V Belgii se v těchto dnech před očima médií odehrává obrovská drama civilizace smrti. 23-letá Kelly z univerzitního města Leuven žádá o eutanazii už sedm měsíců. Její příběh připomíná ....
Její příběh připomíná případ 17-leté Noe Pothoven ze sousedního Holandska, která v květnu tohoto roku uplatnila své právo na eutanazii.
(Skutečný příběh Noe Pothoven uvedeme v pozdějším článku). Onemocnění mladé Holanďanky souvisely se znásilněním.
23-letá Kelly z belgického Leuven už dlouho trpí problémy v duševním zdraví. Belgie se před 17 lety stalo druhou zemí světa, která schválila eutanazii. Nerozlišuje mezi "nesnesitelnou" fyzickou a duševní bolestí. Oponenti v Británii tvrdí, že tato legalizace je šikmý svah s mnoha nebezpečími.
Kelly má 23 let. Je to milá a chytrá mladá žena s atraktivním úsměvem, který občas proletí po její tváři, protože trávíme spolu několik hodin diskusí o pozadí jejího života, rodiny a její krátkém životě. Se svými dlouhými, rozlítanými, kaštanovými vlasy, krátkými červenými šaty vypadá jako mnozí z 50 000 veselých studentů, kteří procházejí rušným belgickým městem Leuven, které je domovem největší univerzity v zemi. Přesto je zde velký rozdíl. Tato přátelská žena, která sedí vedle mě - o několik let mladší než obě moje děti - mi vypráví rozpačitý příběh hlubokého osobního utrpení.
"Když se podívám do zrcadla, vidím monstrum," říká v jednom bodě, ačkoli tmavé prsteny kolem jejích očí jsou jediným vnějším znakem jejích bojů. "Opravdu se mi nelíbí, co vidím."
"
Nebude to bolet, takže problém nevidím," říká. "
Je to jako usnout a poprvé v mém životě to bude rychlé. Nebudu ležet v posteli a čekat, až to přijde."
Téměř na každém místě planety by to byl obrovský problém. Belgie je však jednou ze tří zemí, které takovou eutanazii povolují a nerozlišují mezi "nesnesitelnou" fyzickou a duševní bolestí. Dalšími dvěma jsou Holandsko a Lucembursko. Přesto dokonce v Belgii, které se před 17 lety stalo druhou zemí na světě, která povolila eutanazii a první, která ji legalizovala pro děti, jsou psychiatrické případy kontroverzní, zejména pokud se týkají někoho mladšího jako Kelly.
Pacienti s narušeným duševním zdravím představují asi tři procenta ze 17 000 lidí zabitých od změny zákona v této zemi s 11 miliony občanů. V minulém roce zahynulo 2 357 osob - desetkrát tolik jako v prvním roce, kdy se v Belgii eutanazie stala legální - a nejčastěji se jedná o starší lidi.
Mnoho psychiatrů a většina Belgičanů je proti rozšíření eutanázie na případy duševního zdraví. Někteří odborníci tvrdí, že diagnóza je subjektivní, na rozdíl od závažného fyzického onemocnění, a trvají na tom, že životy mladých pacientů v nouzi se mohou časem, terapií a léčbou zlepšovat. Přesto Kelly, jejíž narozeniny jsou tento týden, plánuje zemřít co nejdříve, jak je to legálně možné, takže nemá čas na takové argumenty.
"Je to jako diskriminace," uvedla. "Rozčiluje mě to. Není to fér. Nerozumí bolesti. Lidé se na mě dívají a vidí někoho tak mladého, ale uvnitř se vždy cítím špatně. Důležitý není věk, ale utrpení osoby." Tato žena - tak otevřená a přesto očividně znepokojená - zdůrazňuje složitost tohoto problému. Samotná Británie čelí rostoucímu tlaku ze strany některých pacientů a politiků, aby umožnili smrt s pomocí lékaře. Oponenti tvrdí, že legalizace je kluzký svah. Psycholog ji informoval o možnostech, které v Belgii nabízí zákon o eutanazii. Sedm měsíců čeká na eutanazii, protože k provedení fatálního postupu je potřebný kladný názor dvou psychiatrů a jednoho praktického lékaře. Její rodiče a sourozenci, včetně její sestry dvojčete, se o celé záležitosti dozvěděli teprve před několika dny.
Případ Kelly vyvolává v Belgii pochopitelný spor. Z psychologických důvodů je v této zemi schváleno 2,4% veškeré dokonané eutanazie. Statisticky každá třetí osoba, která žádá o asistovanou sebevraždu z důvodu duševního utrpení, dostává souhlas psychiatrů.
Kelly se už sama pokusila o sebevraždu, byla hospitalizována, měla poruchy příjmu potravy a začala si ubližovat. "<>Bylo snazší cítit bolest ze sebepoškozování než z bolestí v mé hlavě. Bolest ze sebepoškozování zmizí, na rozdíl od bolesti uvnitř, která je tam vždy.
Kellyn případ je kontroverzní, protože se dostal do médií. V úplném světle ukazuje degeneraci státu, který místo toho, aby podával ruku těm, kteří trpí, jim pomáhá při sebevraždě. Kelly uvažovala o tom, co udělá, pokud jí bude odmítnuta eutanazie. "
Nejprve se pokusím najít jiného lékaře, ale pokud se tak nestane, vzdám se. To znamená sebevraždu."
Připomínáme vyjádření papeže Františka, který reagoval na výše zmíněný případ holandské dívky těmito slovy:
"Eutanazie a asistovaná sebevražda jsou selháním pro všechny. Jsme vyzváni, abychom odpověděli na tyto situace tím, abychom nikdy neopustili ty, kteří trpí; nevzdávali se, ale opatrně, pomalu a laskavě vrátili člověku naději do života."
Převzato z
https://modlitba.sk/,
článek z 24. 10. 2019 naleznete
zde.
Marieke kapitulovala v rodné Belgii,
zjevně smířené s eutanazií
V úterý večer podstoupila v belgických Flandrách eutanazii paralympijská vítězka Marieke Vervoortová. Na vozíku v kategorii T52 vyhrála zlato ve sprintu na sto metrů a stříbro ve dvoustovce na paralympijských hrách v Londýně (2012). Na paralympiádě v Riu (2016) si zopakovala zlato ve 400 m a stříbro ve stovce. Vervoortová od čtrnácti let trpěla degenerativním svalovým onemocněním a souhlas s eutanazií podepsala už před jedenácti lety. Před dvěma roky prohlásila, že se cítí připravena, protože jí nemoc v posledních letech působí tak značné bolesti, že vyžadují užití morfia. Při náhlých epileptických krizích tato paralympička rovněž utrpěla těžké popáleniny nohou, protože jednou se krize dostavila, když v kuchyni přenášela hrnec s vařicí vodou. V každodenním životě Vervoortové pomáhal cvičený labrador Zenn, k němuž sportovkyně cítila hluboký cit, jako k člověku.
Vervoortová nicméně považovala sportovní tréninky za skutečný lék. „Tlačím do kol tak silně, až vytěsním veškerý strach“, uvedla. I proto ji kondolence ze světa sportu označují za vzor odvahy a bojovnosti. Soustrast nad jejím úmrtím vyjádřil též belgický královský pár, zatímco z tvítu socialistického poslance Hervého Rigota spíše běhá mráz po zádech: „Jsem hrdý, že jsem k hlasování předložil dodatek zákona, který pro lékaře vyjímá eutanzaii z výhrady svědomí“, napsal na sociální síti Twitter tento belgický politik.
Převzato z
https://www.vaticannews.va/cs.html,
celý článek z 24. 10 2019 naleznete
zde.
