Prožíváme Rok svatého Josefa a to je příležitost a inspirace meditovat o největším světci Kristovy církve. Právě otázka v názvu článku vyvolává v současnosti mnohé vášnivé polemiky mezi teology i laiky Katolické církve, ale zajímá i široký okruh sekulárních vědců a laické veřejnosti.
O panickém manželovi Bohorodičky Panny Marie a pozemském adoptivním otci Ježíše Nazaretského se toho napsalo hodně. Většinou však jde o kusé poznatky z oficiálních pramenů Církve, které poskytují velmi málo detailů z každodenního života největšího světce Katolické církve. Nedozvídáme se z nich ani přesnější údaje o věku svatého Josefa v době narození Spasitele, ani to, jak tento světec vypadal a čím byl naplněn jeho každodenní život.
Poznatky tohoto druhu nám poskytují díla katolických mystiček a mystiků v mnohem větší míře než oficiální prameny Církve. Snad nejkomplexnější informace o svatém Josefovi podávají ve svých publikacích dnes už blahoslavená německá mystička Anna Kateřina Emmerichová (1774-1824), především však známá italská mystička Maria Valtorta (1897-1943), poskytující nám i poměrně přesné časové údaje, které, i když nejsou vědecky dokázány, přece logicky zapadají do historického rámce událostí, spojených s narozením, životem a smrtí našeho Spasitele.
To nám umožňuje poměrně přesně odpovídat i na otázku v názvu článku. Podle Valtorty svatý Josef v době narození Spasitele nebyl ani nezkušený mladík ani shrbený stařec. Byl sice starší než Panna Maria, ale byl mužem v rozkvětu života. Měl přibližně 32 let, zhruba dvakrát tolik než jeho panenská manželka Maria, s níž prožil v nádherném, harmonickém manželství přibližně třicet let. Mezi svatým Josefem a Pannou Marií byl tedy věkový rozdíl kolem 16 let, přibližně stejný jako mezi Matkou Spasitele a jejím Synem Ježíšem.
Josef Jakubův z Betléma, který byl panickým manželem Marie, vždy Panny, a adoptivním otcem Mesiáše, pocházel z rodu krále Davida a narodil se v Betlémě. Už v mladém věku se však stal truhlářem v galilejském Nazaretu. Josef osobně velmi dobře znal rodiče Panny Marie a byl dokonce přítomen při narození své budoucí manželky v jejím rodném domě (měl tehdy kolem 16 let a začínal vykonávat své řemeslo), ba svou budoucí manželku držel v náručí už jako malé děťátko a jako zručný truhlář jí zhotovil i kolébku s vyřezávanými růžemi podle žádosti její matky. Později Josef vykonával i tesařské práce a tak vstoupil do povědomí celých generací lidstva jako tesař z Nazareta.
Panna Maria se narodila svým rodičům v pokročilém věku. Její matka Anna měla v době porodu už kolem 50 let a byla dokonce považována za neplodnou podobně jako Abramova Sára, nebo Alžběta, matka Jana Křtitele. Bohorodička Maria byla již v dětském věku zasvěcena Bohu v jeruzalémském chrámu.
Josef byl vybrán Panně Marii za ženicha veleknězem jeruzalémského chrámu a staršími kněžími, ačkoli původně vůbec neplánoval vstoupit do manželství. Byl totiž nazirejec, muž zasvěcený Pánu slibem nazireátu (Srov. Nm 6, 1-21). Plánoval prožít svůj život jako panic, sloužící výhradně Bohu.
Podobně ani Maria, kterou její rodiče už v dětském věku zasvětili Bohu v jeruzalémském chrámě, neplánovala prožít život v manželství, ale chtěla zůstat po celý svůj život v panenské čistotě.
Jelikož Panna Maria se původně neplánovala vdát, sbor kněží na čele s veleknězem jeruzalémského chrámu jí vybral ženicha ze svobodných mládenců, kteří pocházeli z Davidova rodu. V té době měl Josef kolem 30, ale jeho budoucí nevěsta jen 14 let. Maria Valtorta popisuje Josefa jako pěkného muže s krátkými, mírně kudrnatými vlasy tmavě kaštanové barvy. Téže barvy byla i jeho brada a vousy. Měl něžné kaštanové oči pod tmavým, hladkým širokým čelem. Jeho nos byl jemný, mírně ohnutý a kulaté tváře měly hnědou barvu. Nebyl moc vysoký, ale měl dobře stavěnou postavu, zocelenou namáhavou fyzickou prací.
I když se Josef jako každý jiný smrtelník zrodil s dědičným hříchem a Maria byla neposkvrněně počatá, tedy bez nejmenšího hříchu, Nejsvětější Panna se přesto vždy vyjadřovala o svém manželovi s nesmírnou úctou jako o mimořádně svatém muži. Oba snoubenci považovali svůj sňatek za podřízení se vůli Nejvyššího a podle toho k tomu také přistupovali. Oba původně toužili prožít svůj život v panenské čistotě a Bůh tento jejich záměr neporušil, naopak zušlechtil ho tou nejkrásnější a nejvzácnější službou, službou pozemských rodičů Mesiáše při zachování jejich tělesné čistoty. Josef zůstal panicem i v manželství a podobně i Maria si zachovala panenství až do konce života, takže Josef a Panna Maria v manželství nežili spolu tělesně, ale jen jako bratr a sestra.
Přesto byl jejich vztah naplněn hlubokou a upřímnou láskou. Byla to ta nejčistší a nejušlechtilejší platonická láska, jakou si jen lze představit mezi dvěma pozemšťany. Když Josef po třech desetiletích manželství zemřel, Maria dlouho a hluboko želela nad ztrátou manžela.
Jak píše Valtorta, Maria měla kolem 15 let, když z Ducha Svatého počala Nebeské dítě.
Ježíš byl počat nadpřirozeným způsobem. Proto bylo mateřství jeho Matky i Ježíšův porod bezbolestné. Ježíš byl kojen mateřským mlékem, které mu chutnalo tak, jako každému jinému lidskému dítěti. Na první pohled byl Ježíš jako každý jiný muž a měl normální lidské tělo. Byl nám, lidem, podobný ve všem kromě hříchu.
Ježíš měl zhruba kolem jednoho roku, když přišli tři mudrci, aby se mu poklonili. Na svůj věk to byl čilý, silný a velmi milý chlapeček, který už chodil, i když jeho krok byl ještě nejistý.
V době útěku do Egypta byl sv. Josef zhruba ve věku Krista v době, kdy šel na potupnou smrt na kříži. Ježíš měl při svém umučení 33 let a několik měsíců. Přibližně ve stejném věku utíkal svatý Josef s Pannou Marii a božským Spasitelem do Egypta. Když se po letech vrátili do svého domu v Nazaretě, který Maria zdědila po rodičích, našli v něm jen holé stěny. Lze konstatovat, že Svatá rodina začínala několikrát od nuly.
Když začal Ježíš jako třicetiletý vyučovat, jeho adoptivní pozemský otec už byl po smrti.
Valtorta popisuje umírání svatého Josefa s dojemnými podrobnostmi. Ježíš akorát pracoval v dílně u truhlářského stolu, když mu přišla jeho ubolená Matka oznámit, že její panický manžel se definitivně loučí s pozemským životem. Ježíš spěchá za svým pozemským adoptivním otcem a nastává dojemné loučení. Poslední slova Ježíše umírajícímu znějí: „
Předejdi mě a řekni patriarchům, že Spása je na světě a že se jim brzy otevře nebeské království. Jdi, otče. Ať tě provází moje požehnání.“
Šťastný světec umírá v Ježíšově náručí. Valtorta to popisuje takto: „
Smrt je blízká. Stařec dýchá s velkou námahou. Maria ho hladí, Ježíš si sedne na okraj lůžka, objímá a vine k sobě umírajícího, který zcela vysílený, bez smrtelných křečí, umírá. Scéna je plná slavnostního klidu. Ježíš upravuje patriarchu a objímá Marii, která se ke konci přiblížila k Ježíši v úzkosti, která ji obklopila.“
Svatý Josef je jediný ze Svaté nazaretské rodiny, jehož ostatky zůstávají po smrti v pozemském světě. Pán Ježíš vystupuje do nebe se svým tělem a Pannu Marii s jejím neporušeným tělem odnášejí po skončení pozemského života andělé do nebe. Ona sice - jak píše Valtorta - opravdu umírá, avšak její tělo se po smrti nerozkládá, dokonce se z něj šíří nádherná vůně.
Dosud nevíme, kde se nacházejí ostatky svatého Josefa. V díle Valtorty o tom není zmínka, ovšem jiná mystička, blahoslavená Anna Kateřina Emmerichová, na základě svých vidění uvádí, že tělo svatého Josefa v neporušeném stavu je pohřbené někde v Betlémě. Neudává však přesné místo a my dodnes nevíme, kde jsou uloženy ostatky největšího katolického světce.
Panna Maria těžko nesla smrt světce, který jí byl - jak uvádí Valtorta - v jedné osobě „
otcem, manželem, bratrem, přítelem, ochráncem.“
Proto se upnula na svého Syna a to jí pomohlo snášet strasti života a žal nad ztrátou nesmírně drahého člověka. Když se jí Ježíš po svém zmrtvýchvstání zjevil jako vůbec první lidské bytosti, přinesl jí i zprávu o svatém Josefovi. Mimo jiné jí řekl:
„
Všechno skončilo, mamko. Nyní už nesmíš oplakávat svého Syna. Zkouška je dokonaná. Přišlo Vykoupení. Mamko, děkuji ti, že jsi mě počala, vychovala, že jsi mi pomáhala v životě i ve smrti. Cítil jsem tvé modlitby přicházet ke mně. Byly mou silou v bolesti, mými společníky na pozemské cestě i na cestě mimo země. Přišly za mnou na kříž i do předpeklí ... Přišly za mnou do ráje, předcházejíc jako andělský hlas průvod vykoupených, vedených Vykupitelem, aby andělé byli připraveni pozdravit Vítěze, který se vrací do svého království. Slyšel a viděl je Otec a Duch, kteří se z nich těšili jako z nejkrásnějšího květu a z nejsladšího zpěvu zrozeného v ráji. Poznali je patriarchové a noví svatí, noví, první obyvatelé mého Jeruzaléma, a já ti přináším jejich díky, mamko, spolu s polibky a požehnáním tvých příbuzných a Josefa, tvého manžela duše.“
Jak píše Valtorta na více místech svého díla, Ježíš jí ve viděních tlumočil své pohoršení a bolest nad tím, že se najdou lidé, kteří zpochybňují věčné panenství jeho Matky. Proto nazývá svatého Josefa manželem duše Panny Marie, aby tak dal jasně najevo, že nebyl tělesným manželem Bohorodičky Marie, vždy Panny.
Díky viděním mystiček svatý Josef ožívá před našima očima a nádherně doplňuje to, co nemohla obsáhnout Bible, ani dokumenty Katolické církve. Nejvyšší nám tak dopřál možnost podrobněji poznat život velkého světce a následovat jeho příkladu bezmezně obětavého svatého života i věrné služby Kristu. Nechme se tedy inspirovat životem a dílem největšího světce Katolické církve.
Svatý Josefe spravedlivý,
nade všechno Bohu milý,
vypros pro nás dar milosti,
spočinutí v nebes vlasti.
Karol Dučák
Zdroj:
http://www.priestornet.com/2021/06/bol-svaty-jozef-pri-narodeni-jezisa.html#more.
