Přinášíme promluvu P. Jiřího Skoblika na téma Základní kategorie člověka pocházejí z pohlaví
(závěr knihy Přísloví).
Věnujme v dnešní bohoslužbě slova pozornost prvnímu čtení, které začíná otázkou matky, uvažující o šťastném životě svého syna: řádnou ženu, kdo ji najde? Všichni jistě souhlasíme v tom, že musí být připojena ještě jedna otázka: řádný muž, kdo ho najde? Tentokrát by zauvažovala matka o budoucnosti své dcery. Proč doporučuji věnovat se právě těmto slovům, když máme k dispozici proslulé podobenství o líném služebníku? Protože nám úryvek z knihy Přísloví připomíná témata, která hýbou celou společností. Považte 1) dvouletou synodu 253 účastníků o rodině, svolanou v letech 2014 a 2015 papežem do Říma a 2) časté setkávání se s problematikou gender.
Čemu se věnovala biskupská synoda?
Ústředním bodem jednání byla krize rodiny, která se projevuje na všech úrovních. Jedná se o celkové neuznání hodnot, na nichž stojí křesťanské poselství. Biskupská synoda chce tedy na jedné straně nalézt způsoby, jimiž lze přibližovat krásu a platnost rodiny, a to vhodným jazykem pro současnou společnost.
Na druhé straně chtějí biskupové hovořit o tom, jak může církev doprovázet lidi v obtížných situacích, Bylo by chybou redukovat obsah jednání synody např. na otázku přijímání pro rozvedené a znovu sezdané, i když také tato otázka byla na pořadu dne. Problematika rodiny v současné společnosti, je totiž mnohem širší – týká se např. předávání víry v rodině, různých rodinných situací (např. o soužití rozvedených a znovu sezdaných, o existenční otázky svobodné matky, o práci v rodině, o zdraví rodinných členů, o tzv. generační problém, o rozvoji rodinného práva, oúloze rodičů při výchově dětí k víře nebo o těžkostech v komunikaci mezi manželi), Odlišnost obou pohlaví, vepsaná do člověka již při stvoření, neznamená jejich protiklad či poddanost jednoho druhému, nýbrž možnost sdílet se a plodit nový život (žena je Hospodinem vyhlédnuta nejprve jako pomoc /nikoliv služka/ a pak i jako matka). Překlad výrazu žena je v moderních jazycích svízelný, protože muž je hebrejsky IŠ, žena IŠA. Setkáváme se proto s novotvary mužena apod.
Jak rozumět výrazu gender?
Je to anglický výraz pro pohlaví či rod, odvozený od latinského genus (rod); genere natus = zrozený v pohlaví…. V současném úzu je pojmem, užívaným pro označení osobní identity a společenské role jedince ve vztahu k mužství a ženství. V západní společnosti označuje prožitek člověka, cítit se mužem či ženou (srov. „mužatka“; pracovně nasazené ženy za války, vžívající se do mužských rolí ).
Moderní doba podle papeže Františka vnesla mnohé „pochybnosti“ a „skepticismus“ týkající se rozdílnosti mužů a žen. „Ptám se například, zda tzv. genderová teorie není také výrazem frustrace a rezignace, která hodlá smazat sexuální rozdílnost, neboť se s ní již nedokáže vyrovnat. Odstranění rozdílnosti je totiž problém, nikoliv řešení,“ řekl papež. Nazval teorii genderu „chybou lidské mysli, která vytváří tolik zmatků“ a útočí na rodinu, což jistě nebude náhodou (před lety jsem slyšel na jedné sociologické přednášce, že počítáme 49 pohlaví; jednalo se samozřejmě o různé kombinace mužství a ženství).
Pokud se mají žena a muž vzájemně obohacovat, je nutné dát více prostoru ženám. Podle římského biskupa se však nemá ženám jen naslouchat, nýbrž dát jejich hlasu reálnou váhu ve společnosti i v církvi. „Ještě jsme nepochopili do hloubky, co nám může přinést ženský génius a co může žena dát společnosti i nám. Dovede se totiž na věci dívat jinýma očima, jež doplňují mužské myšlení. Je to cesta, kterou je třeba se ubírat tvořivěji a odvážněji,“ uvedl papež. Podle biblického vyprávění o stvoření světa a prvotním hříchu se totiž společenství člověka s Bohem odráží ve společenství muže a ženy. Hřích a následná ztráta důvěry v Boha působí také konflikt a rozdělení mezi prvními lidmi (teologicky velmi zajímavé).
„Odtud plyne obrovská odpovědnost církve při novém objevování krásy stvořitelského plánu, který vpisuje Boží obraz také do smlouvy mezi mužem a ženou, pokračuje papež. Pokud ji muž a žena společně hledají mezi sebou a Bohem, nepochybně ji naleznou,“ uzavřel svou promluvu papež. To je řečeno křesťansky.
Pokusme se o oslovení ateistických manželů. Pokud muž a žena nalézají společně pevnost svého vztahu mezi sebou a něčím, co je přesahuje, úspěch takového manželství spočívá v uznání nějakého vrcholového bodu „nad oběma manžely“. Protože jsou ateisté nebo agnostici, nahrazuje jim Boha pro ně srovnatelná veličina.
