Růženec vysvobozuje z očistce.
Jedné zbožné ženě zemřel
bratr. Byla velmi zarmoucena
touto ztrátou, tím bolestnější, že
tento muž byl velmi dobrým křesťanem. Ve snu spatřila P. Pia, který ji těšil slovy: „Pomodli se 200
růženců, a tvůj bratr půjde rovnou do nebe.“
Žena se probudila a myslela
si, že to byl jen pouhý sen. Nicméně další den se vypravila za Otcem Piem. Sotva se s ním setkala,
aniž by si vzpomněla na sen, ptala se ho s pláčem, co může udělat
pro svého bratra, který je v očistci. P. Pio ihned řekl: „A neřekl
jsem ti to dnes v noci? Pomodli
se 200 růženců, a tvůj bratr půjde rovnou do nebe.“
Růženec má také tuto mimořádnou moc: urychlit vysvobození duší z očistce. Poskytuje duším
velkou úlevu a pomoc.
Když jednou P. Pio chtěl darovat jedné své duchovní dceři
růženec, řekl jí třesoucím se hlasem: „Svěřuji ti poklad. Nauč
se ho využívat. Vyprázdníme
očistec.“
V aktech blahořečení sv. Jana Massiase, dominikána, čteme, že se mu na smrtelné posteli zjevila Panna Maria a řekla
mu, že ustavičnou modlitbou růžence vysvobodil z očistce milion čtyři sta tisíc duší. Papež Řehoř XVI. nařídil, aby toto číslo
bylo zaneseno do aktů o blahořečení na povzbuzení všech ctitelů svatého růžence.
Svatá Terezie od Ježíše nám
zanechala písemnou zprávu, že
se jednou, když se začala modlit růženec, ocitla v extázi a viděla očistec jako velkou ohradu,
ve které duše trpěly v očistcovém
ohni. Když začala, již při prvním
Zdrávas Maria ihned spatřila, jak
na duše padá chladná voda, aby
je osvěžila. Stejně tak při druhém
a při třetím. Pochopila z toho, že
růženec přináší duším velkou úlevu, a nechtěla ho vůbec přerušit.
Svatý Alfons proto ustavičně doporučoval: „Chceme-li pomáhat duším v očistci, modleme
se za ně růženec, který jim poskytuje velkou úlevu.“
Také svatý Anibal Maria
di Francia tvrdí: „Když se za některou duši v očistci modlíme
růženec, duše cítí, jako by plameny ochladly, a zakoušejí rajskou úlevu.“
V jednom ze svých kázání
mluvil svatý Dominik o dobrodiní svatého růžence pro duše
v očistci. Ale jeden z posluchačů se tomu začal vysmívat. V noci spatřil ohnivou propast a trpící duše a viděl, jak Panna Maria
plná mateřského soucitu podává
duším zlatý řetěz, aby je vytáhla
z této propasti. Byl to zlatý řetěz
svatého růžence.
Mimořádným apoštolem růžence za duše v očistci byl svatý
Pompilio Pirotti. Svými růženci
vstoupil do důvěrného přátelství
s dušemi v očistci, které mu projevovaly vděčnost za posilu, jakou jim skýtal touto modlitbou.
Tato důvěrnost došla tak daleko, že světec při modlitbě slyšel, jak duše odpovídají druhou
částí Zdrávas, Maria.
Jak velkou lásku můžeme duším prokázat, když se za ně modlíme co nejvíce růženců!
Modlete se ustavičně
Svatý Alfons Liguori ve velmi
pokročilém věku upadl do úplné
letargie. Vůbec nemluvil a nic neslyšel. Jeho opatrovník dostal nápad. Přiblížil se k světci a řekl:
„Monsignore, musíme se pomodlit růženec.“ Na slovo „růženec“
světec ihned zpozorněl, otevřel
oči a začal: „Deus in adiutorium
meum intende...“ Svatý Alfons
byl vždy připraven modlit se růženec a modlil se ho neúnavně.
Zvláště ve svém stáří měl růženec v rukou od rána do večera.
Podobně si počínali i jiní světci. Usilovali o co největší dobro
a svému úsilí a hrdinství nekladli
žádné meze. To je základní charakteristika světců. A k tomu pomáhá především modlitba.
Modlit se znamená setrvávat a žít v nebi. „My máme vlast
v nebi“ (Flp 3,20). Modlit se znamená dělat to, co dělají v nebi
svatí, kteří se tváří v tvář Bohu
a Marii opájejí modlitbou klanění, chvály a díků.
Milovat vášnivě modlitbu,
využívat k modlitbě každou příležitost a být v tom neúnavní je
pro svaté nejpřirozenější věcí.
Oni milují Boží slovo: „Je třeba se stále modlit a nikdy neustávat“ (Lk 18,1). „Bez přestání
se modlete“ (1 Sol 5,17).
Proto nás nepřekvapuje, že
také pokud jde o modlitbu růžence, řídili se svatí plně touto
zásadou: modlit se a nepočítat.
Např. svatý Ignác z Loyoly nosil
růženec stále s sebou a neodkládal ho ani v noci při spánku, jakmile se probudil, ihned se modlil k Panně Marii.
V každé době
Ani jeden den by neměl uplynout bez modlitby svatého růžence. Neměl by uplynout ani malý
čas v zahálce, aniž by byl přetvořen modlitbou růžence. Kolik lidí
se růženec vůbec nemodlí, a celé
hodiny hledí na televizi, do novin nebo na internet anebo tlachají do prázdna.
Někteří tvrdí, že na růženec vůbec nemají čas. Je to tak
nemožné najít si čtvrthodinku
na růženec? I kdyby to byla pravda, je třeba jim říct to, co říkal
svatý Vincenc z Pauly a svatý
Jan Bosco: Snažte se modlit růženec rozložený na celý den: jeden desátek ráno po probuzení,
jeden později, jeden před snídaní... Tři minuty na jeden desátek,
to přece není mnoho! Je však třeba se modlit růženec každý den
jako projev lásky k Panně Marii.
Svatý Vincenc z Pauly doporučoval dát třeba stranou jiné
modlitby, jen nevynechávat růženec. Svatý Alfons byl ochoten
vynechat i oběd, protože růženec
pokládal za důležitější.
Svatá Maria Bertilla využila
každé přestávky mezi prací či
studiem k modlitbě růžence.
Také svatý Robert Bellarmin vkládal mezi své vážné studium přestávky, kdy se procházel a modlil
se růženec.
Svatý Josef Tovini,
otec deseti dětí, neztrácel čas při
cestování a modlil se v dostavníku růženec.
Je dobré využít času čekání
v obchodě, u lékaře, na zastávkách vlaků a autobusů. Kdybychom využívali důsledně tyto
chvíle, kolik růženců bychom
se dokázali pomodlit!
Blahoslavený Diego Oddi,
kudy chodil, držel v mozolnatých prstech růženec. Především
na zastávkách autobusů byl spokojen, když musel čekat, a naplnil čas modlitbou. Jednou potkal na zastávce kněze a pozval
ho, aby se s ním modlil růženec.
Kněz odpověděl, že každou chvíli přijede autobus a už to nestojí
za to. Bratr Diego ho sladce vyzval ještě jednou. Aby měl klid,
kněz se k němu přidal. A autobus přijel, když se už modlili
Zdrávas, Královno.
Kolikrát se nám stane, že
musíme čekat na dopravní prostředek, který se zpozdil. Růženec nám pomůže, abychom
„shromažďovali poklady v nebi“ (Mt 6,20).
Překlad -lš-
Článek je z časopisu
Světlo č. 43 / 2010, str. 11
