Normální lidé v sobě mají přirozenou touhu po nějaké formě transcendence, po tajemnu, mystice a existenciálních narativech. Tato touha je zdravá a jejím účelem je navedení člověka do vztahu s Bohem, který jedině tyto touhy dokáže ukojit.
Ve světě, kde je vše podřízeno technické účelnosti, toto člověk nenachází. I v modernistickém křesťanství s jeho vyprázdněným obsahem, scvrklým prakticky na humanismus a ideály Francouzské revoluce, v poslední době doplněné o výzvy k pačamamovskému ekologismu, sebevražedné imigraci a inklusi zejména sodomie a cizoložství, by jakékoliv skutečné hodnoty citlivý a kultivovaný člověk hledal jen stěží.
Není proto divu, že kde je poptávka, tam se brzy objeví i nabídka. Proto dnes vidíme příklon lidí k nejrůznějším esoterickým směrům a sektám, přičemž čím absurdnější je jejich obsah, tím lépe fungují.
Samozřejmě je tu i tradiční Katolická Církev s dvoutisíciletou Tradicí, přímo spojená s apoštoly a Kristem Pánem, která je však ze strany římskoprotestantské sekty natolik pronásledována a očerňována, že kdo není bytostně zakotven v ničem jiném, než právě v Kristu Pánu a podepírán objetím Jeho milostné Matičky, ten nátlaku vyvíjenému odpadlou nominálně katolickou hierarchií těžko odolá.
A upřímně: je otázkou, zda je horší jeden den v roce blbnout s dýněmi a kostlivci, než celý rok žehnat homogejským párům, plazit se před islámem, plivat na věrné katolíky a rozdávat NSO cizoložníkům k jejich zatracení.