
8. prosince 1991 v předvečer slavnosti Neposkvrněného
početí Panny Marie ve svatyni
Matky Boží ve Finca Betania
ve Venezuele se stal eucharistický zázrak.
Je to další viditelné znamení, které nám Kristus dává, aby oživil naši víru
ve svou skutečnou přítomnost
v Eucharistii.
Farář mariánské svatyně
P. Otta Ossa Avstizabel sloužil
mši svatou pro velké množství
poutníků na zakončení vigilijního bdění před slavností Neposkvrněného početí. Před přijetím
těla a krve Páně rozlomil velkou
hostii na čtyři díly. Jeden z nich
požil a teprve po určité době si
všiml, že z jedné ulomené části začíná silně vytékat krev. Aby
nevyvolal nějakou senzaci, zajistil hostie a věřícím neřekl nic
o tom, co se stalo. Po skončení
mše svaté přenesl krvácející hostii do svatostánku. Celou událost
popisuje takto:
Rozlámal jsem hostii na čtyři
části. Když jsem je položil na patenu, nemohl jsem uvěřit tomu,
co jsem spatřil: na hostii se utvořila červená skvrna, ze které začala skapávat skutečná krev. Po
skončení mše svaté jsem vzal krvácející hostii a zabezpečil jsem
ji ve svatostánku. Viděl jsem, že
krev stále vytékala. Tři dny byla
krev v tekutém stavu, teprve pak
začala tuhnout. Velice mě překvapila skutečnost, že krev nijak nevsákla do dosti silné hostie.
Biskup Bello, místní ordinář,
byl ihned uvědomen o neobyčejném jevu. Biskup věřil zprávě
P. Otty, ale musel povolat speciální komisi, aby krvácející hostii
podrobila vědeckému ohledání
a aby byla provedena laboratorní analýza krve v Caracasu.
Výsledky výzkumu ukázaly,
že z vědeckého hlediska je věc
nevysvětlitelná. Naopak krev,
která vytekla z hostie, je skutečná krev skupiny AB. To je
velmi řídká skupina, která se
vyskytuje jen u 5% populace. Je
třeba také zdůraznit, že stejnou
krevní skupinu zjistili vědci na
Turínském plátně a na zázračně
proměněné hostii.
P. Baima Balone, profesor
soudní medicíny na univerzitě v Turíně, na základě odborných výzkumů potvrdil, že krev
na Turínském plátnu je skutečně lidská krev. Výzkumný systém ABO prokázal, že se jedná
o krev skupiny AB. Podobná šetření prováděli roku 1981 rovněž
američtí vědci John H. Heller
a Alan D. Adler. Nezávisle na
sobě dokázali, že v Turínském
plátnu se nacházejí skvrny lidské krve skupiny AB. Adler, který je původem Žid, nevěděl, že
zkoumá Turínské plátno. Teprve když potvrdil, že je to nepochybně lidská krev, jeden
z jeho kolegů mu sdělil, že
jde o zkoušku Turínského
plátna. Tehdy Adler, který
byl nábožensky velmi lhostejný, zvolal: „Můj Bože, to,
že na rubáši jsou stopy krve,
je tak zřejmé, jako fakt, že
koluje v našich žilách.“
Neobyčejně zajímavé
jsou výsledky výzkumů prováděných na zázračně proměněné hostii v Lancianu
v provincii Chieti. V tomto italském městečku se
v VIII. století stal eucharistický zázrak. Jeden baziliánský mnich pochyboval o skutečné přítomnosti
Krista v Eucharistii. V době, kdy sloužil mši svatou,
se ve chvíli pozdvihování v rukou pochybujícího
kněze změnila hostie v tělo
a ztratila vzhled hostie, víno
se pak proměnilo v krev podobnou lidské krvi. Papež
Pavel VI. v roce 1970 nařídil provést vědecký výzkum,
který provedla skupina vědců pod vedením Odoarda
Linoleho, profesora anatomie a histopatologie, chemie a mikrobiologie na univerzitě v Sieně. Výsledky výzkumu byly senzační a našly
své místo na prvních stránkách všech italských novin.
Ukázalo se, že hostie, která se
podle zápisů změnila v VIII. století v lidské tělo, má buňky svalu lidského srdce a osrdí i buňky nervového systému, charakteristické pro srdeční sval. Krev je
skupiny AB. Vyšetření pěti hrudek ztuhlé krve (už sám fakt jejich přetrvání do dnešních dnů
je nevysvětlitelný) potvrdilo, že
je to opravdu krev skupiny AB.
Tři roky nato putoval do Lanciana kardinál Karol Wojtyla. Celou noc probděl v adoraci před
Kristem, přítomným v Eucharistii. Do pamětní knihy napsal:
„Fac nos Tibi semper magis credere, in Te spem habere, Te diligere.“ (Učiň, abychom v Tebe
více věřili, v Tebe doufali, Tebe
milovali.)
Eucharistické zázraky jsou
znameními, kterými chce zmrtvýchvstalý Ježíš probudit a posilnit naši víru v to, že „zůstal
s námi po všechny dny až do
skonání světa“ a je skutečně
zázračně přítomen v Eucharistii. Eucharistie je největším duchovním dobrem Církve a celého lidstva, protože je to sám
Kristus, náš Spasitel, pod způsobami chleba a vína. „V Nejsvětější Svátosti oltářní je obsaženo
opravdu, skutečně a podstatně
tělo a krev našeho Pána Ježíše
Krista s duší a božstvím, a tedy naprosto celý Kristus. (…)
Kristova eucharistická přítomnost začíná ve chvíli proměňování a trvá, dokud existují eucharistické způsoby. Kristus je
celý a celistvý v každé způsobě a v každé její části: proto lámání chleba nerozděluje Krista“ (KKC 1374, 1377).
Zmrtvýchvstalý Kristus
nám dává sebe celého v Eucharistii, aby nás proměnil
svou láskou a přivedl k plnosti štěstí. Apeluje na nás slovy,
která řekl sv. Faustyně, a ta je
zapsala ve svém Deníčku:
Ach, jak mě bolí, že duše se
se mnou tak málo spojují ve svatém přijímání. Čekám na duše, a ony jsou lhostejné. Miluji je vroucně a upřímně, a ony
mi nedůvěřují. Chci je zahrnout
milostmi, a ony je nechtějí přijmout. Zacházejí se mnou jako
s něčím mrtvým, a přece mám
srdce plné lásky a milosrdenství. Abys jen trochu poznala
moji bolest, představ si necitlivější matku, která velice miluje
své děti, a přece ty děti pohrdají
láskou matky. Uvaž její bolest,
nikdo ji nepotěší. To je jen slabý obraz a podobenství mé lásky (D 1447). M. P.
Z Miłujcie się 2/2003
přeložil -lš-
Článek je z časopisu
Světlo č. 24/2003, str. 5