Při včerejší úvaze o stánku Ducha Svatého jsme skončili otázkou, zdali si Bůh k něčemu vyvolil i nás. O Panně Marii říkáme v další invokaci Loretánských litanií –
stánku vyvolený.
Bůh počítá s každým člověkem. Vypadalo by to na první pohled, jakoby bez nás byl bezradný. Jakoby nás nutně potřeboval a bez naší pomoci by si s planetou ani snad s vesmírem nevěděl rady. Není tomu tak. Bůh si vždycky volí toho, s kým chce spolupracovat. Vyvolenost je v Božím smyslu návrh na vzájemnou spolupráci a partnerství. Na rozdíl od jiných náboženských nauk je náš Bůh tím, který chce s člověkem spolupracovat. Který není jeho mocným vladařem nerespektujícím jeho lidskou vůli, lidskou svobodu. Naopak. Bůh klade otázku, Bůh pokládá výzvu a ten, komu je položena, je vyvoleným člověkem a záleží na odpovědi, jakou Bohu dá.
Do stejné situace se dostala před 2000 roky i Panna Maria. Ona byla také vyvolena, jí byla položena nabídka spolupráce a ona řekla:
Ano. K takovému ano je potřeba odvaha.
Osobně si myslím, že by na tomto místě hned vedle zvolání: Stánku vyvolený! Mělo být další zvolání. které v litanii není: Stánku odvahy! Stánku statečnosti! Odpovědět na Boží výzvu nutně, velmi nutně potřebuje odvahu. Vždyť i víra je věcí odvahy.
Bůh stejně tak jako k Panně Marii i k nám posílá svoji nabídku. Chceš být v mé církvi tím nebo oním, chceš pracovat na tom nebo tamtom místě, cítíš povolání k tomu nebo něčemu jinému? A člověk se musí ztišit, aby tento Boží hlas v sobě uslyšel. Panna Maria byla ženou, která se dokázala ztišit, protože jedině tak, když se ukryjeme před hlukem světa, můžeme slyšet Boží hlas. Můžeme slyšet nabídku Boží vyvolenosti.
.jpg)
