Kritici Druhého vatikánského koncilu jsou lidé vytrvalí a velmi trpělivě hledají jakoukoliv záminku k tomu, aby vznesli své výhrady vůči této bezpochyby jedné z nejvýznamnějších událostí v novodobých dějinách Katolické církve. Konečně, proč ne? Koncilní dokumenty nepatří k neomylným článkům katolické víry, a tudíž mohou být podrobeny kritice.
Jenže nesmí jít o samoúčelnou nebo tendenční kritiku. Často se však objevují obvinění na adresu koncilních otců, které se nezakládají na pravdě, respektive jsou neobjektivní.
V poslední době se například často píše o tom, že v dokumentech koncilu se vůbec nepíše o pekle. Nuže, jaká je pravda? Pokud bychom se chovali jako farizeové a zakládali si na slovíčkaření, museli bychom dát těmto antikoncilním kverulantům za pravdu.
Výraz peklo se totiž v koncilních dokumentech opravdu nenachází. Jakkoli neuvěřitelně to zní, je to pravda. Přesto však koncil nezměnil učení o věčném ohni pro zatracené hříšníky, kteří do poslední chvíle života odmítají pokání a zemřou nesmíření s Bohem. V koncilní dogmatické konstituci
Lumen gentium se jednoznačně a nedvojsmyslně uvádí:
„
Protože však neznáme den ani hodinu, je třeba, jak nás napomíná Pán, stále bdít, abychom si po skončení svého jediného pozemského života (srov. Žid 9,27)
zasloužili přijít s ním ke svatební hostině a přidružit se k požehnaným (srov. Mt 25,31-46),
a ne, aby nám bylo rozkázáno jako špatným a lenivým služebníkům (srov. Mt 25,26)
odejít do věčného ohně (srov. Mt 25,41),
do vnější temnoty, kde ‘bude pláč a skřípění zubů’ (Mt 22, 13 a 25, 30).
Neboť dříve než budeme vládnout s oslaveným Kristem, musíme se všichni objevit ‘před Kristovým soudem, aby každý dostal odplatu za to, co za života udělal dobrého nebo špatného’ (2 Kor 5, 10).
A na konci světa ‘ti, kdo konali dobro, budou vzkříšeni k životu, kdo páchali zlo, budou vzkříšeni k odsouzení’ (Jan 5, 29; srov. Mt 25, 46).“ (
Lumen gentium, č. 48)
Druhý vatikánský koncil tedy potvrdil dvoutisícileté učení Katolické církve, i když výslovně neuvádí slovo peklo. Píše se tam totiž jednoznačně a nedvojsmyslně, že
se všichni lidé budou muset objevit „před Kristovým soudem, aby každý dostal odplatu za to, co za života udělal dobrého nebo špatného“ (2 Kor 5, 10)
a že neomluvení budou muset „odejít do věčného ohně“ (srov. Mt 25, 41),
kde „bude pláč a skřípění zubů“ (Mt 22, 13 a 25, 30). Čili i přesto, že výraz peklo není explicitně uveden v žádném z koncilních dokumentů,
je v koncilní dogmatické konstituci Lumen gentium popsáno peklo v souladu s texty Písma svatého.
Nakonec o spravedlivém Božím soudu se píše i v jiném koncilním dokumentu, v pastorální konstituci
Gaudium et spes, kde je mimo jiné uvedeno, že
každý člověk „bude muset na Božím soudu skládat účty z vlastního života podle toho, zda konal dobro nebo zlo. (Srov. 1 Kor 15, 56-57)“ (
Gaudium et spes, č. 17)
Po Druhém vatikánském koncilu přišli někteří teologové s tvrzením, že peklo bude prázdné a že všichni lidé budou spaseni. S učením koncilu to však nemělo nic společného. Na skutečnost, že ne všichni lidé, ba dokonce ani ne všichni katolíci budou spaseni, upozorňuje i text z dogmatické konstituce
Lumen gentium, ve kterém je uvedeno:
„
Do církevní společnosti jsou plně začleněni ti, kdo mají Kristova Ducha a přijímají její celé zřízení a všechny prostředky spásy v ní ustanovené, a v jejím viditelném organismu se spojují s Kristem – který ho řídí prostřednictvím papeže a biskupů – svazky vyznání víry, svátostí, církevního vedení a společenství… Ať si však jsou všichni synové Církve vědomi, že své vynikající postavení nemají připisovat svým zásluhám, nýbrž zvláštní milosti Kristově; jestliže jí nebude odpovídat jejich myšlení, slova a jednání, nejen že nebudou spaseni, ale budou souzeni přísněji. (Lk 12,48:
‘Kdo mnoho dostal, od toho se mnoho očekává.’ Srov. Mt 5,19-20; 7,21-22; 25,41-46; Jak 2,14.)“ (
Lumen gentium, č. 14)
Čili spaseni nemohou být všichni, jen ti, jejichž myšlenky, slova a skutky jsou v souladu se zvláštní Kristovou milostí. Ti katolíci však, jejichž myšlenky, slova a skutky nebudou v souladu se zvláštní Kristovou milostí, budou po smrti souzeni přísněji než nekatolíci.
Nejdůležitější ze všeho však je, že
Katolická církev na Druhém vatikánském koncilu a ani v pokoncilním období nezměnila učení o pekle. Nejlepším a nejpřesvědčivějším důkazem toho je současně aktuální
Katechismus Katolické církve, který vychází z učení Druhého vatikánského koncilu. Tento klíčový dokument, jehož typické latinské vydání v roce 1997 schválil a zveřejnil dnes už svatý papež Jan Pavel II., přímý účastník koncilu, se o pekle zmiňuje na několika místech.
Především jasně a nedvojsmyslně uvádí:
„
Církev ve svém učení potvrzuje existenci pekla i jeho věčnost. Duše těch, kteří umírají ve stavu smrtelného hříchu, sestupují ihned po smrti do pekla, kde snášejí pekelné tresty, ‘věčný oheň’. (Srov. vyznání „
Quicumque“: DS 76; synoda v Cařihradu: DS 409.411; 4. lateránský koncil: DS 801; 2. lyonský koncil: DS 858; Benedikt XII., konstituce
Benedictus Deus: DS 1002; Florentský koncil (1441): DS 1351; Tridentský koncil: DS 1575; Pavel VI.,
Vyznání Božího lidu, 12.)
Hlavním trestem pekla je věčné odloučení od Boha, neboť pouze v Bohu může mít člověk život a štěstí, pro které byl stvořen a po nichž touží. (
KKC č. 1035)
V Katechismu Katolické církve se také píše o tom, že
Ježíš často mluvil o „pekle“, o „neuhasitelném ohni“ (srov. Mt 5, 22. 29; 13, 42. 50; Mk 9, 43-48),
určeném „tomu, kdo až do konce života odmítá uvěřit a obrátit se, tam mohou zahynout jak duše, tak tělo. (Srov. Mt 10, 28)
Ježíš ohlašuje přísnými slovy, že ‘pošle své anděly, ti posbírají z jeho království... ty, kdo dělají nepravosti, a uvrhnou je do ohnivé pece’ (Mt 13, 41-42)
a že vynese rozsudek: ‘Pryč ode mne, vy zlořečení, do věčného ohně!’ (Mt 25, 41).“ (
KKC, č. 1034)
Mluví se tam mimo jiné o tom, že
nikdo není Bohem předurčen do pekla (Srov. 2. oranžský koncil: DS 397; Tridentský koncil: DS 1567),
ale „je to následek svobodného odvrácení od Boha (smrtelný hřích), v němž se setrvává až do konce.“ (
KKC, č. 1037)
Na základě všech výše uvedených skutečností můžeme konstatovat, že Druhý vatikánský koncil nezměnil učení Katolické církve o věčném ohni pekla, i když se v jeho dokumentech výslovně nezmiňuje peklo. Do dnešních dnů je toto učení Katolické církve nezměněno.
Karol Dučák
Zdroj:
http://www.priestornet.com/2021/10/pise-sa-v-dokumentoch-druheho.html#more., 6. 10. 2021
