V měsíci květnu vám každou neděli nabízím zamyšlení nad Pannou Marii, nad jejím životem a nad tím, co pro náš život znamená.
Mariino mateřství
Tělesné mateřství Mariino je privilegium. Ale její nadpřirozené mateřství je nejdrásavějším posláním, které kdy bylo svěřené stvořené bytosti. Věděla hned, že má souhlasit s tím, že bude matkou bolestnou. Ani v době dětství nebude její syn jejím. Ona ho nenaučí být synem,
on ji naučí být matkou. I dcerou. Ve svých dvanácti letech ji Ježíš učí, co je to poslušnost Otci. Její vlastní syn ji začíná probodávat mečem předpověděným Simeonem.
Zaráží nás, když v evangeliu vidíme zdánlivou Ježíšovu tvrdost k Marii: „Tvá matka a tvoji bratři jsou tu a hledají tě.“ „Kde je má matka, kdo jsou mí bratři?“ (Mt 12,47)…. „Ženo, co mi chceš?“ (Jan 2)
Někteří komentátoři se domnívají, že bude dobře, když tuto tvrdost zmírní. Není to však v důsledku povrchního pohledu? Není krásnější, když se to snažíme pochopit a vidět v tom ne nedostatek, ale nejjistější znamení naprosté shody mezi Ježíšem a Marií? Ježíš věděl, že ji o to může požádat, od ní očekával tuto věrnost bez požadavků, vůči ní se odvažoval nevysvětlovat, nezmírňovat, neužívat výrazů, které by vyžadovala krátkozrakost ostatních.
Nestává se, že jsme nejúsečnější k těm, které milujeme nejněžnější láskou? Není to známkou největší lásky, když s někým jednáme s touž nejsmělejší volností, s jakou bychom jednali sami se sebou? Není nejtěsnějším společenstvím to, kde takřka není třeba se vyjadřovat?
„Ona věří,“ říkával si Ježíš, když na ni beze slova hleděl, ale s jakou hrdostí a něžností se na ní díval! Tato jistota byla na zemi jediným okamžikem jeho klidu. A mlčení evangelia v této věci není zdaleka znepokojivé, je to nejkrásnější pocta, kterou ji Ježíš mohl vzdát.
Krok za krokem ji takto mlčky vedl, aby přijala tu hroznou Boží vůli, kterou bychom se my vždy zdráhali přijmout.
„Jsem služebnicí Páně. Ať se mi stane…“ Celý Mariin život je jen dlouhou ozvěnou této odpovědi, na níž závisela spása světa. Celý Mariin život je vzdáním se vlastního syna ve prospěch světa. Proto je
matkou nás všech. A její činnost je nepřetržitá. Jako je Tělo jejího Syna v nás nedokončené, tak stále pokračuje i její mateřství. Rodí dnes jako včera v radosti Betléma i v bolestech Kalvárie.
