Dne 7. 7. přijal Jindřich Ryšavý ve Vranově na pláži při mši svaté na střeše restaurace Štika požehnání a vyrazil na pěší pouť do Říma. Podařilo se nám s ním navázat spojení a získat rozhovor. Jeho přepis nabízíme, zde 4. část.
Jindřichu, co chceš vzkázat domů?
Že zdravím a pozdravuji.
A myslíš, že Tvůj příklad inspiruje i některé další? Je to moc těžké jít na takovouto pouť? Co Ty sám říkáš?
Těžkých je prvních 600 km a pak už to jde lépe. Ale možná přijde ještě nějaká katastrofa a budu mluvit jinak. Pokud se někdo chce vydat, ať neváhá, např. na Velehrad, tam je to taky dobré.
Jak dlouho ses na tuto pouť chystal?
Že chci jít jsem měl rozmyšlené již déle. Dopředu jsem nakoupil nějaké léky a pak samotná příprava trvala asi tři dny. Některým se příliš nelíbilo, že vycházím poněkud nepřipraven, ale když jde člověk sám, tak se podle mě plánovat moc nemusí.
Zažil jsi nějakou veselou příhodu?
Tak např. uprostřed nějakého mostu dělníci spravovali chodník a ten nejtlustší a největší (asi to byl předák) mě zastavil a ptal se mě, jestli jsem kovboj. Odpověděl jsem mu, že jsem poutník a jdu do Říma. Zajímalo ho, odkud jsem a když jsem mu řekl, že z Česka, začal něco rychle drmolit a všichni ostatní z toho měli srandu. Pochopil jsem z toho, že možná někdy v Česku pracoval. Zavolali na mě: "Salut Papa Francesko!" (Pozdravuj papeže!)
Jednou mě zastavil nějaký chlapík a ptal se mě, odkud jdu a odkud jsem. Když jsem odpověděl, že jsem z Česka, začal na mě mluvit česky se zřetelným přízvukem a začal mě hned ukazovat kámošku, ať s nimi jdu na kafe.
Když jsem zase jindy byl na nějaké faře, přišel za mnou jiný chlapík a říká: "Česká republika, dobrý den, já pracovala v Ivančicích u Brna."
Máš v plánu vidět papeže?
Prý je audience ve středu, tak pokud se to podaří... Záleží na tom, který den dojdu.
Je Ti po někom smutno?
Když je mi po někom smutno, tak se za něho ten den modlím. Pak to jde.
Přišla už na Tebe nějaká krize?
Když jsem si omylem otočil mapu vzhůru nohama, začal jsem se vracet na sever a bloudil jsem 2 hodiny. Připadal jsem si úplně nemožný, že po 16ti dnech na cestě nejsem schopen číst mapu. K tomu ještě začalo lít a měl jsem prostoje. Byl jsem nakonec rád, že jsem se schoval v obchodě, protože kdybych byl dál na cestě, úplně bych promokl. Takže i má neschopnost byla k něčemu dobrá.
Co po cestě jíš?
Co mi dají nebo si koupím nějaké pečivo. Chleba mají takový mizerný. Toustový chleba je nejpodobnější našemu, na to nějaké mazání nebo paštiku. Taky čokoládu, ale ta už se mi začíná zajídat.
Konec rozhovoru
