Přinášíme Vám proslov kardinála Caffarry, který přednesl na Fóru života v Římě
19. května 2017. Kardinál Caffarra byl arcibiskupem Bologne a zakládajícím prezidentem Papežského institutu Jana Pavla II. pro studium manželství a rodiny. Působil také jako člen Nejvyššího tribunálu Apoštolské signatury, člen předsednického výboru Papežské rady pro rodinu a člen Papežské akademie pro život.
Kardinálem ho ustanovil papež Benedikt XVI. v březnu 2006. Kardinál Caffarra byl jedním ze 45 vybraných delegátů papeže Františka, které vybral k účasti na řádné synodě o rodině v roce 2015.
Projev kardinála Caffarry:
„A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu k sobě všechny lidi." [Jan 12,32].
„Víme, že jsme z Boha a celý svět je v moci Zlého."
[1 Jan 5, 19].
Při čtení těchto božských slov si dokonale uvědomíme, co se ve světě, v lidském příběhu a v jeho hlubinách skutečně děje.
Lidský příběh je bojem dvou sil: síly přitažlivosti, jejíž zdroj je ve zraněném Srdci Ukřižovaného - Zmrtvýchvstalého, a moci satana, který nechce být vytlačen ze svého království.
Oblastí, v které se tato konfrontace odehrává, je
lidské srdce a lidská svoboda. A tato konfrontace má dva rozměry: vnitřní a vnější. Budeme se krátce zabývat oběma.
1. U soudu před Pilátem se vladař ptá Ježíše, zda je král; což je smyslem Pilátovy otázky – má skutečnou a vládnoucí politickou moc nad daným územím.
Ježíš odpověděl: „
Ano, já jsem král! Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“. (J 18, 37)
„
Ježíš chce, abychom pochopili, že jeho království není královstvím králů tohoto světa, ale spočívá v poslušnosti poddaných jeho slovu, jeho pravdě. Přestože vládne nad svými poddanými, není to prostřednictvím síly nebo moci, ale prostřednictvím pravdy, které je svědkem a kterou „všichni, co jsou z pravdy“, přijímají s vírou“ (I. De La Potterie).
Tomáš Akvinský vkládá Spasiteli do úst následující slova: „
Jako já sám zjevuji pravdu, tak si připravuji království“.
Ježíš na kříži přitahuje každého k sobě, protože právě na kříži se zjevuje Pravda, které je svědkem.
Tato síla přitažlivosti však může působit jen na ty, kteří „
jsou z pravdy“. To znamená na ty, kteří jsou hluboce přístupní Pravdě, kteří milují pravdu, kteří žijí v jejím poznání. Pascal píše: „
Nehledali byste mě, kdybyste mě už nenašli“.
Ten, kdo má celý svět pod svou nadvládou, místo toho vládne prostřednictvím lží. Ježíš mluví o satanovi: „
Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co váš otec žádá. On byl vrah od počátku a nedrží se pravdy, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví z toho, co je mu vlastní, protože je lhář a otec lži.” (Jan 8, 44).
Tato formulace je dramatická. První věta „
byl vrah od počátku“ se vysvětluje druhou: „
a nesetrval v pravdě“. Vražda, kterou ďábel vykonává, spočívá v tom, že nestojí v pravdě, nepřebývá v pravdě.
Je to vražda, protože se snaží uhasit, zabít v srdci člověka pravdu, touhu po pravdě.
Tím, že nabádá člověka k nevěře, chce, aby se člověk uzavřel před světlem Božího Zjevení, kterým je vtělené Slovo. Proto tato Ježíšova slova o satanovi – jak se dnes domnívá většina exegetů – nemluví o pádu andělů. Mluví o něčem mnohem hlubším, o něčem strašném:
Satan neustále odmítá pravdu a jeho působení v lidské společnosti spočívá v odporu vůči pravdě. Satan je toto odmítání, on je tento rozpor.
Text pokračuje: „
protože v něm pravdy není“.
Ježíšova slova směřují k nejhlubším kořenům satanova působení.
On sám je lež. V jeho osobě je pravda zcela nepřítomná, a proto je z definice ten, kdo se staví proti pravdě. Ježíš hned nato dodává: „
Když lže, mluví ze sebe, neboť je lhář a otec lži.“. Když Pán říká „
mluví podle své vlastní přirozenosti“, uvádí nás do Satanova nitra, do jeho srdce. Srdce, které žije ve tmě, ve stínu, jako dům bez dveří a bez oken.
Když to tedy shrneme,
toto se děje v srdci člověka: Ježíš, Zjevení Otce, působí silnou přitažlivostí k sobě samému. Satan pracuje proti tomu, aby neutralizoval přitažlivou sílu Ukřižovaného – Vzkříšeného. Síla pravdy, která nás činí svobodnými, působí na srdce člověka. Je to satanská síla lži, která z nás dělá otroky.
Lidské nitro se vyjadřuje a projevuje v budování společnosti, ve které žije. Nitro člověka se projevuje v kultuře jako základním rozměru lidského života. Kultura je způsob života, který je specificky lidský.
V Písmu svatém je poslední kniha Apokalypsa, která popisuje konečnou konfrontaci mezi dvěma královstvími. V této knize má Kristova přitažlivost podobu triumfu nad nepřátelskými mocnostmi, kterým velí satan. Je to triumf, který přichází po dlouhém boji.
¨
Prvními plody tohoto vítězství jsou mučedníci. "
Velký drak ‒ starý had, nazývaný ďábel a satan, svůdce celé země ‒ byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním.
Tu jsem uslyšel hlasité volání v nebi: „Od nynějška patří vítězství, moc a královská vláda našemu Bohu a panování jeho Pomazanému, neboť byl svržen žalobník našich bratří, který na ně žaloval před naším Bohem ve dne v noci.
Oni nad ním zvítězili Beránkovou krví a slovem svého svědectví, protože nemilovali svůj život natolik, že by se zalekli smrti." (Zj 12, 9-11).
2. V této druhé části bych chtěl odpovědět na následující otázku:
Existuje v naší západní kultuře vývoj, který se zvláštní jasností odhaluje konflikt mezi přitažlivostí, kterou na člověka působí Ukřižovaný - Zmrtvýchvstalý, a kulturou lži, kterou vybudoval satan? Moje odpověď je kladná, a to zejména ve dvou případech.
Prvním vývojem je
přeměna zločinu (II. vatikánský koncil jej nazval
nefandum crimen), interrupce,
na právo. Dobře si všimněte: Nemluvím o potratu jako o skutku, který spáchal jeden člověk. Mluvím o širší legitimizaci, které se může dopustit soudní systém při jednom skutku: zařadit jej do kategorie subjektivního práva, které je etickou kategorií. To
znamená nazvat to, co je dobré, zlem, a to, co je světlé, stínem. „
Když člověk lže, mluví podle své vlastní přirozenosti, neboť je lhář a otec lži“. Jde o pokus vytvořit „
antizjevení“.
Jaká je to vlastně logika, která řídí
zvelebování potratů?
Za prvé,
je to nejhlubší negace pravdy o člověku. Jakmile Noe opustil záplavové vody, Bůh řekl: „
Kdo prolije lidskou krev, také jeho krev bude prolita člověkem, neboť Bůh učinil člověka jako Boží obraz.” (Gn 9, 6)
Důvod, proč by člověk neměl prolévat krev člověka, je ten, že člověk je obrazem Boha. Prostřednictvím člověka Bůh přebývá ve svém stvoření. Toto stvoření je Pánovým chrámem, protože ho obývá člověk.
Porušit nedotknutelnost lidské osoby je svatokrádežný čin proti Boží svatosti. Je to satanský pokus o vytvoření „anti-stvoření“.
Když Satan zveleboval zabíjení lidí, položil základy pro své „stvoření“:
odstranit ze stvoření Boží obraz, zakrýt v něm jeho přítomnost.
Svatý Ambrož píše: „
Stvoření světa se završilo s vytvořením mistrovského díla, kterým je člověk, který je vlastně vrcholem stvoření, nejvyšší krásou každé stvořené bytosti“. V okamžiku, kdy se potvrzuje právo člověka nařídit život a smrt jiného člověka, je Bůh vyhnán ze svého stvoření, protože se popírá jeho původní přítomnost a znesvěcuje se jeho původní příbytek ve stvoření - lidská osoba.
Druhým vývojem je
zvelebení homosexuality. Tím se vlastně úplně popírá pravda o manželství, smýšlení Boha Stvořitele ve vztahu k manželství.
Boží Zjevení nám řeklo, jak
Bůh smýšlí o manželství: zákonitý svazek muže a ženy, zdroj života. V Boží mysli má manželství trvalou strukturu, založenou na dualitě lidského způsobu bytí: ženskosti a mužskosti. Ne dva protikladné póly, ale jeden s druhým a pro druhého. Jen tak se člověk dostane ze své původní samoty.
Jedním ze základních zákonů, kterými Bůh řídí vesmír, je to, že nekoná sám. Je to zákon lidské spolupráce s božským řízením.
Spojení muže a ženy, kteří se stávají jedním tělem, je lidskou spoluprací na Božím stvořitelském aktu: každá lidská osoba je stvořena Bohem a zplozena svými rodiči. Bůh slaví liturgii svého stvořitelského aktu ve svatyni manželské lásky.
Existují
dva pilíře stvoření: lidská osoba ve své neslučitelnosti s materiálním vesmírem a manželský svazek mezi mužem a ženou, je místo, ve kterém Bůh vytváří nové lidské osoby „ke svému obrazu a podobě“.
Povýšení potratu na subjektivní právo je demolicí prvního pilíře. Zvelebování homosexuálního vztahu, když se přirovnává k manželství, je bouráním druhého pilíře.
V pozadí je dílo satana, který chce vybudovat skutečné anti-stvoření. Toto je konečná a děsivá výzva, kterou satan klade Bohu. „
Dokazuji ti, že jsem schopen vybudovat alternativu ke tvému stvoření. A člověk řekne: v alternativním stvoření je lépe než ve tvém stvoření“.
To je děsivá strategie lži, která je postavena na hlubokém pohrdání člověkem. Člověk není schopen povýšit se na nádheru Pravdy. Není schopen žít v paradoxu nekonečné touhy po štěstí. Není schopen najít se v upřímném darování sebe sama.
Kniha „
Velký inkvizitor“ od Dostojevského takto promlouvá
k Ježíšovi: „
Příliš vysoko posuzuješ lidi, neboť ačkoli jsou to rebelové, rodí se jako otroci. Přísahám ti, že člověk je slabší a nižší, než sis ho kdy představoval! Člověk je slabý a zbabělý.“
3
Jak bychom měli v této situaci přemýšlet? Ve třetí a poslední části mé úvahy se budu snažit odpovědět na tuto otázku.
Odpověď je jednoduchá: v rámci konfliktu mezi stvořením a protivytvořením
jsme povoláni svědčit. Toto svědectví je způsob našeho bytí ve světě.
Nový zákon má o této věci bohaté učení. Musím se omezit na uvedení tří základních významů, které tvoří svědectví.
Svědectví znamená mluvit otevřeně a veřejně ohlašovat. Ten, kdo takto nesvědčí, je jako voják, který v rozhodující chvíli bitvy uteče. Pokud nemluvíme otevřeně a veřejně, už nejsme svědky, ale dezertéry.
Pochod pro život je proto velkým svědectvím.
Svědectví znamená říci, otevřeně a veřejně oznámit Boží Zjevení, které zahrnuje původní důkazy, objevitelné jen rozumem. A zejména mluvit o evangeliu života a manželství.
>
Tato
konfrontace stále více nabývá podoby soudního procesu, soudního řízení, ve kterém je obžalovaným Ježíš a jeho evangelium. Jako v každém soudním řízení, i zde jsou svědci ve prospěch: ve prospěch Ježíše a jeho evangelia.
Ohlašování evangelia o manželství a životě se dnes odehrává v kontextu nepřátelství, zpochybňování, nevěry. Alternativou je jedna ze dvou možností: buď se o evangeliu mlčí, nebo se říká něco jiného. Samozřejmě, to, co jsem řekl, by nemělo být vnímáno tak, že křesťané by se měli stát odpůrci.
Svatý Tomáš píše: „
Je to ta samá věc, když se setkáme s dvěma protiklady, prosazovat jeden a odmítnout druhý. Například medicína navrhuje lék a vylučuje nemoc. Proto moudrému člověku přináší povinnost rozjímat o pravdě, zejména pokud jde o první princip a vyvracet protikladnou nepravdu.“ (CG kniha I, kapitola I, č. 6)
V kontextu svědectví o evangeliu je třeba vyloučit irinismus a konkordismus. Ježíš se k tomu vyjádřil jednoznačně. Nebyl by to správný lékař, který by zaujal irenistický postoj k nemoci.
Augustin píše: „
Milujte hříšníka, ale pronásledujte hřích“. Latinské slovo
per-sequor je stupňující sloveso. Jeho význam je tedy následovný: „
Pronásleduj hřích. Vystopuj ho na skrytých místech jeho lží a odsuzuj ho, čímž vyneseš na světlo jeho prázdnotu“.
Na závěr uvádím citát velkého vyznavače víry, Ruse Pavla A. Florenského. „
Kristus je svědek, v nejvyšším slova smyslu SVĚDEK.
Při Jeho ukřižování se Židé a Římané domnívali, že jsou svědky pouze historické události, ale tato událost se zjevila jako Pravda“. (Filozofie náboženství, edice San Paolo, Milán 2017, strana 512).
A já, až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny k sobě.“
(Jan 12, 32)
Zdroj:
https://www.lifesitenews.com/opinion/how-satan-destroys-gods-creation-through-abortion-and-homosexuality/
Převzato z
https://slovenskydohovorzarodinu.sk/,
článek ze 17. 7. 2024 naleznete
zde.
