Tehdy k Ježíši přišli Janovi učedníci a ptali se:
„Jak to, že my a farizeové se postíme, ale tvoji učedníci se nepostí?“ Ježíš jim řekl: „Mohou hosté na svatbě truchlit, dokud je ženich s nimi? Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat; potom se budou postit.
Co je půst? Půst patřil a patří odjakživa k prožívání víry v Boha. Půst je otázka náboženství, křesťanství a víry.
Půst je časem čekání. Kdo očekává něco velké, nemá ani chuť na jídlo. Dodnes je to příprava na operaci, někdy i na zkoušku. Člověk je tak nervózní, že jídlo vůbec neřeší. Byl to také výraz smutku, všichni známe tu situaci, kdy musíme někoho ve velkém smutku vysloveně nutit, aby alespoň něco málo pojedl.
Pro nás je půst jedna z více možností pokání, vedle modliteb a dobrých skutků.
Půst je také otázka štědrosti, rozdělím se o to málo co mám a dám to lidem, kteří jsou na tom daleko hůře než já. Postem Bohu ukazuji, že jsem kvůli němu ochoten se i něčeho vzdát, a to je znamení lásky. Existuje jeden příběh, kdy v jedné vesničce v Bavorsku po nedělní mši svaté přišli do restaurace a objednali si česnečku a nic víc. Zaplatili však tak velkou útratu, jako kdyby měli oběd s několika chody. Utracené peníze tak věnovali na misie.
K půstu patří také poslušnost. Někdo by mohl namítnout, že to není pravda, protože žijeme v demokratické společnosti, máme svobodu a můžeme si přece dělat, co chceme. Ale pokud žiji v určitém společenství, tak se ode mě očekává určité dodržování společenských norem a ve společenství církve dodržování přikázání ohledně půstu. Církev určuje každý pátek jako den pokání. Zvlášť pak připomíná, že také celá doba postní je dobou pokání. Výslovně je stanoven půst újmy na Popeleční středu a Velký pátek a celkový půst hodinu před svatým přijímáním.
Jak půst prožívat a co tím chceme dokázat?
1. omezením jídla- to je půst újmy a znamená jíst méně, ubrat si. Může to být půst od jednoho jídla, třeba od masa.
Nemůžeme souhlasit s farářem, který radil hospodyňkám: V pátek udělejte tak dobré jídlo, že muž ani nepozná, že neměl maso.
2. půst od návyků – bez kouření, alkoholu, sladkostí či kávy, hraní karet, kulečníku a podobně.
3. půst uší – bez radia, bez magnetofonu, bez křičení, bez zábavy, prožít den v tichu.
4. půst očí –den bez televize, časopisů, bez prohlížení reklam, bez internetu či mobilu.
Někdo z lidí by mohl říct: "Já bych se tak rád postil, ale potom jdu třeba někam na návštěvu a tam je tolik jídla a já musím odmítnout, protože dodržuji půst." Prožívej půst doma, u návštěvy si vezmi. Je přece napsáno: Vejdi do své komůrky, kde tě vidí jen náš nebeský Otec.....Protože k čemu by byl falešný a pokrytecký půst?...Před Pánem Bohem není nutné si na něco nebo na někoho hrát, protože On vidí do srdce člověka.
Půst je prostředek, ne cíl, má tedy k něčemu vést. Nejde o to, abychom se postili tak, abychom v konečném důsledku čekali až půst skončí. Ale o to abychom dosáhli něčeho, čeho se jinak dosahuje velmi těžce. Půst by vlastně měl u každého z nás začínat touhou či myšlenkou: chci se více modlit, chci číst Písmo svaté, chci častěji chodit na mši svatou, chci intenzivněji prožívat vztah s Pánem Ježíšem.