Evangelijní úryvek 3. velikonoční neděle (Lk 24, 35-48) přibližuje další zjevení vzkříšeného Pána svým učedníkům.
Během Ježíšovy pozemské existence byli apoštolové svědky, jak vzkřísil některé k životu (Jairovu dceru, Naimského mládence, Lazara). Všichni z nich se však vrátili do reálií tohoto světa. Nyní však čelí něčemu úplně novému. Ten, kdo se před nimi objevil, je tentýž Ježíš, se kterým zažili tři roky učednictví. A přece před nimi stojí v nové dimenzi, se kterou člověk nemá zkušenost. Proto bude nutné, aby jim Boží Syn otevřel mysl, aby porozuměli slovům Písma.
Boží projekt záchrany
Jedenácti vystrašeným a pochybujícím apoštolům Ježíš ukazuje, že všechno má smysl, protože je to součástí Božího spasitelného plánu daného Písmem, tzn. samotným Bohem. V tomto světle
utrpení, smrt a zmrtvýchvstání nejsou selháním projektu, ale jeho naplněním, protože i ve smrti je zapsáno Slovo spásy.
Všimněme si, jaký plán zanechal Otec prostřednictvím Syna nám, svým dětem. Je to plán záchrany pro všechny národy, ale především pro děti, které opustily Otcův dům (přečti podobenství o marnotratném synovi v Lk 15); pro ty, kteří jsou veřejnými hříšníky i pro farizeje, kteří se považují za spravedlivé, zatímco ostatními pohrdají (čti o Ježíšově návštěvě v domě farizeje Šimona v Lk 7); pro bohaté, kteří hromadily pro sebe (čti podobenství o boháči a Lazarovi v Lk 16); i pro zločince na kříži (čti Lk 23) ... Bůh v Ježíši Kristu každému dává nový začátek.
Reálnost Krista a jeho evangelia
Podívejte! Dotkněte se! Máte něco k jídlu? Apoštolové nemají vidění andělů, jako Maria, ke které přišel anděl Gabriel při zvěstování. Není to zjevení Boží slávy, jaké zažil ve Starém zákoně Mojžíš na hoře Sinaj. Pán Ježíš oslovuje apoštoly těmi nejběžnějšími znameními každodenních potřeb. Boží Syn chce vstoupit do našeho konkrétního osobního života, abychom ho uznali jako jeho součást. Evangelium není duchem, přízrakem, ale skálou, na které máme stavět a pramenem, z něhož máme pít.
Ježíš není duch, má maso a krev jako my. Toto malé znamení ryby, které viděli apoštolové, zmíní autor Skutků: "
Bůh ho třetího dne vzkřísil a dal mu, aby se zjevil ne všemu lidu, ale svědkům, které Bůh předem určil, totiž nám, co jsme s ním po jeho zmrtvýchvstání jedli a pili." (Sk 10, 40-41) Kristus nežádá půst pro něho, ale spolu s apoštoly stoluje, protože přijímání potravy je znakem života.
Společné jedení je nejvýmluvnějším znakem znovuobjevení společenství, které spojuje a zachovává a zvelebuje život.
Otevřená mysl i srdce
Ježíšovo první slovo zní:
Pokoj vám! Je to vyrovnanost ducha, která nám umožňuje porozumět si navzájem, vnést světlo do našich vztahů, poznat Pána. Pouze srdce, ve kterém vládne pokoj, může rozumět. Teprve potom Pán otevřel svým učedníkům Písmo. Dosud chápali pouze to, co bylo pohodlné, pouze to, co je utvrzovalo v jejich pohledech. Když cítíme zmatek v srdci, je dobré se zastavit, zůstat tiše, nemluvit, ale poslouchat.
Poslední věta v nedělním evangeliu zní: "
Vy jste toho svědky".
Apoštolové a spolu s nimi i věřící všech generací neseme odpovědnost za Ježíšovo dílo. Nejde jen o vyučování. Svým životem a chováním vydávejme svědectví o tom, že jsme skutečně praví učedníci Božího Syna.
P. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 17. 4. 2021 naleznete
zde.
