Rok se s rokem sešel a i závěr roku 2024 a přivítání nového roku 2025 jsme prožili na faře v Jeníkově.
Sešli jsme se 31.12. už ráno a vyrazili na výlet na naučnou stezku poblíž Litvínova. I když nebyl sníh, příroda se i přesto oděla do bíla. Žasli jsme nad tou nádherou.
Nicméně ne všichni ze skupiny byli zdatní turisté, tak jsme cestu zkrátili a těšili se do tepla. Po příchodu na faru jsme se zahřáli a vyrazili na děkovnou mši svatou do Teplic. No a po ní už začal zábavný program na faře. Účastníci z řad místních, mládeže i dospělých z Moravy i Čech se rozdělili do tří skupin. Každá skupina soutěžila ve vědomostních otázkách o body, za které si na závěr kupovala suroviny na soutěž o nejoriginálnější chlebíček. Někteří si pochvalovali, že se dozvěděli pár informací ke Svatému roku. Nakoupené suroviny mohli soutěžící i navzájem směňovat, u čehož si užili dost legrace.
Každá skupina pojala své chlebíčky úplně jinak. Jedna při prezentaci hovořila o historii Německa a jeho zeměpisných údajích, druhá motivovala svůj výtvor na téma Svatého roku 2025 a kdo si dal chlebíček třetí skupiny, bylo mu hned veseleji.
Před půlnocí jsme se vydali do kostela k modlitbě. A pět minut před koncem roku 2025 čekalo účastníky i místní půlnoční překvapení. Rozezvonily se zvony! Ti, kdo šli do kostela, mohli vidět zvony přímo v akci, obyvatelé Jeníkova a okolí zase nebyli ochuzeni o sluchový vjem. :) A u toho jsme pozorovali ohňostroje v širokém okolí!
Nastal další den a to jsme se vypravili do kláštera Panny Marie v Oseku, kde jsme oslavili její den. Po svátečním obědě, na který přišli i hosté, jsme v doprovodu několika hudebních nástrojů zpívali koledy, které jednu z nás natolik oslovily, že ji napadlo udělat v jedné obci zabrušanské farnosti tříkrálový průvod. Ten jsme si opravdu užili! Patnáct mudrců z východu procházelo Zabrušanami, hrálo a zpívalo. Radostná atmosféra odpolednem zářila!
Další dny jsme s nadšením pokračovali v programu na faře i v tříkrálové sbírce, osvědčil se nám hudební doprovod, který vylákal z tepla domu nejednoho člověka, který by si jinak vznešenou návštěvu nechal ujít.
Postupně jsme se rozjížděli do svých domovů, každý však vnímal, že tento čas v Jeníkově byl výjimečně požehnaný a plný Božího i vzájemného obdarování.
