Evangelijní úryvek 11.neděle (cykl. B - Mk 4, 26 - 34) nabízí dvě Ježíšova podobenství, kterými přibližuje Boží království.
Podobenství o zrnu, které roste bez ohledu na člověka, nás ujišťuje, že Boží přítomnost není daleko, ale blízko k životu. Druhé podobenství poukazuje na nepoměr mezi počáteční malostí a závěrečným bohatstvím úrody. Podobenství hovoří o růstu. Není to něco statického, ale dynamického, co roste a dozrává. Podobně Boží přítomnost není nehybná, ale vstupuje do všech oblastí života.
Ve službě Božího království
Naším úkolem je rozsévat semena Božího království, ne něco jiného. Jako křesťané jsme se nedali do služeb toho, co je světu příjemné, co je potřebné pro jeho zviditelnění, prestiž. Nejednou se zasévají banální a "zbožná" slova, vyslovená z povinnosti nebo zdvořilosti. To jsou neplodná zrna, protože svou moc odvozují od rozsévače. Boží zrna nezávisí na tom, kdo je rozsévá, ale na Bohu, a proto mají moc klíčit ve správném čase a přinést až nečekanou úrodu.
První Ježíšovo podobenství nás učí, že
autentická víra se neživí vlastními zásluhami a díly vlastních rukou. Člověk je povolán dělat zodpovědně to, co se od něj žádá, ale jakmile je zaseto semeno, budoucnost je v Božích rukou, a ne v našich. Opakujícím se pokušením v Bibli je modlářství: zapomínání na to, že pouze Bůh je Bůh, a svěření se do rukou moci, vlivu, úspěchu, peněz, výkonu apod., Je modlářství.
Být hnízdem
Druhým podobenstvím je hořčičné semínko a jeho maličkost. Toto je Boží království. Tou maličkostí je Boží milost.
Podobenství nás učí vzdát se jakéhokoliv nároku na velikost, viditelnost za každou cenu, touhy mít podíl ve strukturách a postaveních. Boží království se stává "hnízdem" pro druhé, útočištěm a ochranou, místem zrání a odpočinku. Církev a naše společenství v ní mají být "nataženými" větvemi ", tzn. Podanýma rukama pro druhé.
Čas pandemie nás postavil před otázku "zmenšení" Církve. Je výzvou přehodnotit dosavadní cestu, vystřízlivět z představy o plných kostelích, učí nás pokoře začít znovu. Pamatujme, že
pro svět, který požaduje aroganci a velikost, poselství evangelia bude vždy zaznívat jako bláznovství a tyto "řeči" o maličkosti bude zesměšňovat. Proto nás Boží slovo zve i upřímně si položit otázku: "
Koho zrna chceme v životě rozsévat?"
P. Prof. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 12. 6. 2021 naleznete
zde
