Příloha 2
O umělém oplodnění

Určitě se při řešení otázky neplodnosti setkáte s možností umělého oplodnění neboli metodou asistované reprodukce. Existují tyto možnosti:

1. inseminace - oplodnění vaječné buňky
a) manželovou spermií
b) cizí (darovanou) spermií vpravením semene do pohlavních orgánů ženy ve vhodnou dobu.

2. umělé oplodnění vajíčka spermií ve zkumavce (in vitro) a vložení embrya do matčiny dělohy. Rozlišujeme:
a) homologické - spermie i vaječná buňka od manželů
b) heterologické - spermie, vaječná buňka či obojí od anonymních dárců
První dítě oplodněné touto metodou (Louise Brown) se narodilo v roce 1978 ve Velké Británii, od té doby bylo tímto způsobem počato a narodilo se asi 400 000 dětí.

3. propůjčení dělohy k donošení dítěte - oplodněná vaječná buňka je vložena do dělohy jiné ženy, která dítě donosí k porodu - u nás je tato metoda nedovolená.

Všechny tyto metody s sebou nesou mnoho etických problémů (narušení jedinečné jednoty manželů, právo dítěte znát své biologické rodiče, práva nadbytečných, nepoužitých embryí atd.).
Katolická církev odmítá všechny tyto způsoby umělého oplodnění. Uvádím citace tří článků z Katechismu katolické církve týkajících se této problematiky:

2376 Techniky, které štěpí spojení rodičů zásahem nějaké osoby cizí manželskému páru (darování spermatu nebo vaječné buňky, propůjčení dělohy), jsou těžce amorální. Takové techniky (inseminace a umělá oplodnění od jiného dárce) porušují právo dítěte narodit se z otce a matky, které zná a kteří jsou spojeni manželstvím. Zrazují "výlučné právo manželů stát se otcem a matkou jeden prostřednictvím druhého".

2377 Tyto techniky (inseminace a umělé oplodnění homologické), prováděné uvnitř manželského páru, snad nepůsobí takové škody, ale zůstávají mravně nepřijatelné. Oddělují pohlavní úkon od úkonu plození. Akt, kterým se počíná existence dětí, už není úkonem, kterým se dávají dvě osoby jedna druhé, nýbrž úkon, "který svěřuje život a totožnost embrya moci lékařů a biologů a zavádí vládu techniky nad původem a určením lidské osoby. Takový vztah nadvlády sám o sobě odporuje důstojnosti a rovnosti, jaká musí být společná rodičům i dětem". ...

2378 Dítě není něco, co se rodičům dluží, ale je to dar. Největším darem manželství je lidská osoba. Dítě nemůže být považováno za předmět vlastnictví; za něco, k čemu by vedlo uznání domnělého "práva na dítě". V této oblasti má pouze dítě opravdová práva: "právo být plodem zvláštního úkonu manželské lásky svých rodičů a také právo být respektováno jako osoba od chvíle svého početí".

[ 1. Nedokončená pohádka o Otesánkovi, 2. Konec snu, 3. Vyrovnávání se | 4. O bolesti, 5. Trestá nás Bůh? | 6. O Boží věrnosti, 7. Čekání na zázrak | 8. Reakce okolí na bezdětnost, 9. Otevření a sdílení se s blízkými | 10. Lidé podobně postižení, 11. Co dál? | 12. Touha po vlastním dítěti, 13. Proč nepotřebujeme Otesánka, 14. Doslov | Příloha 1 - Praktické informace | Příloha 2 - O umělém oplodnění ]