Ve slunečném nedělním dopoledni se pomalu zaplňovaly lavičky na nádvoří.
Zvony zvoní, od vstupní brány jsou slyšet tóny mariánské písně a v průvodu přicházejí kněží ke kapli uprostřed Hradu.
Moderátor Marek Eben na otázku, zdali má Bůh smysl pro humor odpovídá, že zde na zemi je humor proto, aby byl život snadnější, a v nebi už ho potřebovat nebudeme, neboť tam bude skutečná radost.
Nanebevzetí Panny Marie je veliké Boží tajemství.
David přenášel archu. Panna Maria byla archou, stánkem Boha, když nosila Ježíše.
Věci víry zůstanou pro nás tajemstvím. Pán Ježíš řekl, že je základním kamenem stavby. Tím, který se ukládá do stavby. A odborník ví, že velká stavba musí mít pevné základy. My často posuzujeme věci světa i věci víry z vnějšího pohledu.
Víra také potřebuje vnější výraz, ale musíme tušit, že za tím je něco tajemného. Něco, co se nedá popsat, co nemůžeme vidět.
Věříme, že právě na tomto víra stojí. Jak těžko můžeme říct, co je to láska. Vidíme vzájemné vztahy, ale víme, že to stojí na tom, co člověk prožívá ve svém nitru.
Z biblických událostí, které se zdají neskutečné (Mojžíš, moře), můžeme vyčíst to tajemné, jak Bůh jedná. Jak využívá přírodu, její zákonitosti. Je to známka toho, že má vše ve své ruce a tajemně to vede. Tomu je třeba věřit.
Jestliže si myslíme, že to jsou náhody, tak nás to k ničemu nevede. Někdy by jich bylo příliš a někdo za nimi musí stát.
Dnes je mnoho poutníků na Svatém Hostýně, kde Ježíš drží v ruce blesky. Podle legendy při obléhání přišly bouře a deště o oni museli odtáhnout.
Arcibiskup Graubner tvrdí, že blesky nám pomáhají oteřít se porozumění biblickým událostem a stále věřit, že jsme v Boží ochraně, že Bůh na nás myslí, že Matce Boží se můžeme se vším svěřit, že ona svou přímluvou vede události tak, aby to prospělo.
Jistě nebude vše podle našich představ. Boží pohled musí být hodně silný, neboť musí prospět všem. A my se někdy musíme obětovat, aby milosti mohly působit na někoho jiného a být v klidu, že jsme v dobrých rukách.
Mariino nanebevzetí patří k tajemstvím víry. Jsou věci, kterým nikdy nebudeme rozumět a do smrti je budeme hledat. Ale musí být na nás vidět, že prohloubení Božích věcí víry pořád někde hledáme.
Nikdy přece nemůžeme říct, že už lásky máme tolik, že už to víc nejde a že už máme víru takovou, že už to víc nejde. To bude věc do konce našeho života, pořád se tím zabývat a povzbuzovat.
Ale právě to hledání a zabývání se tím, že potřebujeme být oslovováni Božím slovem, to nám má probouzet hlubokou víru, která to dovede přijmout i tehdy, když to vše není v plném jasném světle. Vše je o důvěře.
A ta důvěra v Boha, to je to, za co můžeme vždy Matku Boží obdivovat. Všechny ty věci, které se jejího života týkaly a toho čím ona měla prospět spáse, taky přijala s takovou velkou důvěrou, že Bůh ví, proč to tak je a on ví, jak to má správně vést.
A když tuhle tu důvěru člověk Bohu projeví, tak ho taky Bůh může použít. Pak dobře naplňuje to svoje místo a poslání, které mu tady určil.
Ať tedy tato pouť a tato bohoslužba přispěje k tomu, abychom byli znovu Bohu ve všem oddaní a skutečně věřili i v situacích, ve kterých nemáme vždycky jasné vysvětlení a pochopení. Bude to taky usnadňovat náš život.
Bude to také prospívat tomu, abychom to mohli prožívat s někým jiným, aby to tajemství víry jsme stále nějakým způsobem naplňovali. Abychom mohli prospět těm, kteří hledají odpovědi na otázky života a otázky světa. Aby mohli naším prostřednictvím vytušit, že tam za tím vším je tajemný a moudrý Bůh. Amen.
MARIA, MATKO NADĚJE, ORODUJ ZA NÁS!
