Zajímavé...

Rafał Soroczyński: Jaký je Bůh?

náboženství Vranov V roce 2012 jsem osobně navštívil Státní muzeum Ermitáž v Petrohradě, abych osobně viděl „Návrat marnotratného syna“ – poslední Rembrandtův obraz namalovaný na sklonku jeho života.



Bůh, kterého nám Ježíš zjevil, když byl člověkem, je Otec, jehož nekonečné milosrdenství přijímá kajícího hříšníka a osvobozuje ho. Lukášův příběh (Lk 15,11-32) vypráví o tomto setkání: běžně se nazývá „podobenstvím o marnotratném synu“, ale ve skutečnosti by se mělo nazývat „podobenstvím o milosrdném Otci“.

Hlavní postavou zde není syn – už jen proto, že jsou dva synové – ale Otec, ke kterému se oba synové vracejí, každý po svém. V příběhu jsou tedy tři postavy: především postava Otce – ústřední postava, a vedle nich synové: mladší – marnotratník a starší.

V rysech charakterizujících syny někdo ne bezdůvodně našel metaforu lidu nové smlouvy a metaforu našich „starších bratrů“, lidu první smlouvy – Izraele. Dva národy jsou společně objímány paží živého Božího milosrdenství...

Je to Bůh, který nechce, aby ho člověk učil, jak být Bohem, není Bohem lhostejným. Objevení jeho tváře je důležité nejen pro znovuobjevení nejhlubších kořenů našeho života a kulturní identity, která spočívá v koexistenci židovsko-křesťanské tradice s řecko-latinskou kulturou, ale je nezbytné i v dobách, jako je ta naše, kde je náboženství některými redukován na postoj fundamentalismu a násilí. Dnes, více než kdy předtím, je nutné pochopit, že Bůh, který je milosrdenstvím, nikdy neospravedlní žádnou formu lidského násilí vůči druhému člověku. V tomto podobenství je patrných nejméně šest charakteristik Ježíšova Boha.

Bůh plný pokory

První je pokora. Hlavní postava příběhu vystupuje především jako pokorný Otec. Tváří v tvář rozhodnutí svého syna žít svůj život nezávisle na něm, a dokonce i proti němu se nebrání. Mohl tak učinit v souladu s učením Tóry, která umožňuje Otci nařídit i kamenování vzpurného syna: „Pokud někdo, jak čteme v Knize Deuteronomium, má syna neposlušného a vzpurného, který neposlouchá napomenutí otce ani matky a ani po napomenutích je neuposlechne, otec a matka ho chytí a odvedou k bráně, ke starším města a řeknou starším: „Hle, náš syn je neposlušný a tvrdohlavý, neposlouchá naše napomenutí, oddává se smilstvu a opilství.“ Potom ho muži města budou kamenovat, dokud nezemře. Odstraníte ze svého středu zlo a celý Izrael se bude bát, až to uslyší“ (21,18-21).

Otec v podobenství to nedělá, ale nechává syna jít. Přijímá jeho rozhodnutí a ví, jak na něj čekat, a jeho touha po návratu syna je plná nekonečné pokory. Pokora je tedy první charakteristikou Boha, kterou Ježíš hlásá: ve skutečnosti jediný, kdo může být skutečně pokorný, jediný, kdo se může snížit na „humus“, je Bůh. Pouze On se může zmenšit a nechat prostor pro jinou bytost, protože On sám, nikdo jiný, vyplňuje každý prostor. Pokora Boha spočívá v tom, že Ho zmenšujeme, abychom mohli existovat. Pro ilustraci tohoto Božího „přizpůsobení“ použil hebrejský mysticismus výraz, který znamená Boží „regresi“, aby ustoupil svému stvoření. Síla tohoto obrazu vyjadřuje hluboký význam: Bůh dává prostor důstojnosti stvoření. Jako by se Bůh omezoval, abychom mohli existovat ve svobodě. Bůh, který může cokoliv, nás nechce spasit proti naší vůli. Všemohoucí souhlasí s tím, že omezí svou všemohoucnost, zdrží ji tajemství osoby, kterou stvořil. Tedy „ctností ukrytou v hlubinách božství je pokora“, protože pouze Bůh původně vytváří prostor pro druhého v plné úctě k tvůrčí lásce. František v Adoraci Nejvyššího Boha neváhá oslovit Nesmrtelného: „Ty jsi pokora!“

Boží naděje

Pokorný Bůh, který se omezuje, aby jeho stvoření mohlo existovat ve svobodě, je také Otec, který stojí u okna a čeká na návrat svého syna. O tom mluví verš 20 z podobenství: "Když byl ještě v dáli, uviděl ho Otec a bylo mu líto. Přiběhl, padl mu na šíji a políbil ho." Jak usuzujeme z původního řeckého textu, Otec již dlouho hledí na obzor a čeká na jeho návrat. Tento postoj, který podobenství tak nenápadně prezentuje, by se dal nazvat Boží nadějí – to je druhá charakteristika. Jiným slovem pro pokoru je ve skutečnosti naděje: je-li Boží pokora, jak jsme řekli, „ustupováním“ pro existenci druhého, pak naděje oslovuje druhého v touze, aby existoval, a to se děje ve svobodné a bezdůvodné odpovědi lásky. Křesťanský Bůh je Bohem naděje nejen v tom smyslu, že je Bohem zaslíbení, a tedy základem a zárukou lidské naděje, ale také proto, že je Bohem, který umí čekat, naplněn touhou a hodovat, radujíc se z návratu stvoření. Co nám umožňuje mluvit o Boží naději a pokoře, je skutečnost, že dojatý Otec běží vstříc svému synovi, který se vrací.

Mateřská láska Boha

Slova použitá zde v původním textu evokují hebrejský výraz, který doslovně znamená „srdce matky“, což naznačuje, že Bůh miluje hlubokou láskou matky ne proto, kým je stvoření, ale jednoduše proto, že existuje (srov. mimořádná svědectví prorok Izajáš 49:14-16 nebo Žalm 131). Třetí vlastností Otce v podobenství je tedy mateřská láska, kvůli níž plně respektoval svobodu svého syna a nadále ho miloval i přes odmítnutí. Bůh miluje tak, jak může milovat jen matka, nezištná láska plná něhy, věrnější než jakýkoli lidský cit. Jak sv. Bernard: "Bůh nás nemiluje proto, že jsme dobří nebo krásní, ale dělá nás dobrými a krásnými, protože nás miluje."

Odvaha Boží lásky

Otec běží vstříc synovi. V semitské kultuře bylo takové gesto něčím nevhodným, protože Otec by se měl vždy chovat důstojně, majestátně. Byl to syn, kdo se musel sklonit a pokořit před Otcem. Opačná situace byla něco nepochopitelného: to, že otec udělal krok k synovi, a ještě víc mu, jako v tomto případě, vyběhl naproti a vrhl se mu na krk, bylo neobvyklé gesto. Podobenství nám ukazuje Otce, který se nebojí ztratit svou důstojnost. Otcova autorita, jak vidíme, není založena na udržování vzdálenosti, ale na lásce, kterou Otec otevřeně vyjadřuje. Čtvrtou charakteristikou je tedy odvaha Boží lásky: je to odvaha prolomit zdánlivý stav bezpečí, žít z jediného autentického zdroje bezpečí, kterým je láska silnější než neláska, a vydat se vstříc jiné, vzdáváme se atmosféry dálky a chladu, kterou se obklopujeme, protože neumíme milovat. Velmi často za autoritářským přístupem k některým způsobům chování, zvláště v případě těch, kteří mají zodpovědnost, je neschopnost milovat.

Boží radost

Pátá charakteristika Ježíšova Boha je vidět v tom, jak se Otec v podobenství chová, když přichází syn: je šťastný. Šťastný jako dítě se raduje, líbá ho, objímá, přikazuje svým služebníkům, aby mu přinesli nejlepší roucho, navlékli mu prsten na prst a sandály na nohy a zabili vykrmené tele, které v zemědělské a pastevecké kultuře ve kterém je tento příběh napsán, je symbolem rodinného bohatství. Otec tedy podává důkaz největší radosti, vše, co dělá, je toho důkazem: nový hábit, sandály, prsten, vykrmené tele - to jsou známky výjimečné radosti. Je to radost, která propuká v nebi, když i jeden hříšník činí pokání, větší než ta, která vládne devadesáti devíti spravedlivým, kteří pokání nepotřebují. Je to radost Boží. Bůh, který se umí radovat, trpěl jako první. Jestliže Bůh zná novou radost, ví také, jaké je tajemství utrpení, které mu předchází a jehož zdroj je v soucitu, v Otcově lásce.

Boží utrpení

V tajemství kříže, v hodině bolestné osamělosti a hanebné vášně, dosahuje Boží utrpení svého vrcholu: křesťan věří v Boha, který trpí, protože věří v Boha, který miluje. Protože Otec trpěl, nemůže se radovat z návratu svého syna.

To nám umožňuje definovat poslední charakteristiku Ježíšova Boha, již popsanou v tom, co jsme dosud řekli: je to tajemství jeho utrpení. Otec v podobenství neztělesňuje Boha necitlivého, chladného pozorovatele, lhostejného k utrpení světa, ale Boha schopného trpět pro lásku ke stvoření. V příběhu je jeden velmi důležitý výrok: ve verši 24 a zopakovaný ve verši 32, ve kterém je příčina Boží radosti a bolesti vyjádřena takto: „Tento můj syn byl mrtev a znovu žije, byl ztracen a je zase nalezen." Dvě otázky stojí za zvážení. První příčinou Otcovy bolesti je, že Syn „byl mrtev“, že se zničil.

Druhý důvod - "zmizel" - souvisí s tím, že se od něj syn odstěhoval. Zde máme nesmírně důležitou skutečnost: Bůh trpí nejprve, protože trpí jeho stvoření a dále sekundárně, protože toto utrpení je způsobeno jejich oddělením od Něho. Jako u každé pravé lásky není na prvním místě náš zármutek, ale bolest toho druhého, jeho pád. Taková je láska Boží, schopná snášet utrpení lásky. Kdyby Bůh nemohl milovat, nemohl by ani trpět.

Tajemství Božího utrpení je tajemstvím jeho nekonečné schopnosti milovat, bez níž bychom byli pouhými loutkami před neproniknutelným tajemstvím. Jacques Maritain – „konvertovaný“ k tajemství Božího utrpení po přečtení deníku své manželky Raissy, která o tom psal nesmírně dojemným způsobem – neváhá říci, že téma Božího utrpení nám umožňuje pochopit, jak někdy slovo Boží bylo podřízeno slovu Aristotelovu a ne naopak.

Bůh „nehybného motoru“ nemůže trpět, na rozdíl od biblického Boha, který trpí, protože miluje, je zapojen do života člověka a souhlasí s tím, že bude chudý z lásky ke svému stvoření. Je to Bůh, kterému není lhostejná bolest člověka, není zajatcem Božího egoismu, ale dokáže mít „soucit“ se svým stvořením. Jak píše Jan Pavel II. v Encyklice (č. 39 a 41), existuje také tajemství utrpení v Bohu Nejsvětější Trojice, což je jiný název pro Boží lásku k lidem. Všechny vlastnosti Otce, které podobenství zviditelňuje, nám ukazují tajemství oné bolesti lásky skryté v hloubi srdce Otce, Boha Ježíše.

Text a foto

Rafał Soroczyński


Rembrandt - Návrat marnotratného syna


náboženství Vranov


náboženství Vranov



Sdílet

Související články:
Tvář (17.03.2024)
Různopisy naděje - O naději (Marthin Richard Bessenyi) (24.02.2024)
Různopisy naděje - Bůh odepsaných (24.01.2024)
SLAVNOST NEJSVĚTĚJŠÍHO SRDCE JEŽÍŠOVA (16.06.2023)
Rafał Soroczyński: Význam Fatimy (12.05.2023)
Rafał Soroczyński: Jsi přesvědčen, že Bůh je tvůj Otec a miluje tě? (24.04.2023)
Rafał Soroczyński: Nádherné matky (25.03.2023)
Rafał Soroczyński: Dva plus jedna (19.03.2023)
Rafał Soroczyński: Faustynka. Jak svatá patronka navštívila doma naši dceru (27.02.2023)
Rafał Soroczyński: Hodiny hlasitě tikají - tak si třeba můžete představit nečistotu... (26.02.2023)
Rafał Soroczyński: I vy chcete odejít? (25.02.2023)
Rafał Soroczyński: Nezbytná součást poctivého života (24.02.2023)
Poselství papeže Františka k postní době 2023 (23.02.2023)
Rafał Soroczyński: Lidská touha po spravedlnosti (23.02.2023)
Rafał Soroczyński: Nejznámější betlémy pocházejí z Neapole (22.02.2023)
Rafał Soroczyński: Církev v ruinách? (21.02.2023)
Zaujalo mě - Jeptiška mezi prostitutkami (20.02.2023)
Lékař chudých (20.02.2023)
Rafal Soroczyński: Jsem přesvědčena, že Bůh považuje hudbu za způsob, jak s Ním mluvit (20.02.2023)
Rafał Soroczyński: Svědectví obrácení (19.02.2023)
Rafał Soroczyński: Dar proroctví (18.02.2023)
Rafal Soroczyński: Magdaléna - Svědectví mého obrácení (17.02.2023)
Rafał Soroczyński: Svědectví obráceného narkomana (16.02.2023)
Rafał Soroczyński: Nico Battaglia – Věřím, že v životě věřícího jsou nejdůležitější tři věci: Bůh, rodina a církev (14.02.2023)
Rafał Soroczyński: Verše o Marii (13.02.2023)
Rafal Soroczyński: Zastav se (12.02.2023)
Rafał Soroczyński: Jste nevěřící nebo praktikující? Je čas se rozhodnout! (10.02.2023)
Rafał Soroczyński: Pozoruhodná sestra, která dala ztraceným mladým lidem domov (09.02.2023)
Rafał Soroczyński: Obrácený homosexuál s apelem na LGBT komunitu: slogan „takový jsi se už narodil“ to je lež (08.02.2023)
Rafal Soroczyński: Tobías Buteler, katolický hudebník z USA (07.02.2023)
Rafal Soroczyński: Odpuštění (06.02.2023)
Rafal Soroczyński: Sylwia vypráví o Betlémě (04.02.2023)
Rafal Soroczyński: SRDCE JESLÍ (03.02.2023)
Rafał Soroczyński: „Jako bratr mezi bratry“: rozhovor s Fr. Angelem De Padova, vězeňským kaplanem (02.02.2023)
Rafał Soroczyński: „Jeden jistý způsob“ otce Amortha, jak nás vysvobodit z vlivu ďábla (01.02.2023)
Zlatý míč (23.01.2023)
Rafał Soroczyński: Sestra Ida přežila dvě smrtelné nemoci. Dnes říká: "Díky Bohu za všechno" (16.01.2023)
Vánoční přání (25.12.2022)
Jen radost (10.12.2022)
Adventní zamyšlení (01.12.2022)
Nabízím zajímavý impuls do života s Bohem (08.07.2022)
Připravenost na věčnost (28.12.2021)
Řekli svatí a to platí! v obrázcích III. (06.12.2021)
Řekli svatí a to platí! v obrázcích II. (03.11.2021)
Řekli svatí a to platí! v obrázcích I. (21.10.2021)
Bůh ještě nad lidstvem nezlomil hůl.... (25.07.2021)
Jak je to s tím darováním lidských vajíček? (19.12.2020)
Kázání ostravsko-opavského otce biskupa při česko-polské mši svaté v Třinci (30.09.2020)
Podobenství o... (16.04.2020)
Katarína Mikulová: Peripetie ženské duše v moderním světě (13.12.2019)
To, na čem nesmírně záleží (03.09.2019)
Vánoce v Anti-křesťanském čase (28.12.2016)
Samozřejmost nebo dar? (22.01.2016)
Duchem modlitby (19.01.2016)
Modlitba č.2 (19.01.2016)
Neumím to, ale snažím se (18.01.2016)
Láska nebeská a pozemská (18.01.2016)
Bosý chlapec (29.11.2015)
Plnomocné odpustky - rozhovor s P. Markem Dundou (05.11.2015)
Myšlenka "3D" na téma dobro (08.09.2015)
Pohled očí a pohled srdce (22.06.2015)
Církev ve světle irského referenda. Je třeba se probudit do reality (05.06.2015)
Komentář Antona Seleckého: Otázka věčnosti (04.05.2015)
Pochopili jsme? (03.05.2015)
Největší umění: stárnout s radostným srdcem (10.04.2015)
Boží hod velikonoční- Poznám Tě, Pane? (05.04.2015)
Bílá sobota (04.04.2015)
Pátek Svatého týdne- Dokonalé utrpení (03.04.2015)
Čtvrtek Svatého týdne - Dar eucharistie (02.04.2015)
Středa Svatého týdne (01.04.2015)
Úterý Svatého týdne - Pane, kdo je to? (31.03.2015)
Pondělí Svatého týdne - Týden utrpení (31.03.2015)
Video: Projev prof. Petra Piťhy: Našimi nepřáteli jsme my sami (11.03.2015)
Půst, který povzbuzuje (05.03.2015)
Cesta ke svobodě (02.03.2015)
O cibulce a stařence (01.03.2015)
Proč jsem blázen a chci zůstat věrnou i po rozvodu? (17.02.2015)
Počítá se jen láska (12.02.2015)
Udělej ze své práce úkon modlitby (10.02.2015)
Výzva otcům FATYMu (13.12.2014)
Poděkování panu Rostislavu Václavu Vlčkovi (25.11.2014)
Kázání k 16. neděli v mezidobí (30.07.2014)
Kardinál Burke o víře, právu na život a rodině (11.06.2014)
První list Korintským, 13. kapitola- pro dnešek (09.06.2014)
Ján Vojtaššák - kdo to byl? I dnes nám má co říci... (02.06.2014)
Proč předáváme víru dalším lidem? (19.05.2014)
"Jdu bez doprovodu a neozbrojen... ale jsem silnější!" (12.05.2014)
Petr Ludwig - Kniha: KONEC PROKRASTINACE (05.04.2014)
Báseň (09.03.2014)
Věříš??? (14.02.2014)
Kázání k 5. neděli v mezidobí na TV-MIS (10.02.2014)
Křížová cesta (09.02.2014)
NAPROHELP v Brně (04.02.2014)
Průběh lidových misií za první republiky ve farnostech o. Pavla Buchty (04.02.2014)
Důsledky apostase (04.02.2014)
O pozvání (30.01.2014)
Smiř se sám se sebou! (28.01.2014)
Neexistuješ náhodou (27.01.2014)
Bůh není snílek, ale realista (27.01.2014)
Trestá Bůh? Aneb následek hříchu... (26.01.2014)
1. K čemu jsme na světě? (23.12.2013)
Paradox Vánoc (16.12.2013)
Prorok, který miloval Církev (07.12.2013)
Žehnejte (05.12.2013)
| Autor: Irena Ihmová | Vydáno dne 15. 02. 2023 | 514 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Nové filmy, videa a audia (mp3) pro vás:
Hledání na našem webu:
Doporučujeme:
Anketa:
Volná šiřitelnost:
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.

Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
Používáme
phpRS - redakční systém zdarma.

Kontakt | O nás | Webmaster | Administrace