křesťané se poradili mezi sebou
a usnesli se, že těla svatých dopraví do
Konstantinopole, dokud nenastane s křesťany smír, aby je pak mohli se ctí přivézt
nazpět. Teď bydlela Natálie ve svém domě a uchovávala ruku svého muže na hlavové straně své postele, neboť byla útěchou jejího života.
Krásná, bohatá a ušlechtilá Natálie se
líbila jednomu tribunovi a prosil ji o ruku. Natálie ho ale požádala, aby jí poskytl čas – na přípravu.
Vroucně se modlila
k Bohu, aby mohla zachovat svoji čistotu.
V noci se jí ve snu zjevil jeden z mučedníků, mile ji utěšoval a přikázal jí, aby se
potají vypravila tam, kde ležela jejich těla. Natálie si s sebou nevzala nic než ruku
svého manžela, vstoupila na loď a vydala se do Konstantinopole. Okolo půlnoci se jí zjevil ďábel v podobě lodníka na
jiné lodi, který jim ukázal špatnou cestu
a nechal je otočit doleva. Tím chtěl docílit, aby zamířili na širé moře, kde by zahynuli. Právě když otáčeli plachtu, zjevil se
jim na malém člunu Hadrián, onen svatý mučedník, a řekl jim, že zlý duch jim
špatně poradil. Plul teď na svém člunu
před nimi a ukazoval jim správnou cestu.
Natálii ale zachvátila nevýslovná radost,
když ho viděla plout před sebou. Dříve
než nastal den, dojeli bezpečně do Konstantinopole a Natálie spěchala do toho
domu, kde byla uložena těla oněch mučedníků, a přiložila Hadriánovu ruku zase k jeho tělu.
V noci se jí zjevil Hadrián ve snu a řekl jí, že brzo přijde za ním do věčné slávy.
A tak se stalo. Křesťané uložili její mrtvé
tělo k mučedníkům. Církev ji uctívá jako
nekrvavou mučednici.
Ostatky Hadriána byly v 7. století přeneseny do Říma a zde uloženy s velkou
úctou. Papežem Honoriem (625–638) byl
na římském Fóru tomuto mučedníku zasvěcen kostel. Část ostatku z Hadriánova
ramene v roce 1160 převzal v Římě biskup Daniel I. pro pražskou katedrálu. Připomínka těchto mučedníků připadá v katolické církvi na 8. září, kdy se však slaví
svátek Narození Panny Marie.
Prosme milosrdného Boha, aby na
přímluvu svatých mučedníků Hadriána
a Natálie daroval manželům milost pomáhat si navzájem na cestě ke křesťanské dokonalosti a ke spáse.
Z Oase des Friedens 3/2015 přeložil -mp-
(redakčně upraveno a doplněno)
Článek je z časopisu
Světlo č.36 /2015, str. 4
