Zde tu mám Přednášku o Pánu Ježíši a bude Promluv ještě více máte se na co těšit... :-)
Oba tituly dnešní přednášky jsem sebral odjinud. Druhý je z knihy našeho kardinála Tomáše Špidlíka a ten první je trochu předělaný z jednoho dokumentárního pořadu BBC. Nevím, zda si dobře vzpominám název daného dokumentu, ale měl by být: Kdo jsme lidé. Je to nějakých osm let, co proběhl v televizi a alespon pro mně byl velice zajimavý. Ukazoval tehdejší nejmodernější teorie o vzniku a vývoji lidské rasy homo sapiens. Dle daného dokumentu se na zemi vyskytlo více druhů lidí.
Pamatuji si, že uváděl tři základní: člověk vzpřímený (homo erektus), člověk neandertalský a člověk moudrý (homo sapiens sapiens). Bylo velice zajimavé sledovat teorie o jednotlivych lidských druzích. Udávali, že člověk vzpřímený žil v tlupách asi o sto lidech, dokázal vzájemně komunikovat, ne sice lidskou řečí, ale spíše skřeky, protože k tomu neměl uzpůsobeny hrtan, jako tomu je u malého dítěte., Když jsem chodil do školy, kladli člověka neandrtalského jako našeho předka, což teď věda vylučuje, bylo to prý slepé rameno člověka. Něco jako náš bratranec. O člověku neandrtalském říkali, že byl výborný lovec, měl sociální cítění, protože se našli kostry s uzdravenými zlomeninami, v tehdejší době,by ten člověk neměl sám šanci na přežití. Najednouse však objevil náš druh homo sapiens sapiens a měl velikou přednost oproti předcházejícím. Nejenžeměl schopnosti předcházejicích dvou lidských druhů, ale mnoho je převyšoval. Nazvali to, přesně si vzpomínám, souborem duševních vlastností, které předcházející typy člověka neměly.
Homo sapiens sapiens dokázal ovládat abstraktní myšlení, rozuměl symbolice a potažmo umění. Když jsem slyšel ono označení: soubor duševních vlastností, tak jsem si ihned vzpomněl na výpověď Písma které říká, že člověk je stvořen k Božímu obrazu. Je do nás vloženo něco, co jinde ve stvořeném světě nenajdeme. Omlouvám se za přímočarost, ale naše lidské tělo, nakolik je a může být krásné, přesto je podrobeno stejným zákonitostem, jako jsou těla ostatních živočichů. Pouze v duchové oblastí má člověk něco, čím překračuje celý stvořený svět. Dejme teď stranou diskuze o tzv. Darwinově vývojové teorii. Tím ať se zabívá věda. Bůh přece mohl člověka stvořit přímo z prachu země (výraz prach je symbolický význam a znamená pomíjivost) anebo přispůsobit nějaký zvířecí druh, jehož tělo použil pro to, aby v jedné chvíli, tedy ne vývojem, mu vdechl nesmrtelnou duši s mohutností rozumu a svobodné vůle, a tak z něho učinil člověka. Zaměřme se na naši podobnost s Bohem. Daná podobnost tedy není v oblasti tělesné, kde naopak máme toho mnoho společného s živočišnou říši, ale v oblasti duchovní. Člověk je schopen určitých postojů a jednání, jako je toho schopen Bůh. Pravidelně učím děti v náboženství, ale někdy spíše učím sám sebe. Zvláště u malých dětí je nutné říci to důležité bez zbytečných podrobostí, které by mysl dítěte jen zbytečne zatěžovali a říci to přitom jednoduchým způsobem.
Druháčci to mají krásně vyjádřené v jedné kapitole o stvoření, že se podobáme Bohu tím, že máme rádi druhé, že umíme pomáhat, dělit se. My se totiž mnohdy zastavíme v poznání našich duševních schopnosti: rozumu a svobodné vůle. Jenže zapomínáme, že tím stojíme pouze na půli cesty naší podobnosti s Bohem. Toto do nás vložil Bůh. Můžeme říci, že nám dal nástroje, kterých můžeme využít, ale také nemusíme, abychom se skutečně stali podobnými Bohu, nebo tuto možnost zničili. Víme, že není člověk jako člověk. Z některých vyzařuje velikost lidství a hloubka charakteru, a naopak o některých řekneme: To není člověk, ale.... Právě schopnosti, které jsme od Boha dostali, mohou nás k Bohu povznést, nebo naopak zničit to, co do nás Bůh vložil. Jednou když Matka Tereza ošetřovala zbídačeného člověka, tak se ho mimochodem zeptala: Věříš v Boha? On se na ní dlouze zadíval a zamyslel se. Po chvíli odpověděl: Teď už věřím. Poznal Boží obraz tě starostlivé péči své ošetřovatelky. Není potřeba dlouho hledat v písmu, abychom nenašli jednoznačná místa, která mluví o Božím obrazu, který mají Kristovi učedníci vnášet do našeho světa. Za všechny můžeme citovat: aby lidé viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích (Mt 5,16) Naše podobnost s Bohem je velikým darem důstojnosti, který jsme od Boha dostali, ale je to také závazek, který máme vůči okolnímu světu. Od Boha jsme dostali panství v tomto světě. Ovšem zrcadlí lidstvo nerozumnému světu, ve kterém žijeme, láskyplnou péči o našeho společného tvůrce?
Uvědomuji si, že každý člověk, který je přítomen v lidské rodině má něco z Boží velikosti, kterou jen on může přinést ostatním? A vím, že se to týká také mě? I já jsem originální, nejen v tom, že se takový člověk, jako jsem já, nikdy přede mnou nenarodil, ale také po mě nikdy nenarodí, ale také v tom, že jen já jsem schopen obohatit lidskou rodinu něčím z veliké Boží dobroty, kterou do mě Bůh vložil? Vzpomenete si na slova, která zazněla při poslední přednášce? Řeknu je trochu jinak: Lidský život je tak veliký, jak veliké je jeho vědomí Boží existence. Opravdové poznání Boha vede k opravdovému a krásnému lidskému zivotu. Takový člověk je tažen k tomu, aby se Boží vznešenost, které se dotýká, projevovala krásou jeho života, službou, důstojnými a vznešenými pohledy na život svůj i život druhých. Ať chceme nebo ne, fungují v nás mechanismy živočišné říše a jsme povoláni k pozdvižení svého bytí nad pouze živočišné. Záleží jen na nás, zda budeme stát o naplnění své existence stávat se Božím obrazem. Není to jednoduché a vyžaduje to celoživotní námahu. A jak říká apoštol Pavel: Kdo zasévá pro své sobectví, sklidí zánik, kdo však zasévá pro Ducha, sklidí život věčný. (Gal 6,8). Katolický katechizmu výstižným způsobem píše, co vyplývá z víry v jediného Boha (KKC 222-227).
Jsou to nádherné body, které stojí za trochu přemýšlení, abychom je hlouběji ve svém životě objevili:
-Poznávat velikost velebnost Boha
-Žít v neustálém vydávání díků
- poznávat jednotu a pravou důstojnost všech lidí
- správně užívat stvořených věcí
- důvěřovat Bohu za všech okolností.
Ať tě nic nezneklidňuje, ať ti nic nenahání strach. Všechno pomíjí, Bůh se nemění. Trpělivostí se dosáhne všeho. Kdo má Boha, tomu nic nechybí. Bůh sám stačí. (Modlitba sv. Terezie od Ježíše)
