Promluva P. Petra Piťhy při ekumenické bohoslužbě za popravené, umučené a zemřelé politické vězně
Svatovítská katedrála 1. března 2015
...Ve své hlouposti a pýše poučujeme celý svět. Říkáme: Náboženské války jsou středověký nesmysl.
Očekáváme, že všichni odhodí svého Boha, protože my jsme to udělali. Ale oni to neudělají,
protože na nás vidí, kam to vede – naše kultura se rozpadá a vymíráme. ...
Video:
Projev prof. Petra Piťhy,
probošta Kolegiátní kapituly Všech svatých
na Pražském hradě
Promluva - text:
Lidé, lidé,
Dovoluji si vás oslovit tímto nejvyšším
možným titulem, protože člověk je obrazem
Boha a je ozdoben výsostnými znaky:
rozumem, svědomím a zodpovědností.
Sešli jsme se tu, abychom vzpomenuli
obětí válek a totalitních režimů, zejména
toho, který je nám historicky nejblíž. Dnešní pietní slavnost dostala jméno Mene
Tekel. Tato tajemná slova se objevila na zdi
paláce Nabukadnesorova syna, když hodoval
a zneuctil posvátné nádoby odcizené
z Jeruzalémského chrámu. Oznámila pád
jeho říše, protože se nepoučil z příběhu
vlastního otce.
Jsme přitom na místě, které je symbolem
našich národních dějin. Je to chrám, který
po staletí vznikal podle přesně stanoveného řádu a stal se ztělesněním ideálu, který
vedl naše otce a dědy. Sama o sobě tato
katedrála oním ideálem není, protože ten
stojí vysoko nad ní směrem označeným
odvážně vzpřímenými věžemi. Odtud
k lidem promluvil Bůh. Slyšeli jsme jeho
slova platná pro Izraelity v zajetí stejně
jako pro stavitele tohoto chrámu. Jsou
bolestně platná i dnes. Odtud k nám poslal
svého Syna, Ježíše Krista, aby nám ukázal,
kdo jsme. Že jsme lidé, jen lidé spěchající
ke smrti. Ale také, aby nám zvěstoval, že
ideálem člověka je být obrazem Boha.
Podobat se Kristu. To je pravda života, celý
jeho smysl – jít k tomuto ideálu.
Pokaždé tu někdo mluví. Dnes ten úkol
připadl mně. Je mi úzko, protože mluvím
před Vševědoucím, a uvědomuji si, že
nestojím před vámi, ale před těmi, kdo pro
tento ideál, pro pravdu života, byli schopni
svůj pozemský život nasadit. Dělat to pro
sebe by nedávalo smysl. Život se pokládá
za druhé. Ti, na něž tu myslíme, to udělali
kvůli nám. Je mi určeno promluvit. Zde
jsem, abych konal, co mám konat.
Více než vzpomínat, je třeba se poučit. Ti,
o nichž přemýšlíme, zemřeli především
proto, že si lidé včas nepřipustili, že jsou
ohroženi. Je třeba se poučit, neboť jsme
opět ohroženi a opět si to nechceme přiznat.
Říkáme: Žijeme v míru, přitom se
bojuje, útočí a zabíjí. Ve své hlouposti a
pýše poučujeme celý svět. Říkáme: Náboženské války jsou středověký nesmysl.
Očekáváme, že všichni odhodí svého Boha,
protože my jsme to udělali. Ale oni to neudělají,
protože na nás vidí, kam to vede –
naše kultura se rozpadá a vymíráme. Říkáme, že s nimi musíme vést dialog, ale oni
nás nebudou poslouchat, protože chtějí
mluvit o náboženství a my žádné nemáme,
protože jsme nekonečně liberální. Říkáme,
že si máme jeden druhého vážit, ale oni si
nás vážit nemohou, protože oni jsou
schopni pro svou pravdu položit život, ale
my budeme ustupovat a podle jejich diktátu zakročíme proti každému, kdo se přizná
ke znamení Kristova kříže. Říkají nám, že
nejsme tolerantní, a mají pravdu, protože
nejsme tolerantní ani k sobě navzájem. A
nedejme se mýlit, naši politici se vůbec
nezajímají o Islám, ale o petrolej a prodej
obnošených zbraní. My jim to nemůžeme
vytknout, neboť je sice máme za krátkozraké
hlupáky, ale nesmíme to přiznat,
protože jsme je zvolili. Navíc cítíme, že to
jsou ti nejhodnější z nás, protože na slovo
poslouchají jiné, kteří jim, sami bez tváře,
odněkud nařizují. Tušíme, že odněkud, kde
se hraje ruleta s fiktivními penězi, které
ovšem někdy musí být podloženy naší
prací, popřípadě životy.
Usilujeme o mír na Ukrajině, ale sami jsme
připustili, aby byl ohrožen, a spěcháme se
přiživit, protože nepřiznáme, že nejde ani o
Ukrajince, ani o Rusy, ale opět o peníze a
rovnováhy bank, které se rozkymácely jako
lodě, když se zvednou vlny. Říkáme: musíme být silní, abychom uhájili mír, ale
k čemu nám budou zbraně, když nemáme
muže, kteří by je zvedli. Proč by to dělali,
když nemají ideál? Ideál, za který by někdo
byl ochoten zemřít. Jsme věru ubozí a
směšní. Vzali jsme své oblasti vazebnost
kultury a naše katedrály se hroutí a společenství lidí se mění v hromadu rozhádaných
sobců. Ztratili jsme hodnotu a míru
člověka, neboť je zcela logické, že když
odhodíme své křesťanství a zbavíme se
Boha, zbavíme se i člověka, protože přestaneme
vědět, jak má vypadat. Jak si nás
muslimové mohou vážit, když oni mají
Boha a my žádného nemáme. A proč by se
měli u nás chovat slušně a jednat s námi
lidsky, když vidí, jak se chováme my k sobě
navzájem. Hovoříme o míru, chceme ho
bránit, ale sami ho nemáme. Ani v sobě,
ani mezi sebou. Chceme zachránit spravedlnost,
ale jen množíme zákazy. Jenže
spravedlnost ani mír nikdo nezavede, protože
vyrůstají ze slušnosti.
Vím, co teď nastane, co uslyším. Má slova
narazí na zeď sobecké spokojenosti, která
je jako křivé zrcadlo. Všechno překroutí.
Kdybych řekl jakoukoli moudrost, ozvěnou
se ke mně vrátí fráze prázdnější než žvást
opilce. I kdybych přinesl přímo z fronty
usmrcené dítě, ozve se jen lživý nářek
představitelů elit, a to takový, jaký si bude
přát ke všemu lhostejný dav, který je má
znovu postavit do čela. Nikdo se nezvedne,
aby se šel pokusit zachránit sourozence či
matku toho dítěte. Ozvou se proti mně
hlasy: Na co si hraješ? Nečárej čerty na
zeď!…, až zazní protest: Ten blázen nakonec
způsobí válku – umlčte ho! Ale já se
hrozím toho, co si připravujeme a přivodíme. Našimi nepřáteli nejsou ani Arabové
ani Ukrajinci ani Rusové a vůbec nikdo.
Stačíme si sami, protože si nevážíme zákona
života, zapomněli jsme, že život je láska
a láska je oběť. Život bez nich nedává
smysl. A to je, na co můžeme zahynout.
Neměli bychom žádné nepřátele, kdybychom
byli jako tato katedrála, poutáni
k sobě pevným řádem, a byli bychom váženi a ctěni jako tvůrci. Jenže my nic nevytváříme,
protože za sebe necháváme jedny
pracovat a druhé myslet. Podle pokynů
shora jen posunujeme dílo těch zdola.
Nemáme proč žít. Jsme tu zbyteční. Kdybychom
takoví nebyli a byli platnými lidmi,
neodvážili by se nás nepřátelé ohrozit,
protože bychom byli pevnější, než oni. Naší
cestou je návrat k rozumu a jeho zkáznění
a důsledné, věrohodné, hluboce žité křesťanství.
Nemohu mlčet. Byl jsem vyzván, abych
promluvil před Bohem a mrtvými předky, a
to ve chvíli, kdy se nás cizinci s úsměškem
ptají: Co vy jste vlastně zač? Nemohu mluvit
za druhé, ale odpovím za sebe, byť se
chvěji:
Vyznávám, že jsem běloch, uznávám odlišnost lidských ras, a tudíž lidskou důstojnost
všech, ale odmítám zčernat či zežloutnout
a změnit proporci a barvu svých očí.
Jsem muž, který může zplodit, ale nemůže
porodit dítě, a proto trvám na spořádané,
trvající rodině, neboť je to základ společ-
nosti a záruka výchovy. Trvám na tom, že
muž a žena jsou odlišní ve stavbě těla i
biologické funkci, že žena je slabší a vzácnější
než muž, který ji má chránit, milovat a
vážit si jí.
Jsem zatím zdravý a budu pomáhat nemocným,
ale odmítnu fňukání slabochů,
kteří se na nemoc jen vymlouvají.
Jsem zároveň bohatý i chudý. Svůj chléb si
dosud vydělávám a mám ho dost, abych se
podělil, ale odmítám živit lenochy. Mám
mnohem méně než skutečně majetní,
nezávidím jim a radoval bych se, kdyby
svůj majetek užívali rozumně.
Jsem Evropan, protože jsem Čech. Narodil
jsem se českým rodičům, vyrostl v české
zemi a beru vážně bídu i slávu svého národa.
Odmítám se rozplynout v bezduché
uniformitě konzumní multikultury.
Jsem křesťan, uctivý k lidem jiného náboženství či názoru, a vím s určitostí, že se
jimi budou řídit v celém svém jednání. Ale
hlásím se pevně ke svému křesťanskému
Bohu a řádu, který stanovil, protože je
moudrý, spravedlivý a k lidem soucitný.
Jsem člověk, vděčný za své lidství a hrdý na
svou tvář.
Jsem člověk, jmenuji se Petr Piťha a
nejsem nějaké 361106/038 rodné číslo ani
37-22/015 identifikační číslo oprávnění, ani
PIN ani VIPN ani jakékoli jiné číslo. Jsem
člověk, protože mám svědomí a nesu zodpovědnost.
Jsem člověk a jako člověk chci
také zemřít. Amen.
Zdroj:
http://www.apha.cz/nasimi-neprateli-jsme-my-sami
