V evangelním úryvku nejbližší neděle (Jan 6,51-58) Ježíš dále rozvíjí téma chleba života. Dnešní úvodní verš je zopakováním posledního verše z předchozí neděle. Tím i sestavovatelé lekcionáře nedělních čtení chtěli zdůraznit kontinuitu biblického textu.
Evangelista Jan nepodává zprávu o ustanovení Eucharistie při Poslední večeři. Tato 6. kapitola nás učí chápat hloubku eucharistického tajemství. Pro starozákonní lid byla mana pokrmem, který ho udržoval při fyzickém životě. Nyní Ježíš dává své tělo a krev jako pravý pokrm a pravý nápoj, který nám dává věčný život.
Reálná přítomnost
Už svatý mučedník Justin (žil v letech 100 až 165 po Kr.) ve svém díle První obrana, které patří mezi vůbec první křesťanské apologetické spisy, mluví o Eucharistii jako o pokrmu, na kterém je dovoleno mít podíl jen tomu, kdo věří v tyto věci, obmyl se na odpuštění hříchů a zrodil se, aby žil, jako žil Kristus. Světec upozorňuje, že
nejde o obyčejný chléb a nápoj, který přijímáme. "
Pokrm, který se požehná modlitbou a jeho slovem a ze kterého se po proměňování živí naše tělo a krev, je tělem a krví tohoto vtěleného Ježíše," vysvětluje svatý Justin. Obnovujme v sobě víru v reálnou přítomnost Pána Ježíše ve Svátosti oltářní. Nechť nás tato víra povzbuzuje k tomu, aby náš život odpovídal Eucharistii.
Pokrm silnější než smrt
Ježíšova slova, jimiž říká, že je živý chléb, který sestoupil z nebe, vyvolaly hádku: "
Jak nám tento může dát jíst své tělo ?!" (Jan 6,52) Pro židy, kterým Mojžíšův zákon přísně zakazoval přijímat krev, Ježíšova slova byly rouháním, pro pohany až kanibalismem. Kristus však nijak nepolevuje ve své nauce a zdůrazňuje, že pouze ten, kdo má účast na Eucharistii, může doufat ve vzkříšení: "
Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den." (Jan 6,54)
Eucharistický chléb a víno jsou tajemně identické s Ježíšovým tělem a krví. Jsou pro nás duchovním pokrmem, který je silnější než smrt.
Oběť za život světa
Slova Pána Ježíše o svém těle, které dává za život světa, jsou odkazem nejen na Eucharistii, ale i na jeho oběť na kříži. Důležitá je řecká předložka "hyper", která má v tomto textu význam "pro, kvůli, ve prospěch". Kristova velikonoční oběť a Eucharistie spolu souvisejí. Pán se obětuje za nás. Při ustanovení Eucharistie při Poslední večeři, Pán Ježíš hovoří o krvi, "
která se prolévá za vás i všechny na odpuštění hříchů." Když Pán Ježíš ustanovil Svátost oltářní, anticipuje (předjímá) a zahrnuje oběť kříže a vítězství vzkříšení pro naši spásu.
Naše slavení Eucharistie nás vtahuje do zpřítomnění Ježíšovy oběti a vítězství na kříži.
Emeritní papež Benedikt XVI. ve své posynodální exhortace
Sacramentum caritatis (svatost lásky), která byla ovocem biskupské synody o eucharistii v roce 2005, uvádí: "
Proto je třeba, abychom v církvi v toto nejsvětější tajemství opravdově věřili, s úctou ho slavili a intenzivně žili." Ať je to jedno z našich předsevzetí pro duchovní život.
P. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 17. 8. 2018 naleznete
zde
