Začal podzimní čas a s ním i moje povídání o adoptivní farnosti Jeníkov v jednotlivých farnostech naší země. Ráda bych se s vámi podělila o dvě poslední setkání.
To první začalo v sobotu v předvečer misijní neděle ve farnosti Lidečko na Valašsku. Spolu s Luckou jsme se tam vypravily po rozdávání koláčků ve farnosti Žebětín, kde od neděle začínaly lidové misie.
Už cesta sama byla velmi pěkná, neboť příroda ukázala všechny své barvy v plné kráse a já jsem opět jen s údivem hleděla, co všechno Bůh dokázal a jak nás má rád. Znovu jsem si uvědomila, jaký dar to je, když má člověk zdravé oči. Toto všechno však byl jen slabý odlesk toho, co následovalo potom.
V Lidečku jsme byly velmi mile přijati jak panem farářem, tak i Monikou, která vede místní schólu. V kostele, kde měl probíhat celý program, jsme si pravili vše potřebné a pak to v 18:00hodin začalo. V kostele se sešli jak dospělí, tak i děti. Moje povídání bylo doprovázeno prezentací a ačkoliv mělo trvat jen 30 minut, tak se to nedalo nějak stihnout. Po mém povídání pak začal program s názvem „Misijní most“, kdy se v předvečer misijní neděle děti předmodlovaly růženec a vždy si mohly také zapálit jednu čajovou svíčku, ze které byl na zemi před obětním stolem vytvořen růženec. Každý desátek byl obětován za jeden kontinent, ke kterému vždy ještě bylo řečeno několik velmi zajímavých slov, které nás měli uvést do těžké situace, toho kterého kontinentu. Na začátku každého desátku byla ještě písnička. Po modlitbě růžence si děti zapálily svíčky a šly světelným průvodem na místní hřbitov.
Pro mě osobně byl toto nepopsatelně krásný večer, který jsme zde mohly prožít. Naše návštěva této farnosti pak pokračovala velmi přátelským setkáním na faře, kde jsme se zase něco mi dozvěděli o farnosti Lidečko a o tom, jak tato farnost žije. Bohu díky, za toto krásné místo.
Ještě pozdě večer jsme přejely o 40km dál, do farnosti Velké Karlovice. Tam na nás čekal otec Rastislav, velký misionář, který, jak jsme se dozvěděli, působil 9 roků na misiích v Papuy Nové Guiney.
Byly jsme ubytováni ve velmi pěkném pokoji, v pastoračním domě, který je hned vedle kostela. Ráno jsme šly po snídani do kostela na adoraci, kterou tam místní mají každou neděli. Po ní pak následovala mše svatá,ve které otec Rastislav nic nezmínil o misiích v dalekých zemích, ale mluvil o situaci v severních Čechách – o místě, které je v naší zemi také misijní a použil k tomu i slova jednoho trvalého jáhna, který právě působí na severu Čech.
Po mši svaté na nás čekalo další překvapení, ze kterého jsme byly v šoku. Otec Rastislav nás pozval na oběd. Bylo to velmi pěkné a obohacující setkání v jedné místní restauraci. Něco víc jsme se dozvěděli o otci Rastislavovi a také o tom, jaká je farnost Velké Karlovice. Pro mě osobně velmi oslovující bylo, když otec povídal o tom, jak se stal knězem a také řeholníkem v řádě verbistů.
Odpoledne jsme pak dostaly slovo my, a povídali jsme místním o tom, jaká je situace u nás na severu Čech a jak jsme si adoptovali jednu farnost, ve které se snažíme o oživení víry. A potažmo i o tom, jaké jsou misie u nás. Bylo to velmi pěkné setkání, ze které jsem si odvezla mnoho podnětných věcí k přemýšlení a časem snad i k uskutečnění.
Velké Pán Bůh zaplať za tento krásný víkend na Valašsku. Byla to myslím nejen pro mě, ale i pro Lucku velká zkušenost a podařilo se nám navázat i několik pěkných vztahů, které budou dál pokračovat. Dá-li Pán, uskuteční se ve farnosti Lidečko vánoční koncert, který bude benefiční a jehož výtěžek pak půjde na farnost Jeníkov.
