První středa
Bolesti a radosti svatého Josefa při narození Ježíše.
"
Odešel Josef z Galileje z města Nazareta do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém" (Lk 2, 4.)
Poslouchej v duchu svatý hovor mezi Marií Pannou a Josefem na cestě z Nazareta do Betléma.
Obdivovali dobrotu nebeského Otce, který seslal svého Jednorozeného Syna, věčné Slovo, na svět, aby vykoupil lidstvo. Diví se lásce tohoto Syna, který přichází do tohoto slzavého údolí, aby za hříchy lidí zadostiučinil svým utrpením a svou smrtí.
Jak velká asi byla bolest sv. Josefa, když v oné svaté noci, kdy se mělo narodit božské Dítě, byl nucen hledal nocleh v jeskyni za Betlémem, protože ho obyvatelé městečka tvrdě odmítli!
Jaký zármutek ho pojal, když viděl, jak jeho nejsvětější Manželka krátce před narozením Děťátka, v oné vlhké, větru i zimě osázené jeskyni se chvěje zimou!
Ale uvažuj o velké radosti, kterou pocítil Josef, když Maria o půlnoci k němu zvolala: "
Pojď rychle, Josefe, a klaněj se Bohu; v této jeskyni právě přišel na svět v podobě slabého Děťátka! Podívej, jako je krásné! Podívej, jak leží Král světa, jak ubohé Dítě na hromádce slámy! Podívej, jak se chvěje zimou Ten, který působí, že Serafín hoří láskou! Jak pláče Ten, který je radostí nebes!"
Jako paprsek světla, pronikající bez překážky a beze stopy křišťálem, opustilo božské Dítě, "
když tiché mlčení všechno zabíralo, a noc ve svém běhu na půl cestě byla", (Mdr. 18, 14.) neporušený, svatostánek, v němž se skrývalo devět měsíců, a nyní je v lůně své Matky. Jsouce přesvědčen o tomto nadpřirozeném zrození, "
které se nestalo ani z Krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha" (Jan 1, 13), bere sv. Josef božské Děťátko na své lokty, a uzavírá Ho jako své vlastní do svého srdce i do své duše; Jemu věnuje všechnu svou lásku ze vší své síly a s celou vroucností. Není Jeho otcem po způsobu lidí, ale způsobem zcela novým, způsobem duchovním.
A teď uvažuj o lásce, která vzplanula v srdci sv. Josefa, když hleděl vlastníma očima na Syna Božího jako božské nemluvně! Klesá na kolena a propuká v radostná slova:
Klaním se Ti, Pane a Bože můj! Jak velké je moje štěstí, že jsem po Marii první, který smí na Tebe, právě narozeného, hledět, tím spíše, že vím, že se Ti líbilo, abys byl tady na zemi považován za mého syna. Dovol mi tedy, abych směl říci: Můj Bože a můj synu, Tobě, božské Dítě se zcela zasvěcuji! Můj život bude náležet Tobě a užiji ho jen k tomu, abych Tobě, svému Pánu sloužil!
Ale jak ještě vzrostla Josefova radost, když v téže noci přišli pastýři, poslaní od anděla, aby se podívali na novorozeného Spasitele; když mu vypověděli, což jim anděl oznámil; jak rozkošně zněl zpěv nebeských zástupů; s jakou rozkoší hleděl na to, když se Mesiáši klaněli pastýři, odkládají k Jeho nohám své chudé dary!
>
A jeho nitro zalila nová radost, když se později objevili svatí Mudrci od východu, aby prokázali pocty nebeskému Králi, který sestoupil ze svého nebeského trůnu, aby svůj lid oblažil. Jeho srdce asi oplývalo štěstím, když je podivuhodná hvězda přivedla z dalekých pohanských krajů, aby se první klaněli Spasiteli.
Svatému Josefovi nebylo dopřáno dožít se prvních Letnic, ale cožpak nebylo radostné divadlo klanění mágů krásným předobrazem a prorockým poukázáním na onu budoucí křesťanskou slavnost?
Modlitba.
Svatý Josefe, pro ony bolesti, které jsi zakusil, když jsi viděl božské Slovo ve chlévě, tak chudé a ubohé, jak v chladné noci pláče od zimy, prosím tě, abys mi vyprosil pravou lítost nad mými hříchy, neboť jen ty byly příčinou, že Ježíš tehdy plakal.
Ale i pro onu útěchu, kterou jsi pocítil, když jsi poprvé uviděl rozkošné Jezulátko v jeslích, neboť od onoho okamžiku jsi zahořel láskou k tak roztomilému děťátku, - vypros mi milost, abych už tady na zemi byl roznícený velkou láskou k Pánu Ježíši, abych Ho jednou v nebesích požíval na věky. Amen.
Ty pak, Matko Boží, i Matko moje, doporuč mě svému Synu, a vymož mi odpuštění všech urážek, které jsem Mu udělal, - i milost, abych Ho už nikdy neurazil.
Ano, vždy milosrdný Ježíši, odpusť mi pro Marii a Josefa! Uděl mi nevýslovnou milost, abych Tě jednou uviděl v ráji, abych tam miloval a velebil tvou božskou krásu a dobrotu, která Tě pohnula, aby ses z lásky ke mně stal dítětem. Nekonečná dobroto, miluji tě; ó Bože, můj Bože a moje všechno, miluji Tě. Amen.
Převzato z
https://sv-jozef.blogspot.com/,
článek naleznete
zde.
