Níže uvedené zjevení církev zatím zkoumá, proto věřící nejsou vázáni k jeho přijetí. Autor článku jej zde uvádí k zamyšlení. Vím, že lež, která přijde na tento svět, bude tak velká, že otřese nejsilnějšími. Nejsilnějšími! Bude to lež, kterou tento svět ještě nezažil. Protože Církev se potřebuje očistit. Rozumíš? Ale když zůstaneš u své Mámy, tehdy tě ta lež nemůže strhnout.
Panna Maria řekla: '
Dotkni se nohy, která rozšlápne hada.' Tak jsem Ji poslouchala." (Ivetka na tuto výzvu Panně Marii nohu políbila.)
(Během modlitby sv. růžence na Zviru kroužil nad místem zjevení jestřáb, který v zobáku nesl uloveného hada.)
Katka vyjádřila své pocity slovy: "
Mnoho jsem zažila při tomto zjevení, ale o tom nyní nechci mluvit, necítím se na to. Možná jednou přijde čas, když to řeknu.“
Později se Ivetka ještě vícekrát vyjádřila k poselstvím:
„
Přijde něco, co svět ještě nezažil, a ani nezažije nikdy poté, protože my potřebujeme očistu. Panna Maria přichází a zjevuje se a dává ti poselství, ale tebe to nezajímá. A pak přijde a pláče. Pláče krev, ale tebe se to netýká. Co myslíš, co jiného tě probere? Všechno to, co přijde, Bůh dopustí pouze z lásky, protože ty nejsi schopen se obrátit, když tě Bůh o to prosí...! A očištění znamená, že nebudou existovat vlažní. Buď jsem pro Boha, nebo proti Bohu. Neexistuje nic mezi tým. Buď - nebo. To je očištění.
A v tomto období zemřou mnozí zlí a mnozí dobří. A neříkám to proto, aby ses bál! Ale proto, abys, když ten čas přijde, zachoval pokoj.
A Ona to říká jen proto, že vidí, co přichází.
Vím, že lež, která přijde na tento svět, bude tak velká, že otřese nejsilnějšími. Nejsilnějšími! Bude to lež, kterou tento svět ještě nezažil. Protože Církev se potřebuje očistit. Rozumíš? Ale když zůstaneš u své Mámy, tehdy tě ta lež nemůže strhnout. Budou mnozí ti, kteří tuto lež budou následovat.“
(Ivetka k poutníkům, Litmanová 4. 11. 1995)
„
My nemusíme toho moc říkat o budoucnosti. Ale víme, že ty časy budou až tak těžké, že ti, kdo se nemodlili, nebudou už mít sil se modlit. A když se nemodlím, tak nemám naději. A když jsem bez naděje, tak jsem zoufalý člověk."
(promluva Ivetky k poutníkům 6. 1. 1996 v Litmanově)
"
Panna Maria nám říká: 'Doba, ve které žijete, je velmi vážná.' A myslím, že to každý z nás více či méně může ve svém nitru cítit. Může cítit takový vnitřní boj, a lze v těch nejmenších situacích říci ano, nebo ne. Působení zla je opravdu silné! Ale Bůh na druhé straně nám, přirozeně, chce dát mnoho milostí. A tím, že se to tak moc stupňuje, my opravdu žijeme na nějakém přelomu a v době, která je velmi rozhodující.“
(Ivetka v Litmanové 7. června 1997)
„
A prosím, modlete se za to, abychom se zde mohli slyšet příští měsíc, a také v těžkých časech. Děkuji vám!“
(Ivetka, Litmanová 6. 1. 1995)
"
My lidé máme strach před tím, co přijde... A přece, člověk i cítí, že něco takového musí přijít... Tato doba je velmi vážná. Opravdu vážná. Nepotřebuji říkat víc, aby vás to obrátilo. Když lidi kdysi neobrátilo to, že vstávali z mrtvých, že viděli rozmnožení chleba, uzdravení malomocných, tak vám nepomůžu k obrácení, když začnu mluvit o tom, co všechno má přijít, protože obrácení ze strachu trvá vždy krátce. ."
(Ivetka pro M ROSU, 11/97)
"
Vnitřní pokoj... To, co nám bere náš pokoj - je vždy hřích... že jsme dovolili, aby láska byla zraněna... nic na světě není hodné toho, aby ti vzalo klid... první plod pravé modlitby je vždy pokoj... Každý akt naší pokory Bůh odmění svým pokojem... Já, alespoň vždy potom, když jsem padla, nebo když se stalo něco, co jsem nechtěla, aby se stalo, když jsem znovu pohlédla na Boha, tak jsem musela vstát a jít dál. Pak jsem vždy cítila velmi hluboký pokoj ... Pokoj je příliš vzácná věc na to, abychom ho napojovali na něco vnějšího. Pokoj není závislý na ničem. ... pokud mám touhu po Bohu ... pak Bůh povede mé vnější kroky. Je to důvěrnost mezi mnou a Ním. Vidíme, že je hodně zla ve světě. Ale cítíme, že ještě přece něco musí přijít, kdy se bude muset každý rozhodnout, jestli půjdu s Bohem, nebo proti Němu... A k tomuto bodu musí přijít v celém lidstvu.
Když k něčemu takovému dojde, bude to i proto, že člověk bude nucen se rozhodnout. Ale bude to jen z čistého milosrdenství. Tehdy vybuchne všechno to, co možná dosud skrýváme. Nechci říct, že to bude horší. Bude to takové, že si to neumím představit. Nebude to lehké, ale každý, kdo se bude modlit, kdo začne nyní, kdo se jako dítě skryje u Marie, ten přežije. Ty, kteří budou velmi blízko Marie, to jen znovu očistí. Víc a víc. Proto ta doba bude mít svaté, jací ještě nikdy nebyli.“
(Ivetka, Litmanová 6. prosince 1997)
Převzato z
FC - Matúš Marcin,
článek naleznete
zde.
