* Prorocký charakter sv. Ludvíka Marie Grigniona z Montfortu a fatimského poselství.
* Výročí úmrtí sv. Ludvíka Marie Grigniona z Montfortu a
* sté výročí fatimského zjevení.
„
Kéž těchto sedm let, která nás dělí od stého výročí zjevení, urychlí předpovídané vítězství Neposkvrněného Srdce Mariina ke slávě Nejsvětější Trojice.“ Těmito důraznými slovy ukončil své kázání ve Fatimě papež Benedikt XVI. před šesti lety, dne 13. května 2010.(1)
Nyní máme rok 2016, a od stého výročí zjevení Panny Marie ve Fatimě nás tak dělí již pouhý rok. Můžeme proto říci s ještě větší důrazností a naléhavostí:
„Kéž tento jediný rok,
který nás dělí od stého výročí zjevení, urychlí předpovídané vítězství Neposkvrněného Srdce Mariina ke slávě Nejsvětější Trojice.“
Tento rok vigilie – předvečeru velkého fatimského výročí je zároveň rokem třístého výročí úmrtí sv. Ludvíka Marie Grigniona z Montfortu, kněze a dominikánského terciáře: Zemřel ve Francii
ve městě Saint-Laurent-sur-Sèvre dne 28. dubna 1716. A je příznačné a – můžeme říci – prozřetelnostní, že toto výročí sv. Ludvíka Marie Grigniona z Montfortu, velkého ctitele Panny Marie a autora díla
O pravé pobožnosti k Panně Marii, známého také pod názvem
O pravé mariánské úctě,(2) jež patří k nejznámějším a nejvíce rozšířeným knihám o Panně Marii, předchází výročí fatimskému: tak trochu jako sv. Jan Křtitel předcházel Krista. Určitě i sv. Ludvík Maria Grignion z Montfortu, který miloval a miluje Pannu Marii jako málokdo, se z toho
v nebi raduje.
Je toho jistě mnoho, v čem sv. Ludvík Maria a Fatima souznějí a co tak činí z tohoto světce pravého předchůdce Fatimy, ale je zde jeden rys, který je zvlášť významný a hodný zdůraznění,
a tím je
prorocký charakter obojího. O Fatimě bylo plným právem řečeno, že „
mezi moderními zjeveními je […] bezpochyby zjevením nejvíce prorockým“(3). Obdobně ten, kdo četl Grignionův knižní klenot
O pravé pobožnosti k Panně Marii čili
O pravé mariánské úctě, musí konstatovat, že se nejedná o pouhé zbožné čtení, ale o text, který nese jasnou pečeť a rozhodnost charismatu proroctví, tedy toho zvláštního daru Ducha Svatého, kterým je proroctví.
Prorocký pohled
sv. Ludvíka Marie Grigniona z Montfortu
a Fatimy
na současnost
Když se řekne slovo „prorok“, všichni hned myslí na toho, kdo předpovídá věci budoucí, a jistě to není nic nesprávného, protože jím je prorok podstatně. On je ten, kdo mluví jménem Božím a jako takový
může v Božím světle – a jen v tomto světle – poznávat, co má nastat v budoucnosti. K tomu však neoddělitelně patří, že mluví v Božím jméně o přítomnosti: vždyť budoucnost z této přítomnosti vychází.
Jaký je tudíž prorocký pohled sv. Ludvíka Marie Grigniona z Montfortu na přítomnost?
Můžeme odpovědět, že je velmi kritický, až tragický. Jako nejvýraznější příklad můžeme uvést část jeho
Modlitby o apoštoly posledních časů, nazývané také
Žhoucí modlitbou: (4)
„Je čas, abys jednal, Pane,
neboť rozmetali Tvůj zákon. […]
Přestupuje se Tvůj božský Zákon,
Tvým evangeliem se pohrdá,
opouští se Tvoje náboženství,
přívaly zvrácenosti zaplavují celou zemi
a strhávají i Tvé služebníky. […]
Ohavností je zpustošena celá země.
Bezbožnost je na trůnu,
Tvoje svatyně je znesvěcována,
ohavnost pronikla až na svaté místo.
Bože spravedlivý, Bože odplaty,
necháš všechno takto zpustnout?
Spěje všechno ke konci jako Sodoma a Gomora?
Umlkl jsi navždy?
Není už potřeba, aby se dála Tvá vůle
jak v nebi, tak i na zemi,
aby přišlo Tvé království?“ (5)
Tato Grignionova „žhoucí“ slova tak odpovídají naší situaci, až se někdo ptá, zda se spíše než o prorockou vizi jeho současnosti nejedná o prorocké vidění naší doby.
Jaký je pak prorocký pohled Fatimy na současnost? Ne nepodobný Grignionovu. Připomeňme zde to, co Panna Maria odhalila Lucii, Františkovi a Hyacintě, třem pasáčkům, při svém třetím zjevení dne 13. července 1917: něco z tehdejšího proroctví o třech částech čili z tzv. trojího fatimského tajemství.(6)
Jak je známo,
první tajemství odhaluje hrůzné vidění pekla: mnozí lidé žijí tak, že jako jiskry při velkých požárech padají do pekla.
V druhém tajemství pak Panna Maria mluví
o urážení Boha. Obdobně již při svém prvním zjevení dne 13. května 1917 hovořila o „
hříších mnohých hříšníků, kterými je urážena Boží velebnost“ a o „
hříších
a urážkách, kterými je uráženo její Neposkvrněné Srdce“.
Grignionovo a fatimské proroctví
budoucích trestů
Jak jsme již naznačovali, toto ostré vidění současnosti je odrazovým můstkem pro proroctví ohledně budoucnosti. Podobně jako v biblických proroctvích nechybí ani v našem případě dvojí proroctví, totiž
proroctví budoucího trestu a proroctví budoucí spásy.
Co se týká
proroctví trestů, je zvláště obsažné fatimské zjevení. Můžeme v tomto smyslu znovu připomenout vidění pekla v prvním fatimském tajemství, a jak se ve druhém tajemství předpovídá II. světová válka, i to, jak Rusko rozšíří své komunistické bludy po světě a bude podněcovat války a pronásledování církve: to je pak velmi barvitě vykresleno v třetím fatimském tajemství.
Sv. Ludvík Maria Grignion z Montfortu hovoří obdobně ve své
Žhoucí modlitbě o „
ohni Božího hněvu, který všechno spálí na popel“ (7).
Jistě, tato proroctví trestů jsou podmíněná, jako bylo např. podmíněno Jonášovo proroctví o zničení Ninive (srov. Jon 3,1–10), a zacílená ke spáse, totiž k tomu, aby vyburcovala lidi k pokání. Na rozdíl od Ninivanů se však lidé naší doby na pokání nedali, a tak se tato proroctví
bohužel naplnila.
Grignionovo a fatimské
proroctví budoucí spásy
Naštěstí poslední slovo nenáleží nám, slabým a hříšným lidem, ale Bohu a jeho proroctví spásy. Obojí – jak sv. Ludvík Maria Grignion z Montfortu, tak fatimské poselství – se shodují v podtržení výsadního postavení Panny Marie v těchto proroctvích spásy.
Sv. Ludvík Maria píše o „šťastné době a věku Mariině“, který má vystřídat současnou vládu hříchu. Mluví tak o „
té šťastné době, v níž úchvatná Maria bude ustanovena za Paní a Vládkyni srdcí, aby je plně podřídila vládě svého velikého a jedinečného Ježíše“: „
Přijde […]
totiž Duch Svatý, protože nalezne svou drahou Snoubenku“ Marii „
jakoby znovu vytvořenou v duších lidí.“ (8) Důležitou úlohu
zde podle našeho světce budou hrát velcí světci, „
naplnění Duchem Svatým a zcela oddaní úctě Mariině, jejichž prostřednictvím vykoná tato přesvatá Panovnice obrovské divy ve světě, aby zde zničila hřích a na království zkaženého světa založila království Ježíše Krista, svého Syna“ (9).
Co se týká Fatimy, můžeme zde zvláště připomenout závěrečná, slavná (a v úvodu připomínaná) slova druhého tajemství:
„Nakonec mé Neposkvrněné Srdce zvítězí.
Svatý otec mi zasvětí Rusko, které se obrátí,
a světu bude dopřáno údobí míru.“ (10)
Víme, že definitivní a plné naplnění proroctví spásy se má uskutečnit na konci časů, ale jak sv. Ludvík Maria, tak fatimské poselství nemyslí jen na tento definitivní triumf Boží a Mariin, ale také na jeho předběžné a částečné naplňování již v tomto čase.
Náš podíl na triumfu Božím
a Panny Marie
V závěrečné části naší úvahy ještě zbývá odpovědět na důležitou otázku:
Co máme
dělat my? I zde se sv. Ludvík Maria Grignion z Montfortu a Fatima podstatně shodují.
Ve třetím fatimském tajemství anděl ukazuje pravou rukou na zem a silným hlasem
říká:
„Pokání! Pokání! Pokání!“ Máme tedy mít tohoto ducha pokání, který
nás vede k lítosti nad hříchy, k časté svaté zpovědi a k obětem za obrácení hříšníků a na smír hříchů proti Neposkvrněnému Srdci Panny Marie: Panna Maria ve Fatimě zde zdůrazňuje smírné svaté přijímání o prvních sobotách.
Sv. Ludvík Maria, mezi jehož díla patří i kniha
Podivuhodné tajemství svatého růžence,
jímž se přičiňujeme o svou spásu,(11) i Panna Maria Fatimská, která se třem dětem
zjevuje s růžencem v rukou a představuje sebe samu jako Královnu posvátného růžence, dále
vyzdvihují modlitbu posvátného růžence, „
mocnou zbraň vítězství“ (12).
A nakonec je zde to nejdůležitější:
Úplné zasvěcení Panně Marii, tak horlivě šířené
sv. Ludvíkem Grignionem, které v případě Fatimy nabývá podoby zasvěcení Mariinu Neposkvrněnému Srdci, jež bylo plným právem označeno za duši fatimského poselství.(13)
Pokud se o toto všechno snažíme, patříme podle Grignionova vyjádření k „
pravým dětem a služebníkům Mariiným“, a nikoliv k „
dětem Beliálovým, tj. k otrokům satanovým a přátelům světa“ (14); přispíváme k tomu, aby se naplnil Mariin příslib: „
Nakonec mé Neposkvrněné Srdce zvítězí.“
Poznámky:
(1) Přístupné na internetu:
Prorocké poslání Fatimy se neskončilo
http://radiovaticana.
cz/clanek.php4?id=12806.
(2) Pod tímto názvem –
O pravé mariánské úctě – vyšlo poslední české vydání tohoto díla: Přeložil Filip M. Antonín Stajner. Olomouc: Matice cyrilometodějská s. r. o., 1999 [zkracujeme
PMÚ].
(3) Slova kardinála Tarcisia Bertoneho. In: KONGREGACE PRO NAUKU VÍRY:,i> Fatimské poselství. Praha: Sekretariát České biskupské konference, 2000, s. 3 [též přístupné na internetu:
http://www.cirkev.cz/cirkev-ve-svete/
dokumenty/cervena-rada/?page=2].
(4) Tato modlitba je otištěna in:
Modlitby doporučované sv. Ludvíkem M. Grignionem
z Montfortu: Příloha ke knize O pravé mariánské úctě. Přeložil, uspořádal a poznámkami
opatřil Filip M. Antonín Stajner. Olomouc: Matice cyrilometodějská s. r. o., 1999, s. 5–18.
(5) Č. 5. In: tamtéž, s. 6–7.
(6) Srov. KONGREGACE PRO NAUKU VÍRY:
Fatimské poselství, s. 9–17.
(7) Srov. č. 17. In: Modlitby doporučované sv. Ludvíkem M. Grignionem z Montfortu, s. 12.
(8) Srov. PMÚ, č. 217: s. 160.
(9) Srov. sv. Ludvík Maria GRIGNION Z MONTFORTU: Tajemství Mariino. 6. vyd. Přeložil Reginald M. Dacík. Olomouc: Matice cyrilometodějská s. r. o., 2002, s. 32–33.
(10) KONGREGACE PRO NAUKU VÍRY: Fatimské poselství, s. 12.
(11) Viz český překlad této knihy: Tajemství svatého růžence: Podivuhodné tajemství svatého růžence, jímž se přičiňujeme o svou spásu. Přeložil Jiří Stejskal. Olomouc: Matice cyrilometodějská s. r. o., 2012.
(12) Srov. sv. Josemaría ESCRIVÁ DE BALAGUER: Svatý růženec. Brno: Cesta, 1993, s. 11.
(13) Dovolujeme si odkázat na vlastní článek „Zasvěcení Neposkvrněnému Srdci Panny
Marie“. In: RC Monitor, 9 (2012), č. 22, s. 10–14.
Na internetu v:http://rcmonitor.cz/periodika-rc/&p=10
(14) Srov. PMÚ, č. 54: s. 39.
Štěpán Maria Filip OP
Převzato z časopisu Světlo 35/2016, str. 6 - 8,
naleznete v archivu periodika Světlo
zde.
