Modlitba Edith Steinové před Eucharistií.
To je Srdce, které pro nás tluče v malém stanu,
kde přebývá tajemně skryto.
To je Tvůj královský trůn, Pane, zde na zemi,
který sis zjevně zřídil pro nás,
a s radostí se na mě díváš, když jsem nablízku.
Pohled plný lásky noříš do mého,
když nakláníš svůj sluch k mým tichým slovům
a naplňuješ srdce pokojem.
Ale Tvoje láska nenachází uspokojení v této výměně,
která zanechává rozdělení:
Tvé Srdce žádá více: Ty přicházíš každé ráno ke mně
na ranní hostinu, Tvé Tělo a Tvá Krev je pokrm
a je nápoj a děje se zázrak.
Tvé Tělo proniká tajemně do mého
a duše Tvá se sjednocuje s mojí:
nejsem již více tím, čím jsem byla.
Ty přicházíš a jdeš, ale zůstává
Tvá setba, zasetá pro budoucí Tvou slávu
ukrytou v těle z prachu.
V té duši zůstává lesk nebe,
hluboké světlo v očích zůstává, zvuk hlasu chvěje se.
Zůstává pouto, které váže Srdce k srdci,
proud života tryská z Života Tvého a oživuje každý úd.
Jak obdivuhodné jsou divy Tvojí lásky, my žasneme
a žvatláme a mlčíme, protože duch i slovo selhává.
Edith Steinová, ESGA 20, Geistliche Texte II, 179–182
Článek je z časopisu
Světlo č. 23/2010, str. 5
