Jak jinak umírá ten, kdo žil život s Bohem, na rozdíl od toho, kdo žil pro svět...
Celý článek v 43. čísle najdete ZDE
Velký španělský spisovatel, Lope de Vega (1562–1635), ležel na smrtelné posteli. Jeho život se mu promítal
jako film: měl mnoho úspěchů a byl po
celý život zahrnován poctami. Lidé byli
nadšeni z jeho více než tisíce divadelních
her. Žil jenom pro úspěch – neměl by být
na konci tak úspěšného života spokojen?
Když se blížila jeho poslední hodina,
viděl věci náhle jinak. Ale lékař, který
o něho pečoval, mu říkal s obdivem: „Vy
můžete šťastně zemřít. Svět na vás nezapomene. Vstoupíte do dějin jako velikán.“
„Pane doktore,“ říkal umírající, „teď
to vidím tak: Před Bohem je velký jenom
ten, kdo má dobré srdce. Jak rád bych teď
oželel všechny pochvaly svého celého života, kdybych za to mohl udělat jenom
jeden jediný dobrý čin navíc.“
Jedna ruská legenda vypráví: „Hleď,
Pane, dodržoval jsem tvůj zákon, nevykonal jsem žádné bezpráví, nic zlého nebo zločinného. Pane, moje ruce jsou čisté.“ Bůh odpovídá: „Bezpochyby, ale jsou
prázdné.“
Známému italskému novináři Renzo
Allegrimu se jednou podařilo uskutečnit
obsáhlé interview se svatou Matkou Terezou z Kalkaty. Na konci tohoto interview
se jí ptal: „Matko Terezo, máte strach ze
smrti?“ Matka Tereza na něho pohlédla
několika přemýšlivými pohledy a potom
se ptala: „Kde bydlíte?“ – „V Miláně.“ –
„A kdy se vracíte zpátky domů?“ – „Doufám, že budu moci odcestovat ještě tuto
noc a že stihnu ještě poslední letadlo. Tak
bych mohl být už zítra ráno doma.“ – „Vidím, že jste velmi šťastný, že se ještě dnes
budete moci vrátit domů a uvidět svoji
rodinu.“ – „Ano, jsem už týden pryč.“ –
„Je jasné, že se těšíte. Uvidíte svoji ženu
a své děti, lidi, které máte rád.“
Matka Tereza počkala několik okamžiků a pak pokračovala: „Vidíte, já bych se
mohla těšit stejně jako vy, kdybych mohla říci, že ještě dnes zemřu. Pak bych přišla také domů. Ještě dnes bych uviděla
Ježíše. Byla bych ještě dnes v ráji s mnoha lidmi, které mám ráda. Tisíce lidí zemřelo v mém náručí a ti všichni čekají na
mě. Jaká radost a jaký svátek bude toto
setkání! Jak bych měla mít strach z umírání? Očekávám s radostí den své smrti,
protože konečně přijdu domů.“
Novinář k interview připojil, že neslyšel ještě nikdy mluvit Matku Terezu s takovým nadšením. Její oči přímo zářily
radostí a nadšením. Obyčejně nedávala
ráda interview, a když ano, pak odpovídala jenom velice krátce. Ale na tuto otázku přednesla skoro celé kázání.
Toto svědectví Matky Terezy nám
má dodat útěchu a naději. Říká nám:
Zmrtvýchvstání je naše víra, shledání je
naší nadějí.
