Skutečně věříš, že tě chce Ježíš uzdravit? Nebo je tato věta jen jednoduše učitý druh zbožného sentimentu?
V průběhu našeho života jsme všichni zažili alespoň jednou utrpení "nižšího" či "vyššího" stupně. Když však toto utrpení přetrvává a ukazuje se, že jsme pokročili jen velmi málo, tehdy je velmi snadné upadnout a začít pochybovat.
Ve skutečnosti je velmi snadné pochybovat, jestli chce Bůh skutečně uzdravit naše zlomené těla a zraněné duše. Dokonce i ti nejubožejší svatí, příkladem kterých je Terezka z Lisieux, začala pociťovat ohromnou temnotu a mimořádné pocity izolace od Boha, hlavně když trpěla tuberkulózou. Takže se podívejme hlouběji na smysl uzdravení - chce nás Ježíš skutečně uzdravit?
Na začátek tedy - co to znamená být uzdravený? V biblickém světě, abychom byli uzdraveni, znamená být úplný (ve smyslu zdravý) nebo být spasený. Evangelisté ve skutečnosti používají často totéž slovo pro označení uzdravení a spasení. Je zajímavé poznamenat, že ne každý, kdo se setkal s Kristem v evangeliu, byl i fyzicky vyléčen. Kristus si však přál, aby byli zachráněni všichni, a skutečně toužil uzdravit všechny ty, kteří se s ním setkali. Bohužel, někteří nepoznali uzdravující přítomnost Krista uprostřed nich. A tak je to i s většinou s námi, pokud jde o Pánovu uzdravující přítomnost.
Ve své encyklice
Redemptoris Misio nám sv. Jan Pavel II. poukazuje na následující: "
Protože Kristus je 'dobrou zvěstí', není rozdíl mezi poselstvím a poslem, mezi slovem, jednáním a bytím. Jeho síla, tajemství účinku jeho jednání je v úplné identitě poselství, které přináší: oznamuje "poselství" nejen tím, co říká a koná, ale tím, čím je." Jinými slovy, poselství uzdravení a spásy se primárně nenachází ve vnějším konání, které léčí nemoci slabosti, ale spíše ve společenství s Jedním, který sám je spásou. Právě z tohoto zdroje se může naše tělo a duše skutečně obnovit na zdraví.
Abychom použili pozoruhodný příklad, vzpomeňme si na
příběh deseti malomocných v evangeliu podle Lukáše, kap. 17, verš 11-19:
Na cestě do Jeruzaléma procházel Samařskem a Galileou. Když přicházel k jedné vesnici, šlo mu vstříc deset malomocných; zůstali stát opodál a hlasitě volali: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“ Když je uviděl, řekl jim: „Jděte a ukažte se kněžím!“ A když tam šli, byli očištěni.
Jeden z nich, jakmile zpozoroval, že je uzdraven, hned se vrátil a velikým hlasem velebil Boha;
padl tváří k Ježíšovým nohám a děkoval mu. A to byl Samařan. Nato Ježíš řekl: „Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět? Nikdo z nich se nenašel, kdo by se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec?“ Řekl mu: „Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila.“
Udělejte si chvíli a přečtěte si tuto stať znovu. Co se děje v tomto příběhu? Deset malomocných, lidí mimo společnost a mimořádné bolesti, se obrátilo na Pána a prosili ho o slitování.
Tento stav je nám známý, všichni jsme v něm byli - hledáme všechno, co by mohlo pomoci a prosíme Pána o milost. Co se stane pak, je neuvěřitelná část příběhu a je příkladem úplného uzdravení.
Zatímco všech deset malomocných bylo vyléčeno ze svého malomocenství, pouze jeden byl zcela vyléčen - ten, který se vrátil k Ježíši a padl mu k nohám a děkoval. A co říká Ježíš?: "
Tvá víra tě zachránila."
Všichni jsme lidé zlomení a zranění. Všichni potřebujeme uzdravení a spásu. Stejně jako deset malomocných,
není žádnou hanbou prosit Pána o milosrdenství. Ve skutečnosti je to přesně to, co bychom měli dělat. Spolu s tím však
musíme být zvlášť ochotni přijmout Pánovo uzdravení jakýmkoliv způsobem, kterým se nám rozhodne ho dát. Devět malomocných vidělo uzdravení z fyzické nemoci, ale pouze jeden viděl zdroj pramene a vrátil se do společenství s Kristem. Takto byl úplně reitegrovaný na těle i na duši. Absolvoval úplné uzdravení - spásu. A jak získal toto uzdravení? Ježíš řekl, že to bylo skrze jeho víru.
Víra je zdrojem našeho uzdravení. Dává nám oči, abychom viděli přítomnost Krista v našem středu, abychom mohli s ním vstoupit do společenství. Protože ve společenství s Kristem jsme vtaženi k obrazu Otce, který je nebem. Jednoduše řečeno,
bez Krista neexistuje žádné uzdravení. U něj je věčné uzdravení - neboť on sám uzdravuje.
Samozřejmě,
neexistuje žádná lidská choroba, kterou by Kristus nechtěl uzdravit. Ve skutečnosti touží nést všechny naše rány a pády ve společenství s sebou. Toto je samotná podstata Jeho života a služby. Podle povahy vtělení vzal na sebe zlomené lidstvo a přes tajemství svého kříže podmanil smrt a přinesl věčný život skrze zmrtvýchvstání. Takže
už neexistuje žádná oblast lidského života, která by byla vyňata z Jeho přítomnosti - od Jeho uzdravení. Klíč k přijetí tohoto uzdravení se nachází v tom velkém daru víry, který nám umožňuje vidět Kristovu přítomnost pronikající do každého aspektu našeho života. Vtahuje nás do společenství s Ním a nevyhnutelně nám umožňuje vidět konečnosti našeho uzdravení podle věčného obzoru nebes.
Takže chce tě Ježíš vyléčit? Zeptej se ho. Věř, že už na tom pracuje.
zdroj: CatholicExchange
Převzato z
www.verim.sk,
článek ze 4. 3. 2019 naleznete
zde.
