Řekněme si rovnou, že je obtížné pochopit výroky některých světců, kteří tvrdili, že je lepší se modlit za duše v očistci, než za hříšníky. Pro naše racionální myšlení to zní nepochopitelně, ale Boží myšlení je jiné než naše lidské.
Duše v očistci se za nás zpětně přimlouvají… za naše duše, duše našich blízkých, hříšníků a prakticky všechny úmysly, které neseme ve svém srdci. Tím se věci kolem nás dávají mnohem rychleji do pohybu. Prosby vysvobozených duší z očistce jsou velmi účinné a tyto duše se za nás přimlouvají po celý zbytek našeho života, případně i následném očistci.
Sv. Páter Pio z Pietrelciny měl mnoho zjevení duší, které přicházely požádat o pomoc mší svatých, aby mohly opustit očistec. Jednou sloužil mši svatou za otce jednoho spolubratra. Na konci mše svaté řekl P. Pio spolubratrovi: „
Dnes ráno vstoupila duše tvého otce do nebe.“
Spolubratr z toho měl velkou radost, ale řekl P. Piovi: „
Můj otec zemřel před 32 lety!“
„
Synu můj,“ odpověděl P . Pio, „
před Bohem se za všechno platí! a je to mše svatá, která nám zajišťuje cenu nekonečné hodnoty: Tělo a Krev Ježíše, neposkvrněného Beránka“ (Zj 5,12).
Co nám Písmo svaté říká o očistci:
2. Makabejská 12, 39-45
Následujícího dne — byl už totiž nejvyšší čas — šli Judovi lidé posbírat těla padlých, aby je uložili s jejich příbuznými v hrobech otců.
U každého z padlých našli pod tunikou amulety bůžků z Jabne, které zákon Židům zakazuje. Všem bylo zřejmé, že právě to bylo důvodem jejich porážky.
Všichni dobrořečili Pánu, který spravedlivě soudí a zjevuje skryté věci.
Potom ale začali spíše prosit a modlili se, aby jim byl ten přestupek zcela odpuštěn. Šlechetný Juda domlouval lidu, aby se chránili hříchů, když na vlastní oči viděli, co se stalo a jak hřích byl příčinou toho, že někteří padli.
Uspořádal sbírku podle soupisu mužů; vybralo se při ní dva tisíce drachem stříbra a ty poslal do Jeruzaléma, aby byla přinesena oběť za hřích. Takové jednání bylo jistě dobré a šlechetné — vždyť přitom myslel na vzkříšení!
Kdyby totiž nevěřil, že padlí vstanou z mrtvých, bylo by zbytečné a směšné modlit se za mrtvé.
Ale on myslel na nádhernou odměnu, která je uchována těm, kdo zemřou ve zbožnosti,
Matouš 5, 22-26
Ale já vám říkám: Každý, kdo se na svého bratra hněvá, propadne soudu; kdo svého bratra tupí, propadne veleradě; a kdo ho zatracuje, propadne pekelnému ohni.
Přinášíš-li tedy svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech tam svůj dar před oltářem
a jdi se napřed smířit se svým bratrem, teprve potom přijď a obětuj svůj dar.
Dohodni se rychle se svým protivníkem, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj protivník neodevzdal soudci a soudce služebníkovi, a byl bys uvržen do žaláře.
Amen, pravím ti: Nevyjdeš odtamtud, dokud nezaplatíš do posledního halíře.
1. Kor 3, 10-15
Podle Boží milosti, která mi byla dána, položil jsem jako zkušený stavitel základy, dále na tom staví už jiný. Každý však ať se dívá, jak na tom dále staví.
Neboť nikdo nemůže položit jiný základ nežli ten, který je už položen ‒ a tím je Ježíš Kristus.
Ale když někdo dále staví na tom základě (a přidává) zlato, stříbro, drahé kameny ‒ (nebo) dříví, seno, slámu,
bude u každého jasné, co je to za dílo. Onen den to ukáže, protože se zjeví v ohni, a právě oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka.
Když něčí dílo, které tak nadstavil, přetrvá, dostane svou odměnu.
Když však někomu jeho dílo shoří, utrpí sice škodu, ale sám se zachrání, ovšem tak, jako (kdyby vyběhl) z ohně.
1. Petrův 3, 18-20
Vždyť i Kristus vytrpěl jednou smrt za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás smířil s Bohem. Byl sice usmrcen podle těla, ale podle ducha dostal nový život.
V tom (duchu) šel a přinesl zprávu duším uvězněným.
Oni kdysi nechtěli poslechnout, když Bůh v Noemově době shovívavě vyčkával, zatímco se stavěla archa. Jen několik osob, celkem osm, se v ní zachránilo skrze vodu
1. Janův 5, 17
Každá špatnost je hřích, ale ne (každý) hřích vede až k smrti.
Tridentský katechismus (Catechismus ex decreto Concilii Tridentini) učí:
Je očistný oheň, kde duše zbožných jsou určitou dobu trápení a tak očištěné, aby mohly vejít do věčné blaženosti, kam nic poskvrněného nevchází.
Vidění světců o očistci:
V životě
bl. Jindřicha Suso čteme, že už v mládí uzavřel se svým spolubratrem tuto smlouvu: „
Kdo z nás přežije toho druhého, urychlí příchod do nebe toho, kdo odešel na věčnost, tím, že za něho bude sloužit každý týden mši svatou.“ Spolubratr bl. Jindřicha zemřel v misích jako první. Blahoslavený si vzpomněl na slib o něco později. Protože byl zavalen v intencích, nahrazoval týdenní mše modlitbou a kajícími skutky. Ale přítel se mu zjevil a vytkl mu to: "
Nestačí mi tvé modlitby a pokání. Potřebuji Ježíšovu krev, protože naše dluhy a naše viny splácíme Ježíšovou krví" (Kol 1,14).
V jednom svém kázání uvedl
sv. farář z Arsu příklad kněze, který sloužil mši svatou za svého zesnulého přítele a po pozdvihování se modlil těmito slovy: „
Svatý, Věčný Otče, udělejme výměnu: Ty máš v očistci duši mého přítele, a já mám ve svých rukou tělo Tvého Syna. Vysvoboď mého přítele, a já ti obětuji Tvého Syna se všemi zásluhami jeho umučení a smrti.“
Sv. Magdaléna de Pazzi, slavná karmelitánská mystička, měla ve zvyku obětovat Ježíšovu krev za duše v očistci a v jedné extázi jí Ježíš ukázal, kolik duší je opravdu vysvobozeno obětí božské krve. Ani tomu nemůže být jinak, protože – jak učí
sv. Tomáš Akvinský -
jedna kapka Ježíšovy krve může spasit od každého hříchu celý svět.
Sv. Augustin říká: "
Oheň očistce je horší a žhavější než kterýkoli trest pozemský, také tvrdí, že
tresty očistce jsou větší než muka mučedníků. Zmiňuje: "
Modlitba je klíč, kterým se duším v očistci otevírá brána nebe. Chceš-li, aby se Bůh nad Tebou slitoval, měj také slitování se svým bližním v očistci!"
Ct. Klára Moesová: "
Za očistec můžeme děkovat jen nekonečnému milosrdenství Božímu. Kdyby slitování Boží nebylo větší než Jeho Spravedlnost, kolika duším by bylo odepřeno štěstí dostat se do očistce!"
"
Jak mi bylo dopřáno poznat, mše svaté, svaté přijímání a obětování nejdražší Krve Kristovy jsou nejúčinnějšími prostředky k ulevení muk duší v očistci. Čím častěji jsem nebeskému Otci obětovala nejdražší Krev Jeho jednorozeného Syna, tím snesitelnější a mírnější byly jejich tresty. Obvykle se stávalo, že duše, za kterou jsem obětovala Krev Kristovu, byla alespoň čtvrt hodiny zbavena muk očistcových. Po uplynutí této doby začaly bolesti znovu, nezvýšily se však, naopak u mnohých se zeslabily.“
Sv. Kateřina Janovská: "
Kdo v tomto životě činí pokání za své hříchy, zaplatí několika haléři dluh mnoha tisíců dukátů. Když však odkládá s pokáním až na věčnost, platí nepatrný dluh několika haléřů mnoha tisíci dukátů." (Neboť
tresty na věčnosti nelze porovnat s tresty zde na zemi …)
Sestra Nativitas: „
Mnozí jsou v očistci i pro malé viny, např. pro zbytečné řeči, náladovost, netrpělivost a podobné nedokonalosti.“
„
Pán mi vnukl, že lze duším v očistci účinně prospět, když za ně obětujeme například i krátce Bohu Otci všechna muka, která Spasitel vytrpěl v zahradě Getsemani. Už jediný takový povzdech je ceny nesmírné!“
Sestra Marie Latastová: "
Utrpení, způsobené odnětím možnosti patřit Bohu, převyšuje všechno, co si lze představit. V tomto stavu teprve duše poznává, co to je - mít Boha."
Sv. Tomáš Akvinský: "
Pokání za bližního konané je Bohu milejší, než když se kajeme za sebe."
Sv. Farář Vianney: "
Kdybychom věděli, jakou moc mají tyto dobré duše v očistci nad Srdcem Božím, a kdybychom věděli, jakých milostí je možné získat jejich přímluvou, nezapomínali bychom tolik na ně. Musíme se za ně hodně modlit, aby i ony za nás mnoho prosili."
Bl. Kateřina Emmerichová: "
Jestliže se někdo modlí či trpí za duše v očistci, prospívá jim hned tato oběť a jsou tak rády, tak šťastné a tak vděčné! Když jsem za ně obětovala své bolesti, vždycky se za mě přimlouvaly."
Marie Lindmayerová: „
Když prosíme dušičky o pomoc, býváme brzy vyslyšeni, ne však proto, že nás dušičky vyslechly, ale že nám Bůh vyhověl pro svou nesmírnou lásku k duším v očistci, neboť Bůh je velmi miluje.“
Sv. Jeroným: "
Věčné blaženosti jsme tím blíže, čím více soucitu a lásky máme k duším v očistci".
Napsal také: "
S každou zbožně slouženou mší svatou vychází mnoho duší z očistce a spějí do nebe. Totéž lze říci o mších, kterých se zbožně zúčastňujeme.
Sv. Faustyne popisuje tuto zkušenost ve svém Deníčku takto: "
Uviděla jsem anděla strážce, který mi kázal, abych ho následovala. Brzy jsem došla na mlhavé místo, které bylo naplněno ohněm, kde trpěly mnohé duše. Tyto duše se vroucně modlily, ale pomoci si už nemohly.
Plameny, které je pálily, se mě nedotkly. Můj anděl strážný mě neopouštěl ani na chvíli. Zeptala jsem se těch duší, jaké je jejich největší utrpení. Odpověděly mi jednoznačně, že jejich největším soužením je touha po Bohu… Zaslechla jsem vnitřní hlas, který mi řekl: „Mé milosrdenství to nechce, ale spravedlnost to přikazuje““ (20).
Modlitba sv. Gertrudy za duše v očistci
Věčný otče,
obětuji Ti Nejsvětější Krev Ježíše Krista,
ve spojení se všemi mšemi slouženými
v tento den po celém světě,
za všechny svaté duše v očistci,
za všechny hříšníky ve Tvé Katolické církvi,
v mé vlastní zemi
a v mé vlastní rodině.
Amen.
ZDROJ:
https://modlitba.sk/svatci-a-biblia-o-ocistci/, 2. 11. 2018
Vyšlo také na
https://slovenskydohovorzarodinu.sk/clanky/svatci-a-biblia-o-ocistci/, 11. 8. 2025
