Jistě si každý všiml, že při mši svaté zaujímáme různé postoje – sedíme, stojíme, klečíme.
Jistý mladík tyto úkony nazval zbožným tělocvikem. Mají však napomoci k tomu, abychom lépe mohli prožít to, co se při mši svaté zrovna uskutečňuje. Proto je dobře vědět, co který postoj znamená a jak ho využít.
Když sedím, znamená to, že jsem uschopněný dávat pozor a dobře poslouchat. Sedí se např. při kázání a v tu chvíli mám být plně na příjmu a vnímat, co se zrovna říká.
Když stojím, naznačuje to, že jsem připraven být u něčeho podstatného, že jsem dokonce nastaven tak, abych mohl vyrazit do akce. Tento postoj je postojem zvláštní úcty k tomu, co zrovna probíhá. Stojíme třeba při čtení evangelia a dáváme tím najevo, že jsme si vědomi, jak posvátný text zaznívá – vždyť se čte o samém vtěleném Božím Synu – živé Boží slovo.
Když klečím, dělám se tak menším. Je to výraz pokory a vědomí, že jsem před nevyslovitelným tajemstvím, a že se účastním něčeho, co mě dalece přesahuje a na co nemám ve skutečnosti ani nárok.
