Fatimská sobota - Obišovce (Sk) - 5. 8. 2017
... Panna Maria se nemohla setkat se svými dětmi tak, jak se dohodli, protože jim to znemožnily tehdejší civilní úřady a jejich představitelé. Chtěli prý zabránit skandálu. Když si to promítneme do naší doby, můžeme říci, že i dnes se svět chová podobně. Posmívá se když nás vidí, jak se shromažďujeme u naší Nebeské Matky. Odrazuje nás, abychom sem nechodili....
Drazí bratři v kněžské službě, milí mariánští poutníci, drazí bratři a sestry v Kristu!
Zkuste si teď vzpomenout na chvíli, když vám někdo něco zakázal. Jako dětem nám zakazovali zůstávat dlouho do večera venku, zakazovali nám pít studenou vodu, když jsme byli rozpálení od slunce. Ale kromě těchto dobře míněných zákazů, jsme později zakoušeli jiné zákazy - zákaz být zbožný, zákaz propagace náboženství, zákaz přiznat se k víře ve veřejné funkci. Byly to těžké časy a pro nás nesmyslné zákazy.
Všechny tyto zákazy uplynuly a lidé, kteří je vynalezli, zemřeli. Ale víra zůstala!
Když se všichni připravovali na čtvrté "srpnové" zjevení Panny Marie ve Fatimě před sto lety, právě v srpnu 1917, malí vizionáři také zakusili, co to znamená dostat zákaz jít za hlasem svého věřícího srdce a svědomí. Nemohli veřejně vyznat svou víru, jak to od nich žádala Paní, kterou viděli už třikrát. Dostali zákaz setkat se s Boží Matkou. Totiž, 13. srpna děti nemohly přijít na Cova da Iria, neboť nepřejníci je chytili a odvlekli do okresního města, kde je drželi tři dny a zároveň zastrašovali. Setkání s Pannou Marií se muselo přesunout na později.
Srpen byl tedy výjimkou. Pravidelnost zjevení se narušila pro lidskou zlobu, pro záměr špatných lidských srdcí. A také je zde ďábelské zlo - nedopřeje a může puknout závistí, když vidí, že dobro postupuje, že roste a že víra zažívá nové jaro, že lidé se setkávají, obracejí a modlí se k Bohu.
Panna Maria se nemohla setkat se svými dětmi tak, jak se dohodli, protože jim to znemožnily tehdejší civilní úřady a jejich představitelé. Chtěli prý zabránit skandálu. Když si to promítneme do naší doby, můžeme říci, že i dnes se svět chová podobně. Posmívá se když nás vidí, jak se shromažďujeme u naší Nebeské Matky. Odrazuje nás, abychom sem nechodili. Každý týden nám v médiích před oči klade selhání kněží a zasvěcených, abychom přestali věřit. Ukazuje nám nebezpečí a zdravotní rizika, která se nám stanou při poutích, při vdechování kadidla, při nehygienickém přijímání do úst, či při máčení rukou ve svěcené vodě. Svět nám na první pohled nabízí pohodlnější a prý zdravější život - život zdravého těla, život bez námahy, bez putování, bez oběti a hlavně bez Boha.
Pro dnešní styl života je víra a život podle ní přímo pohoršením a skandálem. Věci normální se staly nenormální a věci proti rozumu se vyzdvihují jako největší ctnost. Putovat, věřit, modlit se - to jsou dnes nepopulární věci. Taktika světa je jasná: nemluvit o víře, nemodlit se na veřejnosti, zatlačit věřící do rohu - ať neotravují, ať nevzbuzují výčitky svědomí a ať jsou ticho!
Naplno jsme to zažívali během totality s výhrůžkami a zastrašováním.
Dnes nejsme přímo pronásledováni pro víru, alespoň ne tady na Slovensku. Ve světě se za víru v Krista žádán život. Naši lidé, ať už u Košic, Prešova, Humenného, Stropkova nebo Trebišova, se však snadno a levně zříkají víry a zříkají se jí dobrovolně. Svět jim prý nabízí něco víc - více pohodlí, více času pro sebe a své záliby, více života pro sebe! Panna Maria ve Fatimě předpověděla tuto velkou duchovní škodu. Ve třetím fatimském tajemství je mj předpovězen velký odpad od víry - takzvaná apostaze - která bohužel může zasáhnout i hierarchii Církve. Pokud bychom však my, kněží a biskupové přestali hlásat Boží pravdu a začali hledat jednodušší řešení, kvůli nám by mnozí věřící přestali věřit. Byli bychom špatnými pastýři a falešnými proroky. Velký odpad od víry je jedním ze znamení konce časů - i podle Písma svatého - mnoho lidí přestane věřit a budou žít jakoby Bůh ani neexistoval.
Ale, řekněme si pravdu!
Jaký je to život bez Boha !? Co by to byl za život, kdyby měl začátek i konec pouze ve mně samém a pouze v tomto světě ?! Vždyť víra se dívá dál! Nezůstává pouze v tomto světě - u laciné krásy, dočasné fyzické síle či bohatství. Víra nám otevírá nebe, přibližuje nás k Bohu a učí nás žít podle Ježíšových slov a skutků. Víra nás vede k věčnému životu! Oživit víru v srdcích jiných - to je i náš úkol, i naše poslání. Modlitba a oběť za víru druhých - ať je obsahem přípravy na zasvěcení naší arcidiecéze Neposkvrněnému Srdci Panny Marie 1. října zde v Obišovcích. Nechť i naše modlitby a naše zasvěcení pomůže vzbudit víru na tomto našem kdysi zbožném Východě! Víra je totiž silnější než hřích a spolu s láskou je mocnější než smrt.
Opravdu, víru nelze jen tak zničit a zavřít. Jí se nemůže vyhrožovat. Nelze ji předělat k našemu obrazu - vždyť nám byla zjevena a předána samým Božím Synem. Pokud člověk upřímně věří a praktikuje svou víru, je vnitřně velmi silný.
Naši malí hrdinové - František, Hyacinta a Lucie - obstáli v této zkoušce víry. Nezalekli se, nezapřeli to, co opravdu viděli. Ani tvrdý výslech, ani hrozba bití, ani vyhrožování smrtí je nezlomilo. Nemohli zapřít Boží Matku! Vždyť ji viděli na vlastní oči a dosvědčili i nám, že Nebeská Matka nám odkazuje, že Bůh opravdu existuje a že potřebujeme obrácení, pokání a oběť, potřebujeme posílit ve víře! My však i přesto pochybujeme!
Proč? Proč tak snadno odskočí od víry naše děti? Nikdo jim neřekl, že Bůh opravdu existuje? Nikdo je nenaučil vzývat Pannu Marii a prosit ji o pomoc ?!
Zapomínáme! A to je náš problém. Když je nám dobře, zapomeneme na Ježíše. Když je zle, vyčteme mu, že na nás dopustil kříž. Je toto katolická víra? Svatý Pavel apoštol říká:
V naději se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbě vytrvalí (Řím 12, 12). Pokud bychom měli naději pouze na tomto světě, jaká by to byla víra !?
Dne 19. srpna 1917 děti znovu pásly ovce v údolí mezi Aljustrelem a vršky Cabeça. Najednou, po šestidenním zpoždění, uviděly Paní jako na Cova da Iria. Paní je potěšila pro vytrpělé bolesti a žádala, aby 13. září přišly do Cova da Iria. Znovu je povzbuzovala k modlitbě za obrácení hříšníků. Řekla jim:
Modlete se hodně a přinášejte oběti za hříšníky, neboť mnoho duší jde do zatracení, protože se za ně nikdo nemodlí a neobětuje.
Panna Maria žádala děti o pravidelné setkání, modlitby a oběti. Zloba zlých duší chtěla tuto pravidelnost překazit. Ale Boží cesty si najdou prostor a čas i navzdory překážkám. Prosme tedy vhod i nevhod, neustále a bez strachu, navzdory překážkám - hledejme Marii, neostýchejme se ji navštívit kterýkoli den v roce. Neváhejte přijít i sem do Obišoviec, které jsou od tohoto roku zvláštní milostí propojeny s Fatimou. Přijďte do Matčina domu, vždyť ona nám ve svých svatyních kdekoliv na světě chce darovat Boží pokoj, pevnou víru, sílu a radost.
Četl jsem vyjádření jedné matky, která byla na pouti v Lurdech. Redaktor časopisu
Svatý Růženec se jí zeptal, proč putovala do Lurd, o co prosila Matku Boží? - A víte co řekla? -
Prosila jsem Matku Boží, aby ani jedno z mých osmi dětí nebylo zatraceno !!! - Úžasná víra! Tato matka na prvním místě usiluje o věčné štěstí pro své děti. Jistě, prosila i za zdraví, klid, a podobně, ale na prvním místě byla pro ni spása duše, život věčný, blažený život v nebi.
Ve smyslu toho, co Kristus říká:
Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a to ostatní dostanete navíc! I nás Panna Maria žádá, abychom se modlili růženec a přinášeli oběti za obrácení hříšníků, aby i pro naše modlitby a oběti mnohé duše byly zachráněny od pekelného ohně. To, že se modlíme a obětujeme za druhé, je důkazem, že i sami jsme na nejlepší cestě vytrvat v milosti Boží a přijít do nebe.
Viera se zakázat nedá, ale nedá se ani přikázat - je to svobodná odpověď na Boží pozvání - je to dar shora, který je třeba posilovat a vyprošovat v modlitbě.
Vyprošujme si od Ježíše milost upřímné lítosti, dobré svaté zpovědi, v níž vyznáváme své hříchy, ducha upřímného pokání, Bohu milého křesťanského života, a milost vytrvat v dobrém, v milosti posvěcující do konce svého života - to vše na přímluvu Panny Marie Fatimské, i na přímluvu svatých pasáčků Františka a Hyacinty a Boží služebnice sestry Lucie. Tak nejenom unikneme zoufalství a neklidu, ale dosáhneme věčné štěstí v Kristově nebeském království. Amen.
Převzato z
http://maria.sk/,
článek naleznete
zde.
