Již jsme hovořili o přípravách zjevení Panny Marie ve Fatimě. I ti, kteří
viděli Matku Boží, byli na toto zjevení připraveni, a to trojím zjevením
anděla Portugalska.
Tři vizionáři
Nejprve pár slovo vizionářích: Všichni pocházeli z obce Aljustrel, která je frakcí Fatimy. Lucie dos Santos se zde narodila v roce 1907 jako nejmladší ze sedmi dětí. Sourozenci František a Hyacinta Marto byli Luciiným bratrancem a sestřenicí: první se narodil v roce 1908 a druhá v roce 1910. Obě jejich rodiny byly chudé, ale zbožné a láskyplné.
Zjevení anděla v roce 1915
V roce 1915 měla Lucie teprve osm let, a přesto se její matka rozhodla, že jí svěří odpovědný úkol pasení ovcí. První den se Lucie vrátila domů smutná, protože ostatní pastýři, kteří byli s ní, byli početní, hluční a nevychovaní. Matka jí proto poradila tři kamarádky, s nimiž by mohla chodit pást bez problémů – sestry Teresu a Marii Rosu Matiasovy a Marii Justinovou.
A právě při pasení spolu s nimi došlo k prvním, nejasným zjevením anděla. Poprvé se tak stalo asi v dubnu 1915. Když pásly na vrchu Cabeço a začaly se modlit růženec, spatřily podle Luciina vylíčení „před sebou nad stromy postavu, vznášející se ve vzduchu, jako by to byla socha ze sněhu, zprůsvitnělou slunečními paprsky“. Děvčata to samozřejmě vylekaly, ale pokračovaly dále v modlitbě
s očima upřenýma na tuto postavu. Ta po modlitbě zmizela.
Poté se do října 1915 totéž ještě dvakrát opakovalo. Lucie o všem pomlčela, ale její společnice nedokázaly udržet jazyk za zuby, takže následovalo vyptávání ze strany Luciiny matky i jiných a posmívání. To bylo pro Lucii velmi bolestné.
Zjevení anděla v roce 1916
První zjevení na jaře
Františkovi a Hyacintě se podařilo od svých rodičů získat povolení, aby chodili pást spolu s Lucií, a tak to byli oni, kdo vystřídali jako společníci Luciiny kamarádky. Chodili pást jen sami a nestýkali se s ostatními pastýři.
Jednoho jarního rána roku 1916 se vydali pást na vrch Cabeço. Aby se chránili před hustým mrholením, schovali se mezi skalkami zvanými Loca do Cabeço. Když si po jídle a modlitbě růžence začali hrát, silný vítr, který začal kývat stromy, je upozornil na příchod postavy, kterou
Lucie již znala z předchozích vidění. Nyní měla možnost vidět ji detailněji, jak ji sama popisuje: byl to „čtrnácti- až patnáctiletý mladík, velmi krásný, bělejší než sníh, slunce ho dělalo průsvitným,
jako by byl z křišťálu.“ Přišel až k dětem a řekl:
„Nebojte se! Jsem anděl míru! Modlete se se mnou.“ Poklekl na zem, sklonil hlavu až k zemi a přikázal, aby se s ním třikrát pomodlily:
„Můj Bože, věřím v tebe, klaním se ti, doufám v tebe a miluji tě. Prosím za odpuštění pro
ty, kdo v tebe nevěří, tobě se neklanějí, v tebe nedoufají a tebe nemilují.“
Pak se vztyčil a řekl:
„Tak se modlete. Srdce Ježíšovo a Mariino vaše prosby vyslyší.“ Poté zmizel.
Lucie také píše o tom, jaký dojem v nich zjevení anděla zanechalo: „Nadpřirozená atmosféra, která nás obklopovala, byla tak silná, že jsme se dlouho nemohli vzpamatovat; zůstali jsme tak, jak
nás anděl opustil, a opakovali stále tutéž modlitbu.“ A v této modlitbě pokračovali i potom, mnohdy až do úmoru.
Druhé zjevení v létě
K druhému zjevení anděla došlo uprostřed léta, kdy se děti kolem poledne vracely se svými stády domů a opět je vyháněly až odpoledne. Čas siesty, kdy bylo nejvíce parno, trávily hraním ve stínu stromů u studny na hospodářství Luciiných rodičů, kterému se říkalo Arneiro. Tam je tedy překvapil anděl, který své zjevení zahájil jemnou výčitkou:
„Co děláte? Modlete se, hodně se modlete!
Nejsvětější Srdce Ježíšovo i Mariino mají s vámi plán milosrdenství. Neustále přinášejte Nejvyššímu modlitby a oběti.“ Lucie se zeptala: „Jak máme přinášet oběti?“ A anděl jí odpověděl:
„Přinášejte Bohu za oběť všechno, co můžete, na smír za hříchy, které Boha zraňují, a jako prosbu za obrácení hříšníků. Tak vyprosíte mír své vlasti. Já jsem anděl strážný Portugalska. A zvláště přijímejte a neste odevzdaně utrpení, které Pán na vás sešle.“
Vidíme, že anděl, který byl zřejmě totožný s andělem předchozího zjevení, se představil jako anděl strážný Portugalska. Jako má anděla strážného každý člověk, má ho i každý národ. Anděl strážný Portugalska měl a má navíc oficiální liturgický kult, který na žádost krále Manuela I. schválil v roce 1504 papež Julius II.
I v tomto případě popisuje Lucie reakci na toto zjevení: „Tato slova anděla se nám vryla do duše jako světlo, v němž jsme poznali, kdo je Bůh, jak nás miluje a jak chce být milován; poznali jsme hodnotu
oběti a jak je mu milá a jak pro oběť obrací hříšníky.“
Třetí zjevení anděla na podzim
Anděl Portugalska se zjevil dětem potřetí opět ve skalách Loca do Cabeço někdy na konci září nebo na začátku října. Stalo se tak poté, co se pomodlily růženec a opakovaně říkaly modlitbu „Můj Bože, věřím v tebe…“. Anděl se jim ukázal s kalichem v levé ruce, nad nímž držel v druhé ruce hostii, z které kanulo do kalichu několik kapek krve. Anděl nechal kalich vznášet se ve vzduchu, poklekl vedle dětí a přikázal jim, aby s ním třikrát opakovaly:
„Nejsvětější Trojice, Otče, Synu a Duchu Svatý, hluboce se ti klaním a obětuji ti drahocenné tělo a krev, duši a božství Pána Ježíše Krista, přítomného ve všech svatostáncích světa, na smír za urážky, rouhání a lhostejnosti, kterými je urážen. A pro nekonečné zásluhy jeho Nejsvětějšího Srdce a Neposkvrněného Srdce Mariina tě prosím za obrácení ubohých hříšníků.“
Potom se zvedl a vzal do rukou kalich a hostii. Svatou hostii podal Lucii a krev z kalicha rozdělil mezi Františka a Hyacintu. Přitom řekl:
„Přijměte tělo a pijte krev Ježíše Krista, kterého nevděční lidé tak těžce urážejí. Konejte pokání za jejich hříchy a těšte svého Boha.“ Pak se sklonil k zemi, znovu s pasáčky třikrát řekl svou modlitbu a zmizel. A děti až do večera vkleče modlitbu stále opakovaly.
Smírem za urážky eucharistického Krista předjímal anděl především cílené profanování svatostánků, k němuž dojde v mnoha portugalských kostelích v rámci antiklerikálního řádění v roce 1917.
Při těchto zjeveních anděla – stejně jako následně při zjeveních Panny Marie – Lucie viděla, slyšela a mluvila, Hyacinta viděla a slyšela a František pouze viděl, takže děvčata mu pak vyprávěla,
co slyšela. Všichni zachovali o těchto zjeveních mlčení a poprvé byla odhalena až v Luciině druhé vzpomínce z roku 1937.
Na obou místech zjevení se dnes nachází jejich sochařské zobrazení. Kopie anděla, který dává svaté přijímání dětem, z Loca do Cabeço je umístěna v Českomoravské Fatimě v Koclířově. Byla posvěcena
5. října 2013 jako anděl strážný České republiky.
fr. Štěpán Maria Filip OP
Převzato z
MONITOR č. 10/2017, str. 6 - 7
