Jak vzniklo nádherné mariánské poutní místo v Kolumbii - historie zjevení Panny Marie v Las Lajas, kde se nachází obraz Panny Marie s Ježíškem, který nevytvořil člověk.
V roce 1754 v kolumbijské vesnici Potosí žila žena jménem María Mueses de Quiñones. Tato žena měla hluchoněmou dceru Rosu, se kterou pravidelně podnikala asi 6 mil dlouhé cesty mezi svou vesnicí a sousedním městem Ipiales.
Na jedné z cest, když se s dcerou blížily k místu zvanému Las Lajas, kde stezka vede přes hlubokou rokli řeky Guaitara, se spustila silná bouře. María se právě této části cesty obávala, protože jeskyně Las Lajas byla opředena zvěstmi o strašidlech a tato pověra byla rozšířena i mezi místními křesťanskými Indiány. María se uchýlila do jeskyně a modlila se za ochranu k Panně Marii Růžencové. Najednou pocítila dotek na rameni, jakoby někdo chtěl přitáhnout její pozornost. Bez toho, aby se ohlédla, se rozběhla zpět do bouře, držíc svou dceru bezpečně v náručí.
Po několika dnech María znovu procházela stezkou a nesla na zádech svou dceru Rosu. Když dorazila do Las Lajas, byla unavená a posadila se na skálu, aby si odpočinula. Rosa si hrála nedaleko. Najednou slyšela dceru volat:
„Mami, je tady žena s chlapcem v náručí!“ María byla v šoku, protože to bylo poprvé, kdy slyšela svou dceru mluvit, Rosa byla uzdravena, mluvila i slyšela. Rychle vzala dítě a běžela do Ipiales. Informovala o události, ale většina lidí ji nebrala vážně.
O pár dní později Rosa zmizela. María se obávala, že její dcera odešla do jeskyně, protože Rosa často říkala, že ji nějaká žena volá. María běžela do Las Lajas a našla svou dceru klečící před nádhernou ženou, která si láskyplně hrála s dítětem, které vystoupilo z její náruče. María, ohromená tímto pohledem, padla na kolena. Tehdy si uvědomila, že vidí Svatou Pannu a Jezulátko.
Strach z posměchu jí však bránil mluvit o tomto zážitku. Ale často chodila s Rosou do jeskyně, kam nosily květiny a svíčky. Po několika měsících Rosa vážně onemocněla a zemřela. Zarmoucená María se rozhodla vzít tělo dcery do jeskyně a požádat Pannu Marii o vzkříšení.
Její modlitby byly vyslyšeny a Rosa se zázračně vrátila k životu. Díky viře své matky byla Rosa vzkříšena z mrtvých. Vrátily se domů a shromážděným lidem řekly, co se stalo. Přátelé a sousedé, kteří viděli mrtvou Rosu, byli ohromeni úžasem nad tímto zázrakem. Druhý den ráno jeli všichni do Las Lajas, každý si chtěl vše ověřit sám. Tehdy byl na stěně jeskyně objeven překrásný obraz Panny Marie. María si nevzpomněla, že by si obrazu někdy předtím všimla.
Obraz znázorňuje Pannu Marii s jemnými rysy a s dlouhými černými vlasy, které ji obklopují jako královský plášť. Sytě červené a zlatým květinovým vzorem vyšívané šaty působí dojmem královského oděvu. Indiáni nepochybovali, že je to jejich královna, její vzezření odpovídá latinskoamerickému ideálu krásy. Oči jiskří čistou a přátelskou září, vypadá jako asi čtrnáctiletá. Ale neusmívá se, sleduje nás vážným zkoumavým pohledem.
Naopak Dítě Ježíš je velmi přívětivé a obrácené k prosebníkovi. Místo klasického obrazu vážného dítěte a usměvavé matky tu máme pravý opak: Dítě Ježíš rozdává dary, zatímco Panna Maria se zjevuje jako královna. Tento kontrast vyjadřuje myšlenku, že Ježíš je milosrdný, protože sedí v náručí Panny Marie. Obraz znázorňuje mateřství Panny Marie a její intimní vztah s dítětem, který rozšiřuje na všechny, kdo se před ní modlí.
Po pravé straně je svatý František a po levé straně svatý Dominik. Svatý Dominik od Panny Marie přijímá růženec, svatý František od Dítěte Ježíše františkánskou šňůru. Oba světci jsou zakladateli řádů, které jako první evangelizovaly Kolumbii v Jižní Americe.
Obraz je považován za mistrovské dílo, které ztělesňuje jak majestát, tak mateřství Panny Marie. Jde o tzv.
acheropita. Slovo acheropita nebo achiropita, z byzantské řečtiny ἀχειροποίητα ("ἀ-" ne + "χείρo-" = ruka + der. z "ποιείν" = vyrábět, vyrábět), znamená
„nevyrobeno (lidskou) rukou“, ale vytvořený anděly. Acheropita je například i obraz Panny Marie Guadalupské nebo Rouška z Manopella.
Němečtí geologové vyvrtali vzorky jádra z několika míst obrazu. Na povrchu skály není žádná barva, barvivo ani pigment. Nejsou vidět žádné tahy štětcem, barvy jsou barvami samotné skály. Ještě neuvěřitelnější je, že skála je dokonale zbarvená do hloubky několika stop. Obraz skálou zázračně proniká. Není namalovaný, ale ve skále tajemně otištěný, barvy pronikají hluboko do horniny. Žádná přirozená geologická příčina nebyla zjištěna, tento úkaz je dodnes záhadou, kterou vědci a historici nedokázali vysvětlit. A není žádné jiné známé místo, kde by příroda reprodukovala lidské tváře s takovou dokonalostí.
V průběhu let se stala jeskyně místem uctívání a v roce 1916 byla zahájena výstavba kostela, který byl dokončen v roce 1949. V roce 1952 byla Panna Maria z Las Lajas kanonicky korunována papežem Piem XII.
Kostel byl postaven v novogotickém stylu a v současnosti je považován za jednu z nejvýznamnějších náboženských památek v Kolumbii. Velká bazilika je postavena na obřích pilířích a byla navržena tak, aby se přizpůsobila přírodnímu terénu rokle. Na přilehlý svah je připojen most, který usnadňuje poutníkům přístup. Kostel se pyšní více věžičkami než Notre Dame v Paříži.
Dnes je zázračný obraz Panny Marie z Las Lajas umístěn za hlavním oltářem. Obraz zůstává fascinujícím zázrakem a kostel je významným duchovním místem, které přitahuje poutníky i turisty z celého světa.
Zdroje:
divinemysteries.info
catholicmagazine.news
Fatym.com
